Zhodnocení roku 2019

Zhodnocení letošního roku rozhodně nebude tak slavné jako v letech 2018 ani 2017. Kvůli zlobící kyčli jsem toho zdaleka nenaběhal tolik, kolik bych si přál, což se v kombinaci s mým cestováním také podepsalo na mnohem menší účasti na závodech. I přes to jsem si ale rok moc užil a kromě běhání se opět zaměřil i na jiné sporty a aktivity. Mimo jiné jsem si splnil jeden z mých snů, když jsem se nechal na 10 dní zavřít na meditačním semináři. Takže když už jsem se nikam neposunul fyzicky, tak možná alespoň trochu duševně. Možná. 

Běhání

Mé běhání bylo ovlivněno hlavně zimní pauzou, při které jsem opět rozhýbával kyčel. Pomalu běhat jsem začal v podstatě až v březnu a dostat se na nějaké rozumné objemy (>40km týdně) mně trvalo do června. Ale i nadále mě pak čekaly nějaké ty pauzy - dovolená na Slovensku a meditační seminář. 

Běhání v mrazivém Norsku (i když to
vypadá na příjemných 20°)

Pokus o překonání hranice 60 kilometrů týdně v kombinaci se čtyřmi závody v průběhu 14 dnů nedopadl nic moc a kyčel se opět ozvala, takže následovala další pauza a postupné rozběhávání. Ke konci roku jsem se pak dostal na 50 kilometrů týdně, ale opět to začalo být na hraně, takže raději další pauza.  

Prostě vůbec žádný ideál a o nějakém promyšleném tréninku tak nemohla být ani řeč. Nevím, jestli stárnu, moje technika běhu nestojí za nic, nebo dělám nějakou chybu ve výživě. I tak jsem si ale mohl užít běhání na nevšedních místech nebo se zvláštní atmosférou. Třeba na adventním běhu (i přes mizerné počasí), v Norsku (i přes brutální zimu), v okolí Ještědu (byť ještě za tmy), v Chorvatsku (i přes bouřku), v Římě (za neustálého čvachtání kaluží) nebo klasicky v pořádných pařácích v Malajsii a Indonésii.    

V řeči čísel to pak vypadalo následovně:

• Celkem naběháno: 1415 km (proti 2334 km v 2018, 1906 km v 2017 a 3446 km v 2016) 
• Celkem běhů: 161
• Celkový čas: 119 hodin
• Průměrná rychlost: 11,8 km/h
• Nastoupáno: 7 367 m

Chlácholení Garminu

Samozřejmě takhle proflákaný rok se podepsal i na mé kondici, která se rozhodně nikam neposunula. I tak se mě ale Garmin snažil utěšit a moji kondici stále hlásil jako 20letého klučíka. 

Ze závodů jsem se hlavně zvládl zúčastnit mého oblíbeného SAAR. Vzhledem k mému neběhání jsem ale neměl na výběr a musel jsem se spokojit s dětskou vzdáleností 21 kilometrů. Tu jsem ale zaběhl opravdu slušně a 2. místo v kategorii mi udělalo radost. Pak už jsem odběhal jen Kunětickou 9, kde se mi vzhledem k okolnostem podařilo celkem nečekaně zvládnout 9 závodů z 12. Při posledním závodě jsem měl také možnost poprvé pomoci s organizací, což byl skvělý zážitek. Podzimní běh od kluků z Heřmaňáku pak beru spíše jako příjemnou akci, která se jim i letos moc povedla. 

Další aktivity

Poprvé v lanovém centru

Kromě běhání jsem se dál věnoval klasicky plavání (z kondiční dráhy jsem letos nebyl vyhozen ani jednou, ale za to se mě koncem roku ujal nějaký důchodce a snažil se mě naučit plavat - očividně nejsem úplně ztracený případ), józe (stále se mi plete upward / downward facing dog a slova jako heels, toes a balls), posilování s vlastní vahou (opět žádný pokrok), ježdění na kole (tam jsem naopak pokročil natolik, že jsem si jako jediný běloch troufl vyrazit i v Indonésii), Pilates (určité cviky s pocitem zatažení tampónu mi stále moc nejdou) a jednou jsem byl dokonce vytažen do lanového parku v Orlických horách. Byla to má premiéra, takže pěkně na černý okruh, kde se mi na jedné překážce podařilo ostatní smíchem vyřadit na půl dne. Stačilo jim k tomu mé zoufalé zavolání "napnout" (myšleno lano, které mi přidržovali, protože jinak bych to nedal). Prostě skvělý dárek.

Z toho mála, co jsem si zaznamenal mám za sebou:  

• Na kole ujeto 555 km (17 aktivit)  
• Uplaváno 140 km (95 aktivit, průměrná rychlost 2,1 km/h) 

Duševní posun

Největší zkušeností roku pro mě byl 10denní meditační seminář. Při tom nebylo dovoleno žádné fyzické cvičení, což v kombinaci s minimálně 10 hodinami sezení denně znamenalo, že jsem přišel i o to málo, co jsem stihl natrénovat. Jen ujít asi kilometr na zastávku vlaku po semináři, byl pořádný záhul. To jsem ale rád obětoval, protože za tu zkušenost to rozhodně stálo.

Na meditačním semináři

Co všechno mi seminář dal, by vyžadovalo dobrého psychologa, ale z těch viditelnějších změn by to byl třeba fakt, že jsem přestal nosit hodinky, sledovat ušlé kroky (po téměř 3 letech jsem porušil řadu!), měřit si tréninky (kromě běhání, plavání, kola a nějakých výletů) nebo si stěžovat na brzké vstávání. Jako bonus jsem si pak pěkně rozházel organismus, když jsem se delší dobu stravoval jako ortodoxní buddhista (jídlo pouze dopoledne). 

Seminář se mi ale natolik líbil, že jsem chvíli opravdu uvažoval o kariéře mnicha. Tak jsem si ho alespoň v odlehčené formě zopakoval na naší chatě. Tam jsem ale dal jen 5 dnů, a to jsem ještě podváděl - místo odpoledních meditací jsem radši chodil běhat. 

Cestování

Škodolibý pohled z A380

Ani mi to nepřišlo, ale během roku se mi podařilo navštívit poměrně dost destinací - 8 různých zemí a porušit přitom mé předsevzetí nikdy nelétat s Ryanair. Ve zkratce to vypadalo nějak takto: Řím (hlavní ponaučení pro příště - i v Itálii může být v zimě zima) -> Barcelona (tu jsem se snažil hlavně přežít v brutálních horečkách z návštěvy Říma) -> Kuala Lumpur (naopak trénink nošení obleku ve 40° vedrech) -> Yogyakarta (má první asijská "sračka", která mi ale pomohla navázat nová přátelství) -> Opatija (výšlap na nejvyšší horu v okolí v brutální bouřce a následný pokus o usušení věcí - ani po 5 dnech se nepodařilo) -> dovolená na Slovensku (naopak bez jediného deště) -> meditační seminář v Německu (klidně to ale mohlo být kdekoliv jinde, stejně jsme byli zavřeni v pár budovách) -> Norsko (zbaběle jsem odletěl pryč pár dní předtím, než tam zapadli sněhem). Zkrátka povedený rok! 

Blog

Návštěvnost blogu

Návštěvnost blogu je pro mě trochu nepochopitelná. Skoro to vypadá, že čím méně píšu, tím více lidí blog sleduje. Takže plán na příští rok je jasný :) Při procházení statistik mě zaujala klíčová slova, které lidi na mém blogu hledají. Zejména: "jak vypadají vegani" (nevím, jestli jsem ukázkový exemplář), "amazon" (to opravdu nechápu), "je rama veganská" (jak která), "co jíst jako vegan" (mé recepty asi nezaujaly), "arašídová omáčka z arašídového másla" (z čeho jiného by měla být), "vegan domácí chovy" (co to jako má být?) a "proč vegani odmítají živočišnou stravu" (opravdu se dneska ještě někdo obtěžuje takto dlouhý výraz psát do vyhledávače?).  

Plány a cíle

Recept na tuto mňamku již brzy!

Plány na další rok se ponesou v podobném duchu jako v roce minulém - tedy žádné. Byl bych rád, kdyby se mi podařilo ustálit se na nějakých těch 50 kilometrech týdně a dál už bych to vůbec nehrotil. Vyhrávání závodů mě také nechává chladným, a kromě těch několika tradičních srdcovek bych si raději běhal někde, kde to stojí za to.

A co se týče blogu a veganství, tam také neplánuji žádné zázraky, ale spíše pár vylepšení a nějaké nové recepty. Ale pár překvapení a netradičních článků by přijít mělo - tak vše nejlepší do nového roku! ;)