RUNVEG.cz: Stěhování do Norska

Od září, kdy jsem podepsal pracovní smlouvu s norskou univerzitou NTNU, jsem se zhoršující se epidemickou situací netrpělivě vyhlížel mé datum odletu. Situace se měnila každým dnem, vypsané lety postupně mizely a já tak ještě 14 dní před odjezdem netušil, jak se do Norska vlastně dostanu. A ani po koupení letenky situace nebyla o moc lepší a já jen doufal, že opravdu odletím. Zůstat na poslední chvíli v ČR bez práce, bez zdravotního pojištění a k tomu platit norský nájem bych opravdu nechtěl.

Následující článek: První měsíc v Norsku

Před odletem

Kámen proti koronaviru

Nákup letenek jsem tentokrát nechal až na poslední chvíli. A ukázalo se to jako dobrá volba. Nízkonákladové společnosti, které v září nabízely lákavé ceny na lety do Osla je pár týdnů před odletem odřekly a nedělám si iluze, že peníze bych býval dostal zpět (když ani z Emirates se mi nepodařilo na jaře dostat ani dirham). Letenku jsem si koupil jen dva týdny předem a ze dvou relativně rozumných možností zvolil polské LOT s tří-hodinovým přestupem ve Varšavě.

Ostatní zařizování nebylo extra složité. Odhlásit se z českého zdravotního pojištění, sociální pojištění řešit potřeba nebylo - o to se stará zaměstnavatel (respektive příspěvek prostě nepřijde a tím je to vyřízené) a hlavně ověřit platnost dokladů - to v mém případě znamenalo velký údiv, když jsem zjistil, že si už několik měsíců vesele jezdím s propadlým řidičákem. Epidemie byla ale alespoň v něčem užitečná a na úřadě jsem se tak dozvěděl, že platnost je prodloužena automaticky až do konce roku. Takže bez pokuty.

Vše, co potřebuji

Perličkou před mým nedělním odletem byl už jen ve čtvrtek ulomený kus zubu. Bohužel vzhledem ke školním prázdninám většina zubařů neordinovala. Už jsem se smiřoval s tím, že prostě budu kousat na půlku zubů, ale to by nebyla moje mamka, aby nevyštrachala nějaký ten užitečný kontakt. Za pár hodin kvůli mně jedna paní zubařka na dovolené dojela do ordinace a zub mi opravila! Sestřičku však musela nahradit moje mamka a musím říci, že odvedla skvělou práci - zub pořád drží. Takže kdyby měl někdo nějaký ten problém se skořápkou od oříšků, tak víte, na koho se obrátit.

Balení

V posledním týdnu v Pardubicích jsem od kolegyně dostal zajímavou otázku: "Jak takové stěhování do Norska vypadá?" Má odpověď byla prostá: "Tentokrát mám dva kufry, tak vezmu, co se vejde." Počítal jsem s tím, že zimní věci zaberou podstatně více místa než když jsem odlétal do UK. A přikoupit si jeden kufr vyšlo určitě levněji, než pak věci shánět v Norsku. Jedinou komplikací tak bylo, že jsem si radši vzal i letní věci - kdo ví, kdy se zase do ČR podívám.

Cesta

Přivítání ve Varšavě

Prvním důležitým bodem bylo odbavení na pražském letišti, kde za mě znovu překontrolovali aktuální podmínky pro vstup do Norska, zeptali se mě na účel cesty a zda vím o povinné karanténě. S tím vším jsem počítal, odsouhlasil, a hlavně si oddechl, že se třeba něco na poslední chvíli nezměnilo. Následující bezpečnostní prohlídka i nástup do letadla už probíhali víceméně standardně.

V letadle mě hodně překvapilo, že i při tak krátkém letu bylo podáváno občerstvení a lidé si při něm pochopitelně mohli sundat roušky. Myslím, že ta hodina by se dala bez sundání roušky v pohodě vydržet a podobné chování jen zbytečně zvyšuje riziko nákazy. Poláci dále vyžadují vyplnění formuláře o zdravotním stavu, nejbližších kontaktech a plánu cesty - formulář jsem musel vyplnit, i když jsem ve Varšavě pouze přestupoval a z letiště jsem se tak vůbec nedostal. Letiště ve Varšavě pak bylo mnohonásobně rušnější než pražské, takže jsem se na ty tři hodiny zašil někam do rohu co nejvíce stranou lidí.

Východ slunce z okna

Konečně po příletu do Osla následovala nejobávanější část cesty - neotočí mě zpátky? Mám opravdu veškeré dokumenty? Při pasové kontrole dostali přednost místní a teprve po nich jsme šli na řadu my. Nás kontrolovali mnohem pečlivěji. Čekání ale dlouhé nebylo - v letadle nás moc nepřiletělo a úředníků bylo dost. Na mě vyšla moc hezká mladá policistka. Ukázal jsem ji vzorně připravené dokumenty - vidět chtěla hlavně pracovní smlouvu, smlouvu o ubytování a jak se tam dostanu - od univerzity jsem měl objednaného taxíka. Za to jsem byl opravdu rád, ta 90minutová cesta vyšla dráž než obě letenky. Pak mě jen upozornila na 10denní karanténu a bylo hotovo.

Na taxikáře jsem měl štěstí - byl to mladý kluk, co zjevně o České republice nikdy neslyšel. Ptal se mě totiž, na které straně se u nás jezdí. Opatrně jsem se ho zeptal, jestli slyšel něco o koronavirové situaci. Odpověděl, že sleduje jen Norsko, USA a UK a že situace v Norsku se poslední dobou hodně zhoršila. O tom, že Norská čísla byla tak 100x nižší, než v ČR jsem raději pomlčel, abych ho zbytečně neznervóznil. Po celkem 13 hodinách jsem konečně dorazil do mého nového domova, který jsem si hned zamiloval.

Jóga kobereček nebyl součástí

V pozadí kamrlík s postelí

Už nemusím jen klečet

Karanténa

Karanténa v Norsku nebyla vůbec zlá - povolené jsou tu procházky, pokud se dodrží odstup od ostatních lidí. Takže jsem si mohl paradoxně chodit po venku bez roušky, což v tu dobu v Čechách možné nebylo. Je ale pravda, že do města jsem nešel a raději vyrazil do místních lesů a kopců, které mám hned za domem. Tak pro ilustraci jen pár fotek a pokračování příště...