Barcelona - Cisco Live 2019

Cisco Live je jedna z nejprestižnějších a největších IT konferencí, ale že bych se na ní mohl jednou podívat mně nepřišlo moc reálné. Přeci jenom registrace je opravdu drahá a konference se koná obvykle v Americe. Pro Evropany pak jediná "dostupná" možnost bývá jednou ročně Barcelona. Že mně vyšel projekt, ve kterém jsem si na ní naplánoval rozpočet bylo neuvěřitelné. Na konferenci jsem se hodně a dlouho těšil, takže chřipka, která mě dostihla pár dní před odletem mi dokázala zkazit náladu. I tak jsem si ale konferenci užil a samozřejmě jsem si také musel projít Barcelonu.  

Španělsko je jedna ze zemí, která mě nikdy nelákala. Španěly mám totiž beznadějně zaškatulkované jako totální flákače a nespolehlivé lidi. Uznávám, že veškeré mé zkušenosti se týkají erasmáků, což je většinou velice specifická sorta lidí, ale stejně. Aby toho nebylo málo, Barcelonu mám navíc spojenou s Janči nepříjemnou zkušeností se štěnicemi, na které narazili v místním hostelu. Výsledek? Nepříjemné kousance, spousta vyházených věcí a nutnost vyprat vše ostatní.

Leden ve Španělsku

Proč se tedy Cisco rozhodlo pravidelně pořádat jejich jediný evropský event právě v Barceloně? To mi nešlo do hlavy. Na výběr jsem ale neměl. Buď Barcelona, nebo nic. Na Ameriku mně rozpočet nevyšel ať jsem počítal, jak jsem počítal.

Nakonec ale tím největším problémem byla chřipka. Dva dny před odletem dostat horečky a všechny ty radosti okolo opravdu nepotěší. Jak zvládnu konferenci, a hlavně přesun do Barcelony jsem opravdu netušil. Janča dopadla naprosto stejně, takže viník byl jasný - sychravé počasí Říma. Provedená Google-diagnóza slibovala rychlé zlepšení, ale bohužel se ukázala jako totálně mimo (o pár týdnů). Tentokrát by to tedy reálný doktor určitě vyhrál.    

Barcelona

Barcelona

Barcelona je další město popsané Danem Brownem, takže odlet pouhých pár dní po návštěvě Říma byl stylový. Kniha Origin, kterou mám už rok přečtenou, se mi na rozdíl od několika předchozích opravdu hodně líbila. Její děj, zaměřený na IT a umělou inteligenci, mi totiž přišel alespoň trochu originální. Doufal jsem proto, že Barcelona nakonec nebude tak špatná.

Realita mě ale překvapila víc, než jsem doufal - Barcelonu jsem si zamiloval ihned. Přesně takhle si představuji definici chytrého města - tedy města fungujícího tak, aby to bylo jejím obyvatelům maximálně ku prospěchu, a veškeré městské operace byly pokud možno maximálně efektivní. To, jak je město postaveno je prostě neuvěřitelné. Jako by někdo na zelené louce vše do detailu pečlivě vymyslel, vymodeloval, a teprve pak naostro postavil. Nějaký postupný vývoj v rámci stovek let si neumím vysvětlit.

Jedna z hlavních ulic

Hlavní ulice jsou pojaté opravdu velkoryse - jak pro dopravu, pěší, i ostatní účastníky - (elektro)cyklisty (kola si zde lze půjčit na každém rohu), různí další "elektrifikovaní" účastníci (elektrické koloběžky, hoverboardy, ...), ale i běžci, či bruslaři. Ti mají většinou vyhrazené minimálně dva pruhy (v každém směru). Semafory pak také fungují perfektně - nikde není potřeba nic mačkat, ale přesto se nečeká vůbec, nebo rozhodně méně než u nás. A zelená pro chodce trvá místo pár vteřin klidně přes minutu s tím, že její blížící se konec je jasně identifikován blikáním. Dopravovat se pěšky po městě je prostě radost.

V uličkách gotické čtvrti

Doprava je pak naprosto plynulá a žádné velké zácpy jsem neviděl (snad jen kromě nekonečné šňůry taxíků vždy ke konci dne na konferenci). Nechápu, jak může být Barcelona druhé největší španělské město s téměř 1,6 miliony obyvatelů. Hlavní třídy jsou navíc naprosto bez parkujících aut - parkování je totiž naprosto geniálně vyřešeno v podobě podzemních parkovišť. Veřejná doprava pak samozřejmě používá různé ekologické autobusy, hybridní taxíky apod.

V centru města - hlavně v gotické čtvrti se pak mezi hlavními tepnami nachází historické uličky. Ty jsou pravým opakem - úzké prostory sevřené vysokými domy. Vše je ale dokonale malebné a útulné. Jen ty památky často není možné vyfotit jinak než z pár metrů, takže se do záběru nemají šanci vejít.

S jedním z nejkomplikovanějších systémů metra v Evropě jsem pak žádnou zkušenost neměl, ale jsem si jistý, že na druhý pohled by se z nepřehledné změti různých čar vyklubal použitelný a efektivní systém. 

Pláž La Barceloneta

Pláž La Barceloneta

Ne nezbláznil jsem se a opravdu jsem se v horečkách nezašel opalovat nebo si snad zaplavat. Ale jako typickému Čechovi mi prostě nedalo nezajít se na pláž alespoň podívat. Rackové, šumění vln, modrá obloha a svítící sluníčko, to chce prostě čas od času alespoň vidět. Takže moje první kroky v Barceloně mířily právě sem. A pohled mi zvedl náladu, i přes okolo mě všude sportující lidi (běh, jóga, posilování, nebo dokonce i surfování v neoprenu), kteří mi pořád připomínali, jak špatně na tom jsem, a že nemůžu vůbec nic. Jen představa v létě přeplněné pláže mně naháněla husí kůži - rozhodně si v Barceloně umím představit příjemněji strávené chvíle. 

Gotická čtvrť

Bazilika de la Mercè

Gotická čtvrť je oblast rozkládající se ve východní části Barcelony poblíž přístaviště. Čtvrť obsahuje zmiňované úzké uličky, ale také nespočet restaurací, barů a turistických obchodů. Dále je zde několik kostelů, z nichž ten pravděpodobně nejhezčí je gotická bazilika Santa Maria del Mar ze 14. století. Za návštěvu pak určitě stojí i bazilika de la Mercè. Volný vstup do obou bazilik je ale možný jen v určené hodiny, jinak se vybírá poplatek. Bazilika de Santa Maria del Pi je pak prý muzeem a na vstupné se mě tam ptali rovnou. Z dalších muzeí je možné navštívit Picasso muzeum, případně trochu více světské muzeum čokolády. A v zapadlých uličkách se pak dají najít různé zajímavosti, ať už to jsou zbytky gotické věže, skrytá náměstíčka, nebo obchodní centrum s oficiálními obchody světa Harryho Pottera a Game of Thrones.

Santa Maria del Mar

Uvnitř baziliky

Hlavní vchod

Vitráže baziliky

Katedrála 

Katedrála

Hlavní Barcelonská katedrála ze 13. století je dalším klenotem města. Jediným problémem je fakt, že katedrála není přístupná turistům a vstup je přísně kontrolován stráží. Nezkoušel jsem, jaký systém vstupu je uplatňován, ale předpokládám, že místní obyvatelé se dovnitř dostanou. Katedrála je navíc obložena turisty, takže udělat klidnou fotku je nereálný úkol. 

Podle oficiálních webových stránek je v určený čas možné katedrálu navštívit. Jsem si ale poměrně jistý, že právě v uvedený čas jsem u katedrály byl, ale ostraha mě stejně nekompromisně odkázala pryč.  

Antoni Gaudí

Casa Batlo

Synonymem pro architekturu Barcelony je jedinečný architekt Antoni Gaudí, přezdívaný "God's Architect". Jeho styl nepřipomíná nic jiného a člověk ho na sebe prostě musí nechat působit. Do teď si nejsem jistý, zda mi sedí. Na jednu stranu připomíná ryzí přírodu, často snad až jako ze světa elfů z pána prstenů. Pak na mě ale najednou začne působit nepříjemně, jako by se jednalo o mimozemskou architekturu - něco jako z Aliens vs Predator. 

Po městě se nachází několik jeho budov, z nichž sedm je zařazeno mezi památky UNESCO. Pravděpodobně mezi nejznámější patří netradiční domy Casa Batlo (aktuálně bohužel pod lešením), Casa Mila (známá právě z knihy Origin) a Casa Vicens [1]. Gaudí se mimo jiné podílel i na návrhu fontány Cascada Monumental, která byla inspirována Treviho fontánou z Říma [2]. 

Casa Mila

La Casa Trias v parku Güell

Fontána Cascada Monumental

Sagrada Família

Vitráže západní strany

Gaudího největší pýcha a jedna z nejznámějších a nejnavštěvovanějších španělských památek. Co na tom, že se prý nejedná o katedrálu, ale o "pouhou" baziliku. Co na tom, že proti masivním stavbám Říma se budova nijak obrovská nejeví (hlavně zevnitř). Sagrada Família je prostě unikát a nic podobného pravděpodobně nenajdete. Jedinou vadou na kráse je fakt, že stavba je stále nedokončená a bez několika jeřábů si ji prostě nevyfotíte. S datem zahájení prací v roce 1882 a očekávaným kompletním dokončením v roce 2032 (2026 pro hrubou stavbu) se jedná o opravdu dlouhý projekt.

Strop se sloupy připomínající stromy

V současnosti je hotovo přibližně 70% a z plánovaných 18 věží, které mají reprezentovat 12 apoštolů, čtyři evangelisty, pannu Marii a Ježíše Krista, stojí 4. Jedním z důvodů takto dlouhé stavby je především fakt, že stavba je kompletně financována z veřejných darů a vstupného. Nápis na vstupence informující o tom, že jsem se právě podílel na dokončení tohoto zázraku pak neskutečně potěšil a vložených peněz jsem rozhodně nelitoval.

Z nespočtu zajímavostí o stavbě mě pak zaujal hlavně fakt, že Gaudí se prý nechtěl povyšovat nad samého boha a hlavní věž (reprezentující Ježíše Krista) by proto měla být o metr nižší než Barcelonský kopec Montjuic [3]. 

Západní kaple

Východní kaple

Východní strana - naivita

Západní pohled - vášeň

Park Güell

Viadukty v parku Güell

Dalším Gaudího projektem byl park Güell (pojmenovaný po jeho zadavateli - Eusebi Güell), na kterém se začalo pracovat v roce 1900. Park má dvě části - veřejně přístupnou a placenou. Nachází se na severním okraji města na kopci, takže je z něj pěkný výhled na Barcelonu včetně kopce Montjuïc. V členitém parku se pak nachází hlavně Gaudího muzeum a několik viaduktů [4]. Park je dalším silně turistickým místem a všude je tak spousta pouličních prodejců všech možných cetek. Zajímavostí je, že ke vchodu do parku se dá přilehlými uličkami dostat poněkud netradičně pomocí "open air" eskalátorů.

Panorama Barcelony z parku Güell

Hrad Montjuïc

Zahrady na kopci Montjuïc

Hrad se nachází na stejnojmenném kopci, který jsem měl přímo u hotelu. Jedná se o téměř 200 metrů vysoký kopec (což není žádný důvod k tomu stavět na něm lanovku) a minimálně jeho část jsem chodil skoro každý den cestou na konferenci. Na kopci se nachází několik vyhlídek, rozsáhlé parky, botanická zahrada, muzeum, ale také olympijský stadion, nebo rozlehlý hřbitov [5]. 

Ale zpět k hradu. Ten má opravdu unikátní historii. Původně zde stál pouze opevněný maják, ale ten byl od roku 1640 nahrazen postupně se rozrůstajícím hradem. Ten původně sloužil jak jinak než na obranu, ale za svou historii se stal spíše symbolem represe a temna. Právě z něj byla Barcelona několikrát ostřelována z děl, aby tak potlačili nepokoje. Dále v něm byla vězněna, mučena a popravena spousta lidí, z nichž pravděpodobně nejznámějším byl prezident Lluís Companys. Ten se stal jediným demokraticky zvoleným prezidentem, který byl kdy popraven - gestapem v roce 1940 [6]. 

Hrad Montjuïc

Kromě expozice s pohnutou a smutnou historií hradu je z něj krásný výhled na všechny směry. A už proto ho stojí za to navštívit. Navíc vstupné stojí podle věku pouhé 3/5 euro a v některé dny je dokonce úplně zdarma. Jen je potřeba počítat s tím, že hrad otevírá "po-španělsku" až v 10 hodin. A strážný mě i přes déšť odmítl pustit, byť jen o minutu dříve.

Cisco Live!

Cisco Live je konference zaměřená hlavně na přehled síťařských novinek, výstavy produktů, přednášky, školení, laby, certifikace, ale i různé soutěže a hry. A samozřejmě pro mě byla nezapomenutelným zážitkem. Že to bude velká akce jsem čekal, ale skutečnost mě stejně zaskočila. Jenom projít všechny prostory za jeden den se prakticky nedá stihnout a už jenom přesun z jednoho koutu konference na oběd mohl zabrat i 20 minut. Tedy když už jsem znal trasu a používal všudypřítomné pohyblivé pásy.

Úvodní keynote

Kvalita příspěvků pak byla vynikající - bylo vidět, že Cisco si s výběrem prezentujících dalo hodně záležet. Byli to prostě profíci a nevybavuji si, že bych u někoho zaznamenal nervozitu, nebo snad přeřeknutí. Obsah byl také zajímavý, ale nic jiného jsem ani nečekal - účast na konkrétních sekcích si totiž každý účastník sestavuje z programu na míru. To sice znamenalo vždy večer zkontrolovat, zda se na další den neuvolnilo místo na nějaké zajímavější sekci, nicméně díky tomu se mi podařilo dostat i na pár lekcí, které jsem s mojí základní registrací oficiálně neměl mít přístupné. Můj původní program jsem si tak během týdne absolutně překopal - samozřejmě k lepšímu. Organizace samotná pak byla maximálně precizní a vše odsýpalo přesně podle plánu (snad jen keynote začínaly o pár minut později).

Devnet zone - boj s MacBookem

Co se týče odborného obsahu, tak určitě nejvíce se mi líbila pondělní speciální "Security Operations Track" sekce. Užitečné pro mě pak také byly laby zaměřené na IoT protokoly a tvorbu dashboardů. Zbytek byl spíše výlet do říše SDN v podání Cisco - tedy naprostý opak toho, čím se zabývám já (OpenFlow). Cisco se rozhodlo použít webové šablony na úrovni našich diplomek / menších projektů a vytvořit v nich grafický management zařízení, který je překládán přes jakýsi protokol (netconf?). Pár pokusů o diskuzi skončilo vždy stejně - tohle je jediná správná budoucnost, žádné OpenFlow - to je dávno mrtvá, komerčně neúspěšná technologie ("Nebyl to jen jakýsi zkušební projekt pár studentů?"). Takže na jednu stranu jsem byl nadšen z toho, že za zlomek ceny, kterou si Cisco za své produkty klasicky žádá, jsme schopni vytvořit podobné řešení, na druhou stranu jsem měl trochu depresi, jestli bych opravdu neměl změnit obor.

Důraz na bezpečnost

Různé doprovodné aktivity bych pak klidně oželel na úkor levnější registrace. Několik různých party jsem chtě nechtě vynechal, protože dobře mi rozhodně nebylo. Co mě ale opravdu zamrzelo byla naprosto zbytečná spotřeba různých obalů - například takové "smoothie panáky" v plastových panácích, nebo jednorázové látkové taštičky na oběd, to mi přišlo opravdu zbytečné. Cisco se sice někde chlubilo, že používá plně recyklovatelné obaly, ale stejně.

A jaká je tedy vize Cisco? Kromě stavění mostů a propojování IoT prvků je to právě důraz na grafické konfigurační nástroje využívající prvky SDN (SD-WAN). A pak bezpečnost hlavně pomocí analýzy big data a umělé inteligence. Pro hrubou představu atmosféry samotné konference se můžete podívat na oficiální shrnující video (dostupné jsou i úvodní a závěrečná keynote), případně detailně na záznam z většiny sekcí. 

Ubytování

Výhled z požárního schodiště

Výběr hotelu byl jednoduchý - vyfiltroval jsem si nejlépe hodnocené 3* hotely a pak procházel nejvhodnější umístění, cenu a samotné recenze hostů. Vyhrál to stylový hotel Brummell, který by se štěnicemi rozhodně problém mít neměl. A také že ne - na instrukce, jak pořádně pokoj zkontrolovat, jsem si po příjezdu vzpomněl až asi po hodině. Vše bylo perfektně čisté a uklizené.

Hotel mě prostě nezklamal. Domácí přístup, krásné pokoje, bohaté vybavení, perfektní servis a dokonalá poloha. Tady bych si dovolenou rozhodně uměl představit - a kdo ví, na příští pobyt mám slevu.

Část mého pokoje

Na pokoji mě potěšily takové "drobnosti" jako třeba kvalitní jógamatka, opravdu fungující topení (do až 30°), v koupelně nastavitelně vyhřívaná podlaha, perfektní výběr tekutého mýdla, sprchového gelu a šampónu (kondicionér jsem opravdu neřešil), poctivá nabídka čajů, rychlovarná konvice a lednička. Opravdová zvláštnost ale bylo světýlko u záchodu, které se automaticky rozsvěcelo při jakémkoliv pohybu v místnosti. Vzhledem k tomu, kolikrát za noc jsem kvůli kašli vstával nebo běhal na záchod to bylo zvláštně uklidňující - taková skoro společnost :) Opět mě jen zamrzelo, že na pokoji nebyly žádné klasické hrníčky, ale jenom jednorázové papírové. Ty jsem sice používal opakovaně, ale při každém úklidu mně můj "lehce jetý" vyhodili (ono po takových 5 černých čajích opravdu nevypadal moc hezky).

Vybavení pokoje včetně jógamatky

V ceně pokoje pak byly i veškeré lekce jógy v přilehlém studiu Garage - ty jsem bohužel nemohl využít a hodně jsem to obrečel. Saunu jsem také nevyzkoušel, o venkovním bazénu ani nemluvím. Jediné, co jsem si tak alespoň lehce osahal byla jógamatka značky Casall, která by měla být v každém pokoji. Žádné velké cvičení to samozřejmě nebylo, ale i při lehkém protahování jsem z ní byl nadšený. Oproti mému tradičnímu koberečku to byl úplně jiný level. Ruce i nohy držely jako přibité a jógamatka byla příjemně měkká i přes tloušťku pouhé 4 mm. Asi si k narozeninám budu muset udělat radost a nějakou podobnou si koupit.  

Neběhání 

Výhled cestou na konferenci

Kvůli nachlazení jsem běhání tentokrát opravdu nezvládl. Byl jsem rád, že udýchám moje menší procházky a přesuny na konferenci. I při těchto aktivitách jsem měl tepovku jako normálně při klidnějším běhu. Ale mrzelo mě to. A hodně. Barcelona je totiž na běhání jako dělaná a kopec Montjuïc hned u hotelu hodně lákal. Navíc běhá nebo jinak tu sportuje prakticky každý, takže jsem to měl neustále "na talíři". Nedá se nic dělat, tento restík si sebou odvážím a beru ho jako další z důvodů do Barcelony se ještě vrátit a pořádně si ji proběhnout.

Vegan

Obědový balíček na konferenci

Co se týče jídla, oproti Římu jsem se držel hodně při zemi. Ne snad, že by nebyly příležitosti, ale kvůli nachlazení mi nebylo moc do chuti. Snídaně jsem proto řešil kašemi, které jsem si přivezl (snídaně na hotelu za 17 euro jsem odmítl - nejspíše bych si sice něco málo vybral, ale za tu cenu by to bylo hrozné plýtvání). Vzhledem k tomu, že jsem měl na pokoji rychlovarnou konvici, maximálně mi to vyhovovalo. Často jsem byl za jednoduchou kaši opravdu rád - nic jiného bych do sebe stejně nedostal.

Za to výběr občerstvení na konferenci byl opravdu pestrý. Já nejvíce využíval hlavně ovoce a džusy z čerstvě vymačkaných pomerančů. Amíci pak ve velkém vybírali automaty s Coca-Colou, Snickers tyčinky a tácy s domácími dezerty. Horší to bylo s obědy. Klasická nabídka byla buďto masožravá, vegetariánská, nebo rybí. Já měl předem vybrané veganské stravování, takže jsem nafasoval žlutou taštičku, která vždycky obsahovala:

• Sandwich (nejčastěji jen s plátkem veganského sýra, případně sójou) 
• Salát (nakrájená zelenina bez jakéhokoliv koření či dresingu, jednou s fazolemi a jednou místo toho tři omáčky - hummus, žampiónová a asi dýňová) 
• Olivový olej a vinegar 
• Chipsy Tyrrells
• Jablko
• Dezert (brownies, muffin, švestkový koláč, ...) 

Vynikající bramborová moussaka

Tento seznam jsem po prvním obědě hodně zredukoval a rovnou při vyzvednutí jsem obsluze nechával vše kromě samotného sandwiche, salátu a jablka - na chipsy, oleje a dezerty jsem žaludek ani chuť neměl. A plastový příbor jsem si také schoval a poctivě si ho nosil, takže i ty jsem jim nechával - byť nepochybuji, že je stejně museli vyhodit. 

Při prvním ochutnání sandwitche jsem se ale zhrozil, co to je za příšerné bílé pečivo. Bylo neuvěřitelně gumové (jako pár dní staré), úplně bez chuti a k tomu se rozpadalo. Až později jsem si přečetl složení a zjistil, že se jedná o bezlepkové pečivo z rýžové mouky. Bezlepkáči byli totiž ve stejné kategorii jako vegani, takže celý oběd byl bezlepkový. O jídlo se starala firma zaměřená na veganské stravování bez alergenů (kromě sóji). 

Ledová polévka gazpacho

Na večeře jsem pak chodil většinou do Veggie Garden - 100% veganské restaurace. Ta rozhodně nebyla typicky španělská, ale byl to takový mix Indie, Tibetu a Nepálu. Ochutnal jsem vynikající moussaku, tortily s guacamole omáčkou, zeleninou plněné knedlíčky a typický nepálsko-indický thali talíř. Můj nezapomenutelný zážitek byl ale z polévky gazpacho. Promrzlý několikahodinovým trajdáním po městě jsem se těšil na něco teplého do žaludku a po vzoru technika Rimmera úplně zapomněl, že polévka se podává studená. Ihned při prvním soustu jsem si scénu vybavil a přemýšlel, zda také nezkusit seřvat číšníka, ať mi ji ohřeje :) Nemyslím si, že by jí to ubralo na chuti. Ale i právě vyndaná z lednice byla skvělá.

Čokoládový croissant v café Santoni

Jednou jsem pak zašel do kavárny Santoni, které jsem si po cestě domů všiml. Ta nabízí 100% veganské dobroty, ale pizza "Quattro Formaggi" tedy moc dobrá nebyla. Ono taky dávat si v kavárně pizzu. Byla vyloženě domácí (spíše jako ze školní jídelny) z těsta co italskou pizzu nevidělo ani z rychlíku. Paní majitelka ale byla sympatická, a tak dostala šanci napravit si reputaci čokoládovým croissantem - ten mě ale také moc nenadchl. I když možná to opravdu bylo jen tím, že jsem neměl extra chuť.

Párkrát se mi nikam nechtělo a spokojil jsem se s pečivem z místního Lídlu, zeleninou, patifu a instantní polévkou. Největší problém byl v Lídlu s překladem alergenů - místní se sice snažili, ale anglicky neuměli ani slovo, takže jsme se nepochopili. Než jsem to pak přelouskal podle španělské verze vegan passportu, s obsluhou jsme se nakonec domluvili - slečna si to navíc pro jistotu ověřila přímo u pekaře / rozmražovače.

Takže při mé příští návštěvě Barcelony mě kromě běhání čekají hlavně vyhlášené vegetariánské podniky, které jsem nezvládl - Sésamo, Biocenter a Flax&Kale. Když to tak shrnu, tak těch restů není vůbec málo, takže návrat do Barcelony je povinnost!  

"Domácí" pizza

Plněné tortily s guacamole omáčkou

Nepálsko-indický thali talíř

Video

Zdroje a odkazy

[1] Wikipedia, "Antoni Gaudí", [online].
[2] Barcelona Home, "Ciutadella Park Barcelona", [online].
[3] Wikipedia, "Sagrada Família", [online].
[4] Park Güell, "Over a hundred years of history", [online].
[5] Wikipedia, "Montjuïc", [online].
[6] Wikipedia, "Montjuïc Castle", [online].