Kunětická devítka - běžecký pohár 2019

Kunětická devítka (K9) je tradiční série běžeckých závodů v okolí Kunětické hory. Pohár probíhá od jara do podzimu a obsahuje celkem 12 závodů. Prvních 10 závodníků v každé kategorii získává body, které se mezi závody sčítají. Pro celkové umístění je pak nutná účast na minimálně pěti závodech. Minulý rok se mi podařilo pohár dokončit na druhém místě s 9 absolvovanými závody. Letos už to ale tak lehké nebude - byl jsem přesunut do "zralejší" kategorie, ve které je poctivá konkurence.  

Opět se bude jednat o postupně aktualizovaný článek. Nejnovější příspěvky budou postupně přidávány.

Vyhlášení poháru - 19.10.2019

Kuba a jeho tým

Vyhlášení poháru se opět konalo po absolvování posledního, už nebodovaného běhu. Ten vždy nabízí netradiční možnost pohodově si s ostatními proběhnout trať a příjemně si přitom pokecat. Jako naschvál mě ale letos začala kyčel trápit dříve než obvykle, a tak jsem se rozhodl běh raději vynechat. Co tedy se mnou? Nabídl jsem Kubovi, zda bych na závodu nemohl nějak pomoci - přeci jenom, Kuba plánoval běžet, takže tím pádem měli o člena týmu méně. Kuba nadšeně souhlasil a já byl do týmu oficiálně přijat :)

Abych nebyl za úplnou lemru, na závod jsem dorazil na kole. Hodilo se mi totiž k mému "úkolu". Ten byl opravdu za odměnu - postavit se na odbočku mezi okruhy a závodníkům podle jejich čísel ukazovat, kudy mají běžet. A pak se rychle přesunout a znovu ukazovat na "otáčkovém" bodě. Vzhledem k tomu, že nováčků bylo opravdu poskrovnu, jednalo se spíše o povzbuzování a fandění. Konečně vidět všechny závodníky "v akci" a mít příležitost jim takto poděkovat byl nepopsatelný zážitek. Nevím, kdo z nás sršel pozitivní energií více a kdo povzbuzoval koho. Opravdu nechápu, jak se Kubovi podařilo na závod přitáhnout takhle pozitivní lidi a vytvořit tak tuto komunitu. Určitě to musí souviset s tím, jakou energii Kuba, jeho rodina a kamarádi do závodů dávají.

Připraven na předávání cen*

Samotnou kategorií pak pro mě byly děti na kratším okruhu, které jsem viděl běžet poprvé. Zejména kluci v kategorii do 10 let opravdu váleli. Možnost si s nimi plácnout pro mě byla opravdu pocta. Svou "účastí" jsem na trati pár lidí překvapil, ale hlavně - úkol jsem úspěšně zvládl, a díky mě tak na trati nikdo nebloudil (fakt, že většina lidí trať běžela asi po 50té na tom přece roli mít nemůže).

Po proběhnutí posledního závodníka jsem rychle šlápl do pedálů, abych stihl vyhlášení - mohl jsem si tak užít další nával pozitivní energie v podobě předávání cen, medailí a gratulací. Měl jsem tak unikátní příležitost ocenit všechny vyhlašované kategorie. A že jsem mezi nimi letos těsně nebyl? I když medaile se tentokrát opravdu moc povedly (každým ročníkem jsou hezčí a hezčí), vůbec mi to nevadilo. V tomto seriálu závodů je vítězem opravdu každý, což mi dokázaly pohledy na tváře všech účastníků, když jsem pomáhal na trati. Nezáleželo na tom, zda běželi na plno, ve skupince si povídali, nebo vzadu chvílemi šli - každý si závod udělal přesně takový, na jaký měl náladu. A pro většinu byla prostě výhra jen mít možnost se tady s ostatními proběhnout. A tak to má být.

Vyhlášení mé kategorie*

Ale pro pořádek přeci jenom nějaké ty statistiky - v mém prvním ročníku v "pokročilé" kategorii jsem odběhl 9 závodů z 12, získal 62 bodů a čtvrté místo. První Ondra měl 78,5 bodů. Na třetí místo mně chyběly 4 body. Za mnou jsem pak naopak měl rezervu 18 bodů. Takže spokojená brambora. Už se nemůžu dočkat na jaro a nový ročník. Ale mezitím si doufám ještě užiji adventní běh.

Moje dnešní "pomoc" mně ale stejně přinesla opravdu příjemnou cenu. O co konkrétně se jedná se ale podělím tak zhruba do půl roku. Pravidelní čtenáři už možná tuší, o co se jedná :)

11. Kunětická devítka - 9.10.2019

Před závodem je hlavně důležité
se pořádně prospat*

Poslední bodovaná K9, ale mně už o nic nešlo - Martin dorazil, takže o mém celkovém umístění bylo rozhodnuto (i kdybych doběhl před ním, což reálné nebylo, tak by se mně body stejně nepočítaly). Tak proč si to nezaběhnout na pohodu? Třeba proto, že počasí nestálo za nic. Dobrá motivace moc se na trati nezdržovat.

Vyběhl jsem zlehka, asi na 10. pozici, ale na rovince do Němčic jsem se protlačil na 7. místo a začal skupince kluků prorážet vítr (při mé postavě jim to stejně bylo k ...). Před Němčicemi mě ale všichni předběhli a na oplátku jsem se za ně pověsil já. Tempo bylo tak akorát, ale i tak nám čelo závodu zůstalo podezřele blízko. 

V závěsu ve skupince*

Za Němčicemi přišlo obávané bahýnko a já zjistil, že ani moje trailové boty moc nedrží. Na jednom místě u chatek jsem to vybral jen tak tak. Mezitím jsem se ale posunul na 8. místo a na tom už zůstal. Skupinka kluků přede mnou nebyla vůbec daleko, ale díky mým naprosto mokrým a zamlženým brýlím jsem si běžel svůj vlastní závod - něco jako na SAARu. Do dálky jsem neviděl (na blízko vlastně také moc ne), za mnou nikoho neslyšel, prostě jen já, příroda, déšť a vítr. Ideální příležitost užít si jedno z posledních letošních proběhnutí této skvělé trasy.   

Na schodech nás pak čekala super motivace - smrad čerstvě natřeného zábradlí. Takže žádné zdržování a rychle do cíle. Opět celkově 8. místo a 4. v kategorii, tentokrát s trochu línějším časem 35:52. Získal jsem tedy 7 bodů, ale můj nejhorší výsledek se škrtá. Což bylo shodou okolností a naprosto "nečekaně" také 7 bodů. Tak teď už nezbývá než se těšit na sobotní vyhlášení a pohodové proběhnutí trasy. Pokud opravdu poběží i pan ředitel závodu, tak to vypadá na naprosto famózní zakončení sezóny :) 

Oficiální výsledky
Strava Flyby

10. Kunětická devítka - 25.9.2019 

Čtvrtý závod v průběhu 14 dnů, to nevypadalo na kdovíjaký výkon. Alespoň počasí se ale podle Kubových slibů udobřilo a černý mrak nad Kuňkou se jako na povel před naším startem úplně roztrhal. Takže počasí ideální - příjemných 16° a většinou pod mrakem, takže ani silnější vítr tolik nevadil.

Ztráta naší skupinky*

Nejprve jsem se držel ve skupince plné neznámých tváří - chvíli jsem si myslel, že s námi musela vyběhnout i pětka. Vedl nás ale Jirka, takže správné tempo bylo zaručeno. Ve skupince jsme se různě předbíhali až někam k chatkám. Tam jsme utvořili vláček vedený Jirkou, za ním dva závodníci a já. Zbytek začal rychle odpadat. Tempo podle hodinek nějak podezřele často padalo pod 4 min / km, ale běželo se stále skvěle. Až v prvním stoupáku mně kluci maličko utekli. I když vypadali, že jsou o něco nižší než já, stejně jim to běželo líp. Tolik tedy k mé oblíbené výmluvě na krátké nohy.

Při následujícím klesání jsem vláček dohnal. Jeden kluk však na chvilku předběhl Jirku, který si to samozřejmě nenechal líbit a hned mu to vrátil. V duchu jsem mu "poděkoval". Náš vláček se kvůli němu začal trhat s tím, jak Jirka začal přidávat. Pod schody jsme mezi sebou měli už zhruba 10metrové mezery, ale stejný kluk Jirku na schodech opět dal. To už jsem ale začal opět zaostávat, takže ani nevím, co to na sebe volali. Samozřejmě za to mohly mé krátké nohy :)

Letos se jednalo o můj druhý nejlepší čas - 35:15, celkově tedy 8. místo a v kategorii opět 4. V celkovém umístění si sice ještě o půl bodu držím zuby nehty třetí místo, ale už teď je jasné, že příští závod mě Martin předežene. Já už mám totiž 8 závodů splněno, takže další body už se mi počítat nebudou. Že by tedy další brambora? :) Každopádně recept na dobře zaběhnutý závod je jasný. Nešetřit se a rvát to tam, co to jen jde - jeden závod za druhým. Blé. Rychlejší běh teď nechci minimálně do příští Kuňky ani vidět. 

Oficiální výsledky
Strava Flyby  

9. Kunětická devítka - 11.9.2019 

Startovní tlačenka*

Po víkendu stráveném ve veganském penzionu zaměřeném na odpočinek těla i mysli jsem měl být dokonale zregenerovaný. Nevím, zda za to mohl předchozí náročnější týden, nebo trénování kopců, ale super odpočatý jsem si tedy nepřipadal. Úvodní skupinku jsem proto ani nesledoval a raději se zařadil mezi kluky, které běžně předbíhám. Že to bylo dobré rozhodnutí se mi potvrdilo už u Němčic, kde mě začalo nepříjemně píchat v pravém boku. Lukymu jsem tak přestal odpovídat na jeho otázky a běžel si jen to svoje. Ve skupince jsme se různě předbíhali, ale nakonec jsem zůstal jako poslední.

Na dvousměrce k lesu jsem nevěřícně koukal na první dva kluky, kteří už to pálili proti nám - takhle pozadu jsem ještě nikdy nebyl. Mezitím jsem se ale začal trochu vzpamatovávat a na asi 6. kilometru jsem Lukyho předběhl a začal snižovat ztrátu na kluky. To už ale pomalu začínalo stoupání, a tak mně bylo jasné, že Jirku už nedoběhnu. Tak jsem se jen opět soustředil sám na sebe. Pod schody nám jedna slečna z 5tky uvolňovala cestu. Já se ji místo děkování snažil raději povzbudit ať běží, že už to má jen kousek. Usmívala se, ale mému pozdějšímu fandění v cíli už moc ne - asi už jsem vypadal dost použitě. 

Ve skupince v Němčicích*

Na schodech jsem pak předběhl Martina, ale hned potom jsem si nedobrovolně zalezl po čtyřech. Ptal jsem se kluka s foťákem, zda to stihl vyfotit - prý ano. Bohužel se nejednalo o oficiálního fotografa, takže fotku třeba v budoucnu objeví nějaký můj uražený student :) Tonda přede mnou také zaškobrtl, tak jsme si pak v cíli podali ruce :) Martin ani Luky už mě nedoběhli a já tak skončil celkově na 7. místě (opět 4. v kategorii) s časem 35:49.

V poháru tak ještě stále na 3. místě se snižující se rezervou 2,5 bodů. Je to napínavé :) 

Oficiální výsledky
Strava Flyby

8. Kunětická devítka - 21.8.2019

Vysmátý v Němčicích*

Na 8. K9 panovaly naprosto ideální podmínky - necelých 20 stupňů, po dešti a téměř bez větru. Typické počasí končícího léta. Přesto to pro mě byla letos asi nejnáročnější K9. 100 prosezených hodin bez jakéhokoliv pohybu mě totiž neresetovalo pouze mysl, ale i vše, co jsem měl natrénováno. A 9 dnů opravdu nestačilo na to, vrátit se na předchozí úroveň. Na to mě ostatně upozorňovaly i moje Fénixy, když mi ukázaly stav mé kondice. Ten prý sice odpovídal mnichovi, ale tak 80letému. I tak jsem si ale mohl závod užít. Chvíli po odstartování bylo jasné, že jsem to odhadl správně. Vyběhl jsem na 8. místě a všichni přede mnou se začali rychle vzdalovat. 

Při výběhu schodů

Alespoň jsem se tak v Němčicích nemusel mačkat ve skupince a dostal jsem prostor na vlastní fotografii. Běžel jsem tam naplno a přitom věděl, že to dlouho neudržím, ale přesto jsem se musel smát. A to jak při focení, tak na fandící lidi nebo starší pár opékající buřty a popíjející pivo. Skvělá atmosféra. 

Mezera za mnou se ale začala zvětšovat a nějak se mi podařilo dohnat Lukáše. Před prvním prudkým stoupákem jsme prohodili pár slov (ujistil jsem ho, že se nemá čeho bát, že na jeho rychlý finish opravdu nemám) a nahoře jsem ho dokonce předběhl. Na schodech jsem měl tentokrát dvojí motivaci - jednak přímo lví pokřik od Sylvy a jednak taťku, který mě přišel podpořit. A fotil si mě "v tom nejlepším". Nevím, čím to je, ale v tomto úseku jsem opravdu moc fotogenický nebyl. Na přiložené fotografii si ale povšimněte rozmazaného pozadí - tak rychle jsem ty schody vyběhl :)

Ani v cíli mě to nepřešlo*

Při seběhu jsem pak stále čekal, kdy mě Lukáš konečně doběhne. A ono nic. Nechal si to až na poslední desetinu sekundy. Já ty mladé nechápu, kde sakra tu energii berou? Alespoň ale vím, co mám trénovat - progression run. 

Výsledek samozřejmě žádný zázrak - 35:55, celkově 8. místo a v kategorii pak 4. V žebříčku stále na 3. místě, ale náskok mám už jenom 3,5 bodíků. Závod jsem si ale užil, a to je hlavní! 

Oficiální výsledky
Strava Flyby

7. Kunětická devítka - 24.7.2019 

Dobrá nálada při registraci*

Minulou K9 jsem prošvihl lenošením na horách. A zrovna jako na potvoru se jednalo o Velkou K9 a tedy extra bodovanou. Takže v žebříčku jsem si pohoršil na třetí místo. Co mě ale mrzelo více, bylo, že se běžela za opravdu extrémně horkého počasí. Neříkám, že stavět místo toho sněhuláka na Slovensku bylo špatné, ale v teple běhám rád. K9 má ale svoji hlavu a moje stížnosti vyslyšela. 37° sice nebylo, ale přes 32° ano. Lilo ze mě už při registraci. Proč se v létě válet někde u vody, když na K9 se člověk namočí úplně stejně?

Start byl extra rychlý. Nebo jsem jen vyšel ze cviku. Každopádně jsem vyběhl až asi na 20. pozici, hluboko v davu. Rychle jsem sice ztrátu začal dohánět, ale i tak jsem po prvním kilometru byl až na 10. místě. Prvních 6 borců nám začalo utíkat a já se až do Němčic držel na chvostu menší - čtyřčlenné - skupinky.

Na prvním kilometru desátý* 

Běželo se mi příjemně, ale více to pálit moc nešlo. Ono ale taky při průměrném tempu 3:40 na prvních dvou kilometrech si není na co stěžovat. V Němčicích nás potěšil chlapík s hadicí - osvěžení přišlo vhod a já postupně začal naší skupinku zpracovávat. Za výběhem s koníky už jsem ji vedl. Navíc přede mnou jsem občas zahlédl chvost úvodní skupinky - měl jsem na ně ale asi 100 metrů ztrátu. To mně nepřišlo reálné stáhnout, ale na poli před závěrečným stoupáním klukům začal docházet dech a já se posledním dvěma začal lepit na paty. Bylo to ale na krev a síly je předběhnout už nebyly. Oni na tom ale byli podobně. Na schodech se mi pak podařilo o místo se posunout - tento souboj s Michalem je hezky vidět na Strava Flyby. Myslel jsem si, že mně to rychle vrátí, ale už jsem to bez problémů udržel až do cíle. Možná z kopce zase až takový slymejš nejsem!

A výsledek? Čas 35:45 je na tyhle podmínky parádní výkon! K tomu celkově 5. místo, v kategorii bohužel jen 4. - to je ta těžká konkurence mezi veterány. Ale celkově 3. místo v žebříčku zatím obhájeno.

Oficiální výsledky
Strava Flyby

5. Kunětická devítka - 12.6.2019 

Konečně ukázková technika*

Konečně opět tradiční počasí, které prostě ke správné K9 patří - modrá obloha, pražící slunce a teplota lehce přes 30 stupňů. Tedy pořádný záhul. Dnes se mi však běželo krásně.

Vyrazil jsem opět z první řady a tentokrát mě dokonce žádný dav nepřeválcoval. Pomalý start mě udivil - Tom byl samozřejmě hned fuč, ale za ním se vytvořila pětičlenná skupinka, kterou jsem uzavíral. Naše tempo bylo relativně pohodové a udržet ho nebyl problém. Klidně bych ještě maličko přidal, ale nebylo kam se hnát, a tak jsem raději šetřil síly.

Po prvním kilometru mně hodinky zahlásily, že nalezly GPS signál. Asi se jim tom hicu také nechtělo moc makat. Žádný stres. Do Němčic jsem běžel už na 5. pozici. Za otočkou jsme si pak dali krátký sprint proti stádu koníků. Vyhrál to Tom, my proti nim šanci neměli. U chatek nás nataženou rukou zdravil malý kluk. Chtěl jsem si s ním plácnout, ale na poslední chvíli jsem ucukl, když jsem zjistil, že má celou dlaň od bahna. Od závodníka přede mnou za to málem schytal pohlavek. U chatek jsem si ještě o místo polepšil a dál pokračoval jako 4. v závěsu hned za Jirkou a Michalem.

Držím se těsně za Jirkou*

Na začátku asfaltového stoupání jsem pak Michala předběhl a s Jirkou jsme mu začali rychle utíkat. Já se i nadále Jirky držel, ale v kopcích mně klasicky začal utíkat. Na otočce u parkoviště ještě potěšila povzbuzující asi pětiletá slečna - té už jsem alespoň poděkoval. Za to schody byly opět na krev.

Nakonec mně na Jirku chybělo jen necelých 6 sekund a já doběhl celkově třetí v čase 35:47. V kategorii "pokročilých" to pak dokonce vyšlo na 1. místo! V tom teple se asi pořádným závodníkům nechtělo.

To tedy znamená 11 získaných bodů a v celkovém umístění jsem se tak posunul na druhé místo s 34 body. Na chvilku - příští velké ceny se bohužel nezúčastním. Čeká mě totiž regenerační týden na Slovensku.   

Oficiální výsledky
Strava Flyby

* Obrázky převzaty z oficiální galerie závodu.

4. Kunětická devítka - 29.5.2019 

Posledních pár dnů to vypadalo, že nás bude čekat závod ve stejných podmínkách jako minule. Naštěstí ve středu pršet přestalo a hlavní cesty stihly dokonce relativně vyschnout. Takže jsem se rozhodl znovu risknout mé oblíbené silničky.

Já vím, ta pata!*

Start byl tentokrát příjemný - nějak se mi podařilo vyrazit v první řadě, takže bez větší tlačenice. Brzy jsem se ustálil na nějakém 6. místě, a dokonce jsem měl na dohled úvodní skupinku. Běželo se mně krásně, což dokazují časy prvních třech kilometrů: 3:41, 3:39, 3:48. Že by ideální počasí? Pod mrakem, skoro bez větru a nějakých 15 stupňů, co víc si přát?

Zavěsil jsem se za kolegu na 5. pozici a držel se těsně za ním až téměř k začátku prvního mírného stoupání - tam jsem ho předběhl a plný sil vyrazil do kopce. Jen v krosovém úseku pod hradem mě naprosto nepochopitelně přestalo vycházet dýchání do rytmu mých kroků a asi po 100 letech mě začalo píchat v boku. Naštěstí nic hrozného, a i tak se mi na schodech podařilo doběhnout a na chvíli předběhnout 4. závodníka. Jak to vzal? Maximálně pozitivně - pochválil mě a dokonce mě ještě popostrčil dopředu! To je prostě duch K9! Já ho na oplátku také povzbudil, ať mákne, že mě z kopce určitě dožene, že dolů jsem pomalý. Upřímně odpověděl, že na to spoléhá :) A tak to také dopadlo. Do cíle jsem proto doběhl na 5. pozici v mém letos nejlepším čase 35:02! Tedy konečně nic, za co bych se před rokem styděl!

A úplně jsem zapomněl uvádět body - takže jak si zatím vedu? Za tři odběhnuté závody se mi podařilo získat celkem 23 bodů, což zatím i v této těžké konkurenci stačí na 3. místo.  

Oficiální výsledky
Strava Flyby

3. Kunětická devítka - 15.5.2019 

Užívám si to*

Zvuk deště bubnujícího na okenní parapet, nepromokavou látku nebo střechu auta prostě miluju. Horší ale je, donutit se, a vydat se v něm ven něco dělat. Třeba běžet Kunětickou devítku. A to je i případ této středy. Takhle silný déšť pro mě na tomto závodě byla rozhodně premiéra. Člověk si v zabetonovaných Pardubicích ani neuvědomí, co s polními a lesními cestami udělají dva dny nepřetržitého deště. Takže na první chybu, kterou jsem udělal, jsem narazil ještě před registrací. Už při klasickém rozběhávání od parkoviště k registraci mně boty ujely a já se vyválel v bahně. Ok, silniční body opravdu na blátě nedrží. Jakože vůbec. Na druhou stranu, už po pár minutách stání u registrace, jsem byl extrémně rád za zimní čepici a rukavice, které jsem si na poslední chvíli do batohu přihodil s tím, že určitě nebudou potřeba, ale tak pro jistotu.

Trocha toho bahýnka

Nevím proč, ale tentokrát nás na start dorazilo nějak málo, takže jsme startovali výjimečně všichni najednou (pětka i devítka). V brutální tlačenici jsem to tak rozbíhal někde uprostřed. Mezi dětmi, které jsem měl i při mé "výšce" asi po kolena. Až k Němčicím jsem to docela hnal a postupně se dral dopředu. Po otočce ale začala "zábava". Polní cesta byla opravdu extrémně rozbahněná a já se několikrát málem natáhl. Nedalo se nic dělat, musel jsem zpomalit. A to dost, takže kluk, kterého jsem předtím předběhl mě opět dal a první slečna mi pěkně dupala na paty. Byl jsem ale celkem rád, že mám alespoň "výmluvu" proč neběžet na plno.

Nakonec se mi nějak podařilo doběhnout bez pádu. V lese těsně před hradem mě to sice stálo jedno místo (opět ten samý kluk - u chatek se mi podařilo ho předběhnout), ale prostě více valit jsem si to nedovolil. Do teď nechápu, jak jsem se mohl vyškrábat na tu neuvěřitelně prudkou odbočku ze silnice, která byla jedna velká bahnitá klouzačka.

Žádné super umístění jsem tentokrát nečekal - sám pro sebe jsem byl stejně vítěz - nevychladil jsem to a šel se proběhnout i v počasí, za které by se nestyděl ani Lancaster. Nicméně po shlédnutí výsledků jsem zůstal mile překvapen - 7. místo celkově a čas 37:05!  

Oficiální výsledky
Strava Flyby

2. Kunětická devítka - 24.4.2019 

Registrace u Kuby*

Stejně jako minulý rok, první závod mi opět nevyšel. Minule za to mohla moje "lenost" - pár dnů před pardubickým půlmaratonem jsem to nechtěl pokoušet a raději odpočíval (a vyplatilo se - zaběhl jsem si můj osobák za 1:24:23). Letos za to pro změnu mohla konference v Indonésii. Na start jsem to tak měl opravdu z ruky. Původně jsem plánoval, že si ve stejný den zaběhnu "Indonéskou K9", ale bohužel místo 9 kilometrů jsem to musel na pátém otočit a běžet na záchod. Škoda, že ten čas se mi nepočítal, byl by to určitě rekord...

Loni jsem tvrdil, že jsem toho přes zimu moc nenatrénoval. Tak nevím, jak bych měl zhodnotit letošní "přípravu". Kvůli kyčli a následujícímu nachlazení jsem neběhal vůbec. Pomalu to rozebíhat jsem začal až v březnu. S tím, že jsem byl rád, že vůbec běžím a na nějaké rychlejší nebo snad tempové tréninky nebylo ani pomyšlení. Ke vzdálenosti 9 kilometrů jsem se navíc moc často nedostal - většinou to bylo tak kolem 7. Mojí první K9 jsem tak chtěl pojmout opravdu jen jako pohodový výběh a spíše příležitost vidět se s ostatními.

Zatím ještě v pohodě*

Plán vzal samozřejmě klasicky za své hned po opatrném startu v asi třetí řadě. První kilometr jsem ještě trochu šetřil (3:59) ale pak už jsem přidal co to jen šlo. Běželo se mi celkem příjemně a já se pomalu dral dopředu. S několika běžci jsme se pěkně naháněli a někteří mé předběhnutí nenesli zrovna lehce a snažili se mi to vrátit. Bylo ale vidět, že natrénováno nemám a sil rychle ubývalo. I tak jsem se ale z takového 30 místa nakonec postupně probojoval až na skvělou 8 pozici.

Po závodu jsem se cítil výborně, ale teprve doma jsem si začal uvědomovat, jak moc jsem se zničil. Tepovce podle garminů nevěřím - i když schody byly zase nadoraz, 201 je prostě moc. To jsem měl naposledy tak v pětadvaceti. Každopádně nohy to nesly těžce ještě pár dalších dní, o svalové horečce radši ani nemluvím. Výsledný čas 36:20 je o více než minutu pomalejší, než jsem běhával loni, takže mám spoustu prostoru pro zlepšování. Ale i tak mi to stačilo na třetí místo v kategorii!

Oficiální výsledky
Strava Flyby

* Obrázky převzaty z oficiální galerie závodu.