 |
| Má vlastní kancelář |
Hned první den po příletu jsem ráno stále slušně zjet-lagovaný vyrazil na univerzitu vstříc mému programu. A musím říci, že hned od prvních okamžiků se o mě kolegové neuvěřitelně starali. Nejprve jsem dostal vlastní kancelář (i se jmenovkou), takže to vypadalo, že si mě tu chtějí nechat. Následovalo několik meetingů, kde jsme diskutovali vize fakult, směřování výzkumu, možné spolupráce, a také naše projekty. I přes to, že semestr byl v plném proudu a většina zaměstnanců byla opravdu zaneprázdněných, dělali, co mohli, aby se diskuzí mohli účastnit. Velice příjemná byla diskuze, ve které jsem pomáhal s přípravou sylabu nového předmětu - téměř stejného, jako jsem u nás zavedl po stážích v Lancasteru. Úplně jsem se vžil do mé situace před těmi několika lety.
 |
| Pozvánka na mou přednášku |
Největší zážitek byla ale moje přednáška pro studenty a zaměstnance fakulty. Na úvod zahrála hymna Malajsie a pak samotné UPM - obě doprovázené videi s karaoke textem, takže do zpěvu se zapojili všichni (kromě mě). Neuvěřitelná atmosféra a pro Evropana naprosto nepředstavitelná situace. Že by něco podobného fungovalo i u nás? Už vidím brblání našich studentů. Následovalo mé představení a samotná přednáška, při které studenti vypadali zaujatě, byť téma zřejmě nebylo užitečné úplně pro každého. Nicméně zejména mezi PhD studenty mělo určitě ohlas, neboť následující debata nebrala konce. Pardubice se zřejmě také líbily, protože máme slíbených pár návštěv.
 |
| Snídaně s kolegy |
Za ten týden jsem měl spoustu příležitostí poznat místní zvyklosti a kulturu. Potvrdil jsem si třeba, že na univerzitě platí určitý
dress code a kalhoty jsou striktně vyžadovány. Dále jsem se dozvěděl, že ženám se při představování ruka zásadně nepodává (dotknout se vdané ženy je celkem průšvih), a nebo že hostel je označení pro studentské ubytování (jinak je také možné vidět nápis "
Kolej" - jako u nás). Zajímavý je také domácí přístup při výuce. I přes to, že UPM má více než 4x tolik studentů, co UPCE, jeden z kolegů strávil nespočet hodin přemlouváním studentů, aby využili příležitost a za dostupné granty vycestovali do zahraničí. Jakým způsobem je přemlouval? Opravdu osobně - obvoláváním rodičů - to jediné prý na ně platí :) To bychom u nás na fakultě asi také potřebovali zavést. Jinak veškerá výuka probíhá samozřejmě kompletně v angličtině, takže s domluvou není kdekoliv žádný problém.
 |
| Po mé přednášce |
Měl jsem také možnost projít si fakultu a autem jsme projeli celý kampus - pěšky bych ho pravděpodobně procházel ještě teď. Ten obsahuje opravdu vše, od bazénu, přes odpočinkové místo u rybníků, ranč s koňmi až po dvě mešity. Zaujala mě také knihovna, kde konečně někoho napadlo upravit formát závěrečných prací. Zmenšením fontu a použitím oboustranného tisku dokázalo UPM práce zeštíhlit tak na třetinu. Tomu říkám zelené myšlení. Nemluvě o tom, že tenčí práce vypadají mnohem lépe. Tak třeba se za pár let dočkáme také. Nebo by to už šlo jen elektronicky?
Cestování
Putrajaya
 |
| Před domem premiéra Malajsie |
Kolegové mě v rámci mé návštěvy vzali na výlet do přilehlé čtvrti Putrajaya. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že UPM vlastně sídlí v Putrajaya a ne v Kuala Lumpur, od kterého je to přes 30 kilometrů.
Putrajaya je vládní čtvrť a administrativní centrum Malajsie se sídlem premiéra. Putrajaya byla pečlivě vyprojektována, takže veškeré ulice a budovy jsou geometricky sladěné, všude je plno zeleně a ani doprava není nijak hustá. Možná proto na mě ale čtvrť působila trochu jako město duchů. Prostě prázdno a pusto. Každopádně jsem si nemohl přát lepšího průvodce než váženého pana profesora, který v této čtvrti bydlí. Díky tomu jsme zastavili u sídla premiéra, který je jeho téměř soused, podívali se na palác spravedlnosti, z kopce se pokochali výhledem na celý ostrov a navštívili hlavní mešitu - Putra.
|
 |
| Mešita Putra |
|
 |
| Výhled na prominentní čtvrť Putrajaya |
|
 |
| Úřední sídlo premiéra Malajsie |
|
Kuala Lumpur
 |
| S kamarádem z Indonésie |
Po skončení mého programu na UPM jsem mohl začít dohánět to, co jsem při mých minulých návštěvách nestihl. Tedy hlavně se konečně podívat do nejvyšší dvou-věžové budovy na světě -
Petronas Towers (451 metrů
[1]). Tentokrát jsem si zakoupil online vstupenku předem, protože sehnat ji na místě je v daný den nemožné. Rezervaci jsem měl až na 18:15, takže spousta času projít si město. Vzal jsem to přes centrum, kde jsem viděl pár novinek. Hlavně křesťanské katedrály sv. Mary, a sv. Johna (obě jsem navštívil, a i přes to, že nejsem křesťan, mě v nich hřál příjemný pocit hrdosti a cítil jsem se v nich jako doma), fontánu
Countdown Clock a další část čínské čtvrti. Dále jsem si znovu prošel deštný prales pod věží KL Tower (proč se trochu víc nezpotit) a pak už došel do parku KLCC nacházejícím se přímo pod Petronas Towers.
Protože jsem měl pořád čas, navštívil jsem ještě
akvárium KLCC. Že to není úplně veganské a že se údajně jedná o předražené pozlátko jsem neřešil, přece jenom příležitost vidět několikametrové žraloky a rejnoky v 90 metrů dlouhém proskleném tunelu se nenaskytne každý den. Tunel byl opravdu "o něco" delší než ten v mechově. Kromě žraloků a rejnoků mě nejvíce zaujaly medúzy. Jen mě mrzí, že jediná obrovská želva se jen mihla v dálce a hned zase zmizela.
 |
| Petronas Towers |
Petronas Towers pak nezklamaly. Teď už jsem věděl, že o návštěvu je extrémní zájem (turisty včetně brblající skupinky Čechů, na které už beznadějně rozprodané lístky nezbyly, jsem ani moc nelitoval), takže jsem počítal s tím, že ve spojovacím mostu (170 metrů vysoko
[1]) budeme mít pouhých 10 minut a v nejvyšším 86. patře pak nějakých 20 minut. Stejně jsem do toho šel. A nelitoval. Jednak jsem se dozvěděl něco o architektuře (půdorys věží je tvořen dvěma vnořenými čtverci se zaoblenými rohy, takže to odpovídá arabské architektuře), vyzkoušel rychlovýtah (do 83 patra to zvládne za 90 sekund
[2], poslední 3 patra se pak musí přesedat do klasického), a stál v mostě známém z filmu
Past. Po prohlídce jsem to pak vzal rovnou na večerní show fontány, která byla opět nezapomenutelná.
|
 |
| "Háďata" v Akváriu |
|
 |
| Jeden z mnoha žraloků |
|
 |
| Medúzy v Akváriu |
|
Bukit Kiara
 |
| Krmení holubů a opic v parku |
Můj jediný celý volný den jsem plánoval vyrazit někam do džungle. Zvažoval jsem přidání se k některému z jednodenních zájezdů, ale 8 hodin v autobuse se mi trávit nechtělo. Spokojil jsem se proto s nedalekou džunglí kombinovanou s parkem, která byla pouhé 4 zastávky metrem. Nikdo z kolegů toto místo osobně nenavštívil, takže to byl trochu risk. Ale vyplatil se.
Vstup do parku Bukit Kiara byl asi kilometr od zastávky metra TTDI a hned mě zarazilo, jak přeplněný park ráno byl - naprostý václavák. Lidé v něm běhali, cvičili, chodili, cachtali se v potůčku, nebo krmili ptáky a opice. Atmosféra byla opravdu příjemná, a tak jsem si park obešel. Jen ty opice byly nějaké agresivní, tak jsem radši vyrazil do džungle. A s jakým průvodcem? S mapy.cz! Ty na rozdíl od google map ukazovaly různé turistické cestičky.
 |
| Značení skoro jako u nás |
Čekalo mě přesně to, co jsem si přál. Poctivý les, pořádné převýšení a pěkné trasy. Nejprve jsem se přes Twin-Peaks vydal rovnou k vrcholu Bukit Kiara (270 m.n.m.). Na tom nic k vidění nebylo a vyhlídkové místo z map jsem také nenašel - akorát jsem přitom zbytečně sestoupil asi 100 výškových metrů a zašel si kilometr. Na totálně opuštěné pěšině jsem pak začal být lehce nervózní, když už jsem přes hodinu nikoho nepotkal. Vzpomínal jsem na všechny ty příhody z
I Shouldn't Be Alive. Došlo mi, že jsem ukázkový typ totálně nepřipraveného turisty - vody jsem měl tak akorát na těch pár hodin, extra vybavení žádné, nikomu jsem neřekl kam jdu ani kdy se vrátím a samozřejmě jsem se ani nepodíval, jaké je vlastně v Malajsii nouzové telefonní číslo (999). Alespoň že ztratit jsem se nemohl - i kdyby mapy selhaly, na hodinkách jsem měl puštěný záznam trasy, který mě mohl kdykoliv přesně stejnou cestou odnavigovat zpět.
 |
| Nevšední rostlina |
Pokračoval jsem směrem na sever a plánoval dojít až kam se mi to bude líbit. Asi po půlhodině ale severní cesta zmizela a já se ocitl na mýtině (jediný rozhled, který jsem za celou tůru nalezl), od které pokračovala pouze cesta dolů do civilizace. I když jsem se snažil plánovanou cestu najít, nepodařilo se, a tak jsem se rozhodl vrátit. Ještě jsem to ale vzal různými zkratkami (občas pěkně o ... ) - znovu přes hřeben a dolů na druhou stranu kopce. Podařilo se mi přitom objevit přírodní čínský chrám, zajímavou skálu s liánami a opravdu strašidelnou cestu, kde na mě (pravděpodobně) opice ze stromů házely vše možné. Nejvíce mě ale zatrnulo, když asi 10 metrů přede mnou cestu přeplazil minimálně metr dlouhý tmavý had. Ten pocit bych nikomu nepřál. Alespoň jsem už ale byl na frekventovanější cestě, kde jsem každou chvíli musel pouštět projíždějící bikery (tyto cesty byly značeny jako bikerské trasy - očividně velice oblíbené).
 |
| Jištění na trase |
Po návratu do parku kolem 14 hodiny mě čekala naprosto odlišná scéna - nikde nikdo. Tak to byl zřejmě ten důvod, proč už jsem téměř nikoho nepotkával. Všichni vyrazí něco dělat pouze ráno a v poledním pařáku už raději sedí doma. Za to já měl za sebou skoro 20 kilometrů a ani nebudu popisovat, jak jsem vypadal. V metru jsem se snažil stoupnout do nejvzdálenějšího koutu a dělat, že tam nejsem - spolucestující jsem opravdu litoval. I když jsem samozřejmě mrzl, mikinu jsem si na sebe prostě vzít nedokázal. Teprve poctivá sprcha ze mě všechno to bahno, pot, hmyz a písek dostala.
|
 |
| Cesta vhodná i pro kola |
|
 |
| Další varianta značení |
|
 |
| Upravená trasa |
|
Park Perdana
Můj poslední den jsem musel dát lehce volnější, abych se stihl připravit na noční odlet, takže jsem zvolil přilehlý park Perdana, kam jsem chodil běhat a kde mi stále chybělo navštívit
KL Bird Park. Ten jsem minule vynechal s tím, že jako správný vegan podobnou zábavu podporovat nebudu. Tentokrát mi to nedalo a park s největší otevřenou voliérou na světě jsem se rozhodl navštívit.
|
 |
| Park Perdana |
|
 |
| Zahrady parku Perdana |
|
 |
| Park Perdana |
|
A jednalo se o návštěvu, které také nelituji. Zhruba třetina parku je opravdu velká voliéra a teprve ve zbývající části jsou chovány vzácnější druhy ptáků (převážně exotických papoušků) v separátních klecích. Jediná nepříjemná zkušenost pro mě bylo krmení ptáků mrtvými rybami - smrad, tlačenice a souboje ptáků - to jsem rychle opustil. Za nejlepší zážitek pak považuji nebojácné ochočené papoušky, nebo krmení ptáků Hornbill - ti už jedí rozumnější stravu - kousky mango.
A cestou zpět se ještě opět stavil v Butterfly house. V něm jsem měl mnohem větší štěstí než minule a podařilo se mi zachytit pár povedených fotografií.
Po výletu ze mě měli místní lidé celkem pozdvižení. Jednu slečnu jsem hodně pobavil, když jsem si v obchodním centru (schválně co nejdecentněji v rohu) převlékl totálně propocené tílko za košili. A když jsem si pak před hotelem na parkovišti přisedl na schody ke dvěma téměř bezdomovcům a začal si vyklepávat písek z bot, jeden se mě ihned začal lámanou angličtinou ptát "Sir, what happened to your shoes?" Dal jsem se s ním do řeči o tom, kolik jsem toho tady nachodil, a jak se mi líbila včerejší džungle. Nevím, zda mi rozuměl, ale oba si na mě ukazovali a smáli se. Sympaťáci.
Moje další návštěva Kuala Lumpur mě zavedla za kolegy z UPM, kde mě čekal nabitý program. Diskuze stávajících a budoucích projektů, pomoc s přípravou nového předmětu, nespočet schůzek a setkání, ale hlavně přednáška pro místní studenty. K tomu jsem si samozřejmě prohlédl kampus a kolegové mě také vzali na výlet do přilehlé vládní čtvrti. Konečně jsem tak měl pořádnou příležitost poznat místní kulturu. A o volném víkendu jsem pak vyměnil oblek za sportovní oblečení a vyrazil do džungle a prošel si zbývající atrakce, které Kuala Lumpur nabízí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.