Při mém druhém veganském výročí jsem si slíbil vyjet ze zajetého stereotypu vaření stále stejných jídel. Chtěl jsem zase začít trochu experimentovat a vyzkoušet nové recepty, které jsem si uložil do hromádky "někdy až bude čas" ( = nikdy). A když už testovat nové recepty, tak proč je rovnou nedat ochutnat i ostatním a ukázat tak, že veganské stravování není vůbec špatné a nemusí být náročné? Tedy v případě, že se recepty podaří :) Abych zůstal motivovaný, sám pro sebe jsem si stanovil cíl vyzkoušet alespoň jeden nový recept každé dva týdny. To by tím pádem mělo vyjít na hezkých 24 receptů do mého dalšího výročí.
Článek postupně aktualizuji o nové recepty. Pokud ho tak čtete poprvé, můžete to vzít odspodu. Název každého jídla je zároveň odkazem na recept, který jsem zkoušel. Tentokrát nebudu podrobně popisovat přípravu, ale uvedu jen podstatnější změny, které jsem v receptu udělal. A k tomu také pokud možno názory ostatních - jak jim chutnalo, nebo nechutnalo.
 |
||
Můj poslední recept musel být nějaký sladký dezert. Tak co jiného, než konečně vyzkoušet zdravější variantu mých kdysi oblíbených tyčinek? Receptu jsem se držel, jen místo strouhaného kokosu a kokosového másla jsem používal kokosové máslo a případně přidával vodu. Prostřední vrstvu jsem pak osladil kokosovým / javorovým sirupem - z první dávky jsem vytvořil muffinové mini-dortíky a z druhé tyčinky. Po ztuhnutí jsem polil vlastní čokoládou (kokosové máslo, kakao, kokosový olej a trocha rozpuštěné belgické čokolády). Úspěch zaručen. Tyčinky chutnaly tak moc, že je prý musím zařadit mezi letošní cukroví.
| ||
 | ||
Pavlův recept je nějaký divoký - podle mě mu tam něco chybí a naopak česnek tam používá 2x. Také jeho výraz, že podle kvality mixéru přidat vodu pro mě znamenal žádnou vodu. Málem jsem díky tomu skončil u kešu-česnekového másla. Takže nakonec jsem trochu vody dal, přidal lahůdkové droždí (bez něj si žádný sýr neumím představit) a po vyndání z mixéru pak nakrájená sušená rajčata. Vše bylo ale stejně hrozně suché, takže žádná utěrka a rovnou do forem. Nechal jsem přes noc odležet a upečeno pak bylo už asi za 30 minut. Směs se bohužel hrozně rozpadala, takže to byl spíše parmazán. Ale mňamózní. Opět zmizel tak rychle, že jsem si jen tak tak zachránil porci do krabičky na další den.
|
||
 |
||
Tento recept už je jen ze dvou surovin - pokud to takhle půjde dál, příští už bude jen na syrovou zeleninu :) Ale opravdu stojí za to. Gomashio není nic jiného, než lehce opražený a rozmixovaný sezam se solí. Směs se pak sype na jakékoliv jídlo a nahrazuje třeba parmazán. Nechápu, jak jsem bez něj mohl vařit. Tato dobrota mě zachránila na meditačním soustředění, kde mně vynahrazovala chybějící sůl - s tou se totiž záměrně maximálně šetřilo. Takže jsem to vyřešil tak, že jsem gomashio ve velkém sypal na každé jídlo - včetně sladké kaše :)
| ||
 | ||
Po 3 měsících čekání mně konečně dorazila nová náhradní nádoba do mého mixéru, takže se zase můžu pustit do testování receptů! A jak jinak "začít" než mým oblíbeným arašídovým máslem?
Tentokrát jsem neměl k dispozici nic jiného než fotku z instagramu. Recept jsem si proto domyslel a použil jen 3 suroviny: arašídové máslo, jemné ovesné vločky a 60% belgickou čokoládu. A ještě špetku soli, ale to je klasika. Nevím, jestli původní kuličky byly také dělané tímto způsobem, ale na výletu všem bodly. Jen se "trochu" lepí na zuby :) |
||
 |
||
Nechápu, proč všechny recepty na ovesné lívance obsahují kolem 10 surovin. Já to zvládl následovně: 100 gramů jemných ovesných vloček, 1 přezrálý banán a voda + ochucení lžičkou skořice a špetkou soli. Protože aktuálně nemám mixér (to je také důvod, proč teď recepty tak flákám), banán jsem pouze rozmačkal vidličkou. Lívance jsem pak osmažil na kokosovém oleji. Držely výborně, nerozpadaly se a ani se nepřipalovaly. Jako sváteční snídani doporučuji s borůvkami a mandlovým jogurtem.
| ||
 | ||
O receptu na "rýži" pouze z květáku jsem poprvé slyšel od kamarádky, ale vyzkoušet ho mě moc nelákalo. Dokud se ke mně omylem nedostal květák. Příprava měla být jednoduchá - prý 5 minut. To sotva. Rozhodně ne pokud použijete struhadlo. A to nepočítám ten nepořádek okolo. Samotné smažení je pak už opravdu rychlé a bez problémů jde i bez pokličky. Květák jsem ochutil sójovou omáčkou, solí i pepřem. Výsledkem byla zajímavá chuťovka, z které jsem se ale moc nenajedl. A to ani přes to, že jsem snědl téměř celý květák a k tomu si udělal smaženici z tofíček. Takže květáková rýže dobrá, ale jen jako takový předkrm.
|
||
 |
||
Dýňovou polévku jsem nedělal poprvé, ale tento recept byl maličko jiný. Jako obvykle, polévka mi přijde plýtvání času - příprava trvá stejně dlouho jako u hlavního jídla a člověk se z ní moc nenají. Udělal jsem proto spíše omáčku (prostě jsem dal méně vody). Použil jsem klasickou dýni hokkaidó a přidal kari - bez něj si dýňovou představit neumím. Naopak javorový sirup jsem vynechal. Poprvé jsem však použil kokosové máslo (místo mléka) a výsledek byl super! Skvěle se hodila k přírodní rýži a marinovanému tofu. Ale někdo si ji dal jen tak jako polévku. Univerzální jídlo.
| ||
 | ||
S avokádem nemám dobré zkušenosti. Shodou náhod se ke mně jedno dostalo - mé druhé avokádo v životě. Takže co s ním? Co takhle zkusit pomazánku? Našel jsem recept plný zelených bylinek a klasicky si ho "trochu" zjednodušil. Použil jsem avokádo, česnek, mátu, libeček, lahůdkové droždí, kešu, citrónovou šťávu, sůl a pepř. Pomazánka byla tedy trochu podobná předešlému kešu sýru, ale byla mnohem více lehká a svěží. Světe div se, po rozležení se byla opravdu skvělá a někomu dokonce chutnala víc, než kešu sýr! Určitě za to mohla hlavně máta, bez té by to nebylo ono! Že bych na avokádo změnil názor?
|
||
 |
||
Receptů na různé typy kešu sýrů je všude na internetu spousta. Tento mě ale zaujal, protože v něm není cibule a všechny potřebné suroviny jsou "instantní" a tedy vždy po ruce. Receptu jsem se proto držel přesně a použil jeden stroužek čerstvého česneku. Výsledkem byla hutná pomazánka, konzistencí trochu odpovídající hummusu. A jako obvykle kešu sýr nezklamal - na jednohubkách všem chutnal a každý se opět ptal, co je tato dobrota zač a jak ji připravit. Poprvé jsem také vyzkoušel kombinaci se sladkým hroznovým vínem. Hodilo se k němu skvěle!
| ||
 | ||
Škvarkovou pomazánku jsem nikdy nejedl, ale tahle pohanková mi jela! Přitom stačí pár surovin - pohanka, cibule, česnek, hořčice, olej (nemusí být), sůl, pepř a majoránka. Postupoval jsem podle receptu a jedna červená cibule mně vyšla na 150 gramů nevařené pohanky. Jen dodatečný olej a kyselé okurky jsem vynechal. A pokyn "nerozmixovat na kaši" můj mixér bohužel nezná, takže to taky nevyšlo, i když jsem se ho snažil hned zastavit. Pomazánka se skvěle hodí na toastový chleba, ale i třeba ke kuskusu.
|
||
 |
||
Jednou z mých oblíbených omáček, kterou si vždy v naší Špaldě rád dám, je omáčka z hořčice. Nikdy jsem ale nezjistil, jak přesně ji dělají, a tak jsem místo toho pátral po různých receptech. A nakonec jsem skončil u následující improvizace: lžíce kvalitní kremžské hořčice, asi pět lžic vody, a jedna lžíce umeocta. Doslazení nebylo potřeba (do hořčice se stejně přidává cukr) a olej mi klasicky také nechyběl. Vím, že tentokrát to snad ani nestojí za zmínku, ale já byl s výsledkem spokojen :)
| ||
 | ||
Indický dhal (daal, dal, dahl) je tradiční jídlo, na které existuje nespočet receptů (něco jako český guláš - každý je jiný). Tento jednoduchý recept jsem zkoušel poprvé a hned se stal mým oblíbeným, i přes to, že jsem zrovna neměl kokosové mléko. Jen kari jsem prostě musel přidat - to podle mě v žádném indickém dhalu chybět nesmí. A místo špenátu jsem pak použil kadeřávek, který jsem měl zrovna po ruce. A příloha? Natural rýže. Ale skvěle posloužil i jednoduchý kuskus. Tohle je prostě ideálně vyvážené veganské jídlo - plné bílkovin a důležitých živin.
|
||
 |
||
Na přípravu sekané, karbanátku, burgeru, nebo jiného mletého "masa" existuje spousta veganských receptů. Většina je ale založena na luštěninách, oříšcích nebo semínkách. Tento recept si vystačí pouze s quinoou, cuketou, cibulí a nějakým tím kořením. Hodí se tak třeba pro alergiky. Původní recept jsem ale musel hodně upravit. Použil jsem 300 g quinoy vařené v zeleninovém vývaru s pikantním grilovacím kořením. Cibulku jsem "osmažil" nasucho a pak k ní na chvilku přidal nastrouhanou cuketu se solí, pepřem a sójovou omáčkou. Vše jsem pak smíchal, dochutil, a nakonec přidal pohankovou mouku. Vytvaroval jsem šišky na sekanou a dal je péci do trouby na pečícím papíře - asi hodinu na 200°C. Sekaná se skvěle hodila právě k rajské omáčce z minulého testu.
| ||
 | ||
Recept je sice opravdu velice jednoduchý, ale je potřeba ho trochu "zveganizovat". Cibulku jsem osmažil nasucho, přidal doporučené koření a protlak (asi 400 ml). Po chvilce jsem vše zalil zeleninovým vývarem (vyšlo mi to na asi 500 ml) a omáčku zahustil pohankovou krupicí - slovo jíška neznám. Pak už stačilo omáčku jen dochutit solí, pepřem a také jsem přidal trošku agávového sirupu (místo cukru). K omáčce se skvěle hodí třeba špaldové těstoviny a samozřejmě nějaké to mleté "maso" - může být třeba oříškový nut roast, nebo sekaná z quinoy. Ale o tom až příště ...
|
||
 |
||
Musaku jsem poprvé ochutnal až nedávno v Barceloně, kde jsem si také hned slíbil, že ji zkusím připravit. Jsou to v podstatě takové zdravější lasagne, kde místo těstovin jsou použity brambory. Existuje spousta variant receptu, já si našel jednodušší, ale i tak to pravděpodobně bylo nejkomplikovanější jídlo, co jsem kdy připravoval (pro průměrné kuchtíky to ale bude brnkačka). Raději jsem tedy moc neexperimentoval, jen s česnekem a olejem jsem trochu víc šetřil a škrob jsem vynechal úplně. Místo sójového masa jsem pak použil bílé tofu a bešamel ještě posypal kešu parmazánem. A výsledek? Každý, kdo ochutnal, byl nadšený. Plech zmizel ani nevím jak. Velká dobrota.
| ||
 | ||
Tenhle jednoduchý recept jsem si hodně upravil. Místo fazolí jsem použil cizrnu (plechovku), vynechal olej a jeden stroužek česneku a přidal lahůdkové droždí (2 lžíce). Aby byla pomazánka roztíratelná, přidal jsem trochu nálevu z cizrny a vše důkladně rozmixoval. Po přendání pomazánky jsem zbytky v mixéru zalil nálevem a vytvořil tak omáčku, která se skvěle hodila k těstovinám i k přípravě kuskusu (místo vody). Samotnou pomazánku jsem pak k těmto jídlům přidal. Na pečivo jsem ji nevyzkoušel - zrovna jsem žádné neměl po ruce.
|
||
 |
||
Místo burgerů jsem připravil karbanátky, které se skvěle hodily k bramborové kaši. Recept jsem proto zjednodušil - žádné brambory, žádný olej a o harisse nebo cilantru jsem v životě neslyšel. Těsto poměrně lepilo, takže jsem byl rád, že mi zbyla uvařená quinoa, kterou jsem si při tvarování karbanátků vypomáhal. Karbanátky jsem pak pekl v troubě na pečícím papíru asi hodinu (200° a jednou jsem je otočil). Chutnaly skvěle (všem) a byl jsem opravdu překvapen, jak křupavé byly i bez oleje. A dokonce i další dny se daly bez problémů jíst.
| ||
 | ||
Že z veganských lotus sušenek lze připravit cheesecake vím už skoro dva roky. Shodou náhod se ke mně dostaly tři balení sušenek, takže o dortu bylo rozhodnuto. Na spodní vrstvu jsem použil necelé dvě balení a trochu kokosového oleje. V prostřední vrstvě jsem pak použil pouze kešu, kokosové máslo, vodu, banán a vanilkové aroma. Po zmražení jsem pak vše pak polil rozehřátou lotus pomazánkou (crunchy - totální slast) a posypal nalámanými sušenkami. O tom, že z tohoto dortu byli nadšeni opravdu všichni, asi netřeba pochybovat :)
|
||
 |
||
Tak tahle rychlovka měla opravdu úspěch! Prostě čím nezdravěji jídlo vypadá, tím víc chutná. Ale recept přece jasně říká, že se jedná cituji "o zdravé a uspokojující jídlo". S druhou částí rozhodně souhlasím a první radši neřeším. Recept je opravdu jednoduchý, ale stejně jsem si ho ještě zjednodušil - místo mandlového mléka jsem použil vodu a mražené borůvky nahradil kvalitní borůvkovou marmeládou. A lepkem jsem se také netrápil. Myslím, že tenhle dezert budu muset dělat častěji. Jen nevím, jestli by název neměl být spíše "americký toast".
| ||
 | ||
Konečně jsem se překonal a do nového roku vykročil napravením velkého restu - vyzkoušením mého prvního quiche. Receptu jsem se tentokrát raději držel poměrně důsledně. Jen místo cizrnové mouky jsem zkombinoval kukuřičnou, rýžovou a pohankovou a olivový olej nahradil kokosovým. Formu jsem vyložil pečícím papírem, takže další olej už nebyl potřeba. Cibuli jsem pak použil jarní (dva výhonky) a vše navíc posypal kešu parmazánem. Jako na obrázku to rozhodně nevypadalo (můj mixér samozřejmě žádné nerozmixované kousky nenechal a celá směs tak byla brčálově zelená), ale na první pokus to nebylo vyloženě špatné. Ale stále se jednalo o nejhorší quiche, co jsem kdy jedl. Hodnocení objektivníma očima prý tak 6/10. S quichem jsem tedy ještě rozhodně neskončil.
|
||
 |
||
Při procházení mých zásob jsem nedávno objevil obyčejnou čočku, kterou byl nejvyšší čas spotřebovat. Komu by se však chtělo čekat věčnost na její uvaření, když červenou čočku může mít hotovou do 10 minut? Nicméně předvánoční čas byl pro klasickou čočku ideální, a tak jsem se rozhodl vyzkoušet klasickou školní čočku na kyselo. Uvedený recept jsem zkombinoval s opravdu minimalistickým a k čočce přidal zeleninu (řapíkatý celer, bílou papriku a mrkev) povařenou na sójové omáčce s kmínem, pepřem, vše pořádně osolil, a hlavně ochutil umeoctem. K tomu jsem si osmažil uzený tempeh a pro mě dávno zapomenuté jídlo bylo na světě. Jen v trochu lepší variantě. Ale i tak jsem na něj stejně raději nikoho nezval.
| ||
 | ||
Lasagne jsem sice už jednou připravoval, ale určitě ne podle tohoto receptu. Vlastně ani tohoto receptu jsem se moc nedržel, byla to spíše improvizace. Na základ jsem použil červenou čočku, rajčata, rajčatové pyré a nějaké to koření. V prostřední vrstvě jsem pak navíc rozprostřel žampióny a úplně nahoru přidal plátky rajčat a vše polil kešu sýrem. Takto připravené lasagne se pak pekly lehce přes hodinu (na krabičce psali asi 40 minut, ale tomu jsem opravdu nevěřil). Výsledek stál za to. Lasagne prostě nikdy nezklamou a zatím neznám nikoho, komu by nechutnaly. Pravda, někdo si je musel "vylepšit" parmazánem. Ale i tak jsem dostal pochvalu.
|
||
 |
||
Falafel je jedno z mých nejoblíbenějších jídel (hlavně v UK), ale nikdy mě nějak nenapadlo si ho udělat sám. V kombinaci s quinoou se navíc jedná o proteinovou bombu. A dip z kurkumy byl hodně netradiční. Tentokrát jídlo chutnalo naprosto každému. Opět jsem udělal pár úprav - kokosový olej místo olivového, medvědí česnek místo klasického, nějaké to pikantní koření navíc, a také mi na poslední placičky došla cizrnová mouka - nahradil jsem pohankovou (přidával jsem pouze tak, aby se placičky moc nelepily). Jo a čekat dvě hodiny na vychladnutí těsta? Na to má opravdu někdo čas? :) Jen další den už placičky nebyly křupavé, ale pěkně gumové.
|
||
 | ||
Na palačinky jsem ani nevím proč úplně zanevřel, takže hned prvním jídlem jsem se rozhodl to napravit. Původním receptem jsem se inspiroval opravdu hodně volně. Já použil mražený listový špenát a k zahuštění ovesné vločky s trochou pohankové mouky. Směs jsem pak pořádně osolil a ochutil medvědím česnekem. Samotné smažení zpočátku vypadalo hodně tragicky, ale po přidání více ovesných vloček už palačinky celkem držely tvar - stejně je ale potřeba dělat je menší. Některé jsem zkoušel smažit na troše kokosového oleje - jsou pak křupavější. Plánoval jsem je namazat humusem, ale nakonec jsem je zblajzl jen tak.
Varování: nic pro ortodoxní masožravce (pokud nejsou opravdu hladoví - zřejmě to vypadá až moc zdravě). |
||
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.