Ve zkratce
Běh je pro mě prostředek k posouvání a překonávání svých možností. Nejraději mám objevování nových míst při delších výbězích v přírodě. K tomu abych mohl při těchto výletech běžet dál a dál mi pomáhají každodenní tréninky.
K vegetariánství a veganství jsem se dostal při mých dlouhodobých pobytech ve Velké Británii. Jednak to bylo tím, že maso jsem se nikdy vařit nenaučil, ale hlavně delším pobytem ve vegetariánské rodině. Rychle jsem zjistil, že pokud z jídelníčku vyřadím maso, dokáži běhat více, s mnohem rychlejší regenerací. Moji hlavní motivací tehdy byla výkonnost. K přemýšlení nad etickými a ekologickými důvody včetně veganství jsem se dostal až v létě roku 2016.
Podrobněji
Začátky mého běhání
Běh mě vždy tak trochu lákal. Ale problém byl, že vždy když jsem se do něj pustil, po pár týdnech jsem musel kvůli bolestem nohou přestat. A nechat ho zase na rok být. Zpětně už vím, kde byl problém - vždy jsem začínal "naplno" podle běhacího plánu jednotek SEAL, což pro začátečníka, který není na běh zvyklý není šťastná volba. Začít 3x týdně běhat 3,2 km nezní extra náročně, ale pro začátečníka je to rychlá cesta, jak se zranit.
Vážně začít běhat se mi podařilo až na přelomu roku 2013/2014, kdy jsem se rozhodl začít pěkně pomalu od nuly - jedním během týdně. Hodně udělaly také mé první opravdové běžecké boty - nechápal jsem, jak mohou být boty tak lehké a zároveň tak pohodlné. Hned při prvním běhu jsem místo mých maximálních 5 kilometrů uběhl 7 a chtěl běžet dál. Postupně jsem se začal zlepšovat.
V roce 2014 jsem naběhal lehce přes 500 km, ale hlavní bylo, že mě běh opravdu hrozně chytil. Následovalo téměř 2100 km v roce 2015 a první opravdové trail výběhy včetně fell runningu ve Velké Británii. Také jsem si odběhl první závod v podobě Pardubického půl maratonu. Na mé delší výběhy jsem si sebou začal brát foťák a maximálně jsem si je užíval. V roce 2016 jsem pokračoval ve zvyšování uběhnuté vzdálenosti, v závěru roku pohybující se okolo hranice 100 km týdně. To mi umožnilo prodloužit jednotlivé běhy až ke vzdálenostem maratonu.
Mou původní motivací bylo zlepšit si fyzičku. A cíl jsem měl taky jasný - uběhnout časem z domu až na Kunětickou horu a zpět (celkem zhruba 20 kilometrů). K tomu mě inspirovala jedna běžkyně, kterou jsem na tomto "drsném" kopci (to pochopí jen pardubáci) potkal. Zatímco já byl vyřízený na kole, ona se krátce pokochala výhledem a hned zase běžela dolů směr Pardubice. Když jsem ji pak později předjížděl, myšlenka být schopný si jen tak doběhnout na Kuňku a zpátky mě naprosto uchvátila. Strašně mě lákalo dokázat to taky...
Motivace
Co mě vlastně na běhu tak chytlo a jak jsem u něj dokázal vydržet? Říká se, že pokud člověk vydrží běhat určitou dobu, "rozjede" se u něj závislost, ze které už se nedá dostat. Pak člověka běh baví prakticky na doživotí. Jde tedy jen o to, vydržet ten začátek. Ani si nepamatuji, kdy u mě k této změně došlo, nicméně musím potvrdit, že běh je pro mě opravdová droga :) |
| Kunětická hora |
Vegetariánství
Převážně jako vegetarián jsem se poprvé začal stravovat při mém prvním pobytu ve Velké Británii v letech 2012/2013. Během těchto 10 měsíců jsem o vegetariánství nic nevěděl, prostě mi jen přišlo pohodlnější vařit si bez masa. Vařit jsem navíc neuměl, takže jsem se držel většinou toho, na co jsem byl zvyklý z iaido seminářů - rýže, zelenina a tofu :) Na druhou stranu, když se ale šlo někam do restaurace, nebo jsme na bytě vařili společné jídlo, neměl jsem problém sníst vše. Občas jsem si také ohřál rybu (předsmaženou zmraženou). Cítil jsem se dobře, ale v té době jsem ještě neběhal pravidelně, takže žádné velké změny jsem si nevšiml.
Zlom nastal až při mé druhé návštěvě, tentokrát Lancasteru, kde jsem v roce 2015/2016 strávil 4 měsíce. Tentokrát už jsem jedl opravdu vegetariánskou stravu a byl jsem překvapen, o kolik se mé běhání posunulo. To jsem si potvrdil při mých návratech do ČR, kdy jsem vždy do týdne po návratu na normální stravu onemocněl nějakým nachlazením. Maso jsem proto po mém návratu do ČR výrazně omezil, ale ne zcela vyloučil.
 |
| Vegetariánská varianta anglické snídaně. |
 |
| V Anglii není problém sehnat vegetariánskou verzi čehokoliv - na snímku klobásy. |
Veganství
O veganství jsem víceméně pořádně slyšel poprvé při mé první návštěvě v Lancasteru, od dcery mé hostitelky, která se na Vánoce vracela domů. V té době jsem nechápal, jak někdo může vydržet takto striktní dietu (byť se vlastně o dietu nejedná, ale "laikům" to tak připadá) a už vůbec ne z důvodů, že nechce ubližovat zvířatům. Vždyť pití mléka a jezení sýrů a vajíček přece nemůže nijak ubližovat, myslel jsem si. Samozřejmě jsem chápal, že při jezení masa musí nějaké to zvíře zemřít, a proto mi bylo sympatické jíst jako vegetarián, ale vzdát se mléka, vajíček a hlavně sýru? Nepřipadá v úvahu...
Během mé druhé návštěvy v Lancasteru jsem to viděl podobně. Už jsem sice viděl některé dokumenty obhajující veganské stravování, ale být bez sýra a vajíček? Nemožné. Přestal jsem sice pít kravské mléko (které se v Anglii dá bez problémů nahradit mnohem chutnějšími variantami - mandlovým, kokosovým, atd. při prakticky stejné ceně) a jíst jogurty vyrobené z kravského mléka, ale sýry a vajíčka jsem dál jedl ve velkém. A to hlavně kvůli tomu, že jsem v té době vůbec nejedl pečivo a výrazně omezil příjem sacharidů na úkor tuků a bílkovin. Což by bez sýrů, vajíček a různých vaječných produktů (falešné kuřecí "maso", klobásy, steaky, mleté "maso", ...) bylo podstatně komplikovanější.
 |
| Říkal jsem si, že v Anglii se kravičky nemají špatně ... |
Jednoho dne jsem se proto rozhodl, že to zkusím bez sýra. A ono to šlo tak nějak samo. Po pravdě, nejíst sýr mi přišlo jednodušší než se k tomu kroku odhodlávat. Mé nejoblíbenější jídla do té doby byla totiž smažený sýr a brynzové halušky. A po návratu do ČR jsem si také vychutnával toasty se sýrem (co s člověkem udělá pár měsíců bez pečiva). Nicméně vyřazení sýra proběhlo hladce. Ze začátku jsem jednou zkusil veganský sýr (tavenýr), ale vůbec mi nechutnal - vařením se totiž nerozpustil, ale zůstal tuhý (spíše než chuť sýra mně chyběla ta jeho rozteklá konzistence). Své oblíbené toasty jsem musel upravit (místo sýra jsem je začal mazat různými tofu paštikami a pomazánkami), ale přesto mně po chvíli přestaly chutnat, a tak jsem je opět přestal jíst (což je asi vlastně dobře).
 |
| Mé oblíbené veganské potraviny, které kupuji po kilech - oříšky, quinoa, goji, ... |
Vliv na zdraví
Zatímco na přechod mezi klasickým a vegetariánským stravováním nedám dopustit (opakovaně jsem si ověřil, že zdravotní přínos je opravu znát), u přechodu z vegetariánského stravování na veganské už si tak jistý nejsem. Je to hlavně tím, že tento přechod jsem absolvoval jen jednou a zatím jsem neměl potřebu veganské stravování měnit. Žádný úžasný nárůst energie jako při přechodu z klasického stravování na vegetariánství jsem ale nezažil. Naopak se mi "podařilo" chytit pořádnou rýmičku a oddělat si na celou zimu kyčel. Možná jsem měl tento přechod vzít více vážně a trochu se šetřit. V tom období jsem totiž běhal nejvíce v mém životě (přes 100 km týdně), půl maraton pro mě byl pravidelný výběh a o závodění také nebyla nouze. Těžko říci, zda to byla shoda náhod, moje chyba, nebo proces spojený s očistou těla. Návrat k vegetariánství ale rozhodně neplánuji. Po tom, co člověk ví, už prostě ty etické a ekologické důvody přehlédnout nejdou.Po dvou letech veganského stravování jsem si ale pro jistotu nechal udělat krevní testy, které ukázaly, že vše je v nejlepším pořádku a mému tělu opravdu nic nechybí.
Statistiky
Jak dlouho jsem vlastně veganem / vegetariánem a k čemu to bylo dobré?
| Ušetřeno pitné vody: | |
| Ušetřeno obilovin: | |
| Ušetřeno lesa: | |
| Ušetřeno CO2 emisí: |
Poznámka: data vypočtena na základě údajů z webů cowspiracy a vegan calculator. Vegetariánství zde ignoruji a v úvahu beru pouze dobu, po kterou jsem veganem.
