Druhý rok veganem

Mám za sebou druhý veganský rok a stále žiju :) Z výsledků mého závodění to navíc vypadá, že ani akutním nedostatkem bílkovin či čehokoliv jiného netrpím. Abych to měl ale potvrzené, nechal jsem si udělat kompletní vyšetření krve, a ne úplně chtěně jsem také absolvoval dvě lékařské prohlídky. A "kupodivu" vše dopadlo skvěle. Takže můžu začít plánovat cíle na třetí veganský rok. Ale abych nepředbíhal - jak se mi vlastně podařilo splnit ty, které jsem si stanovil před rokem? A jaký tento rok byl? Co jsem nového vyzkoušel a co mě naopak zklamalo? A nechybí mi klasické stravování?

Před rokem jsem popisoval, jaký byl můj první veganský rok. Některé pasáže v tomto článku na něj budou navazovat, takže doporučuji prolétnout si i původní článek - nejedná se o nic dlouhého. 

Druhý rok 

Můj druhý veganský rok utekl jako voda. Stále platí, že klasické stravování mi nechybí ani trochu - maso, mléko, vajíčka atd. pro mě v jakékoliv podobě nevyvolávají ani ty nejmenší chutě. Prostě je neberu jako potraviny vhodné ke konzumaci.

Koláž od mého kamaráda

Bohužel oproti prvnímu roku, kdy jsem se pořád učil a zkoušel něco nového, jsem v tomto roce dost zpohodlněl. Co se týče vaření, místo zkoušení nových receptů jsem začal střídat pár ověřených jídel, kterých se stále nemůžu přejíst. Jsou to zejména různé nudle se zeleninou, které mám téměř každý den. Ne že by se jednalo vždy o stejné jídlo - různé druhy nudlí, odlišná zelenina, omáčka, oříšky či sója poskytují nekonečně variací. Ale stejně to není úplně ideální.

"Složitější" jídla se mi moc vařit nechce, a to ani když vím, že sice jejich příprava je časově náročnější, ale když se vezme v potaz, na kolik porcí pak vyjdou, ve výsledku mohou být efektivnější. Nejvíce nových receptů jsem pak vyzkoušel hlavně o Vánocích při přípravě cukroví a různých dortů. 

Kromě mého vaření mě ale v průběhu roku čekaly různé pochoutky a překvapení, mezi ty největší patří: 

• Proteinový nápoj - jeden z mých svalnatých kamarádů neodolal a v jeho oblíbené plzeňské posilovně musel ochutnat veganský proteinový nápoj. Od té doby s ním straší každého, kdo ho ještě neochutnal - hrdě ho pojmenoval jako "kočičí chcanky s omítkou". Takže když jsem ho navštívil, tuto "dobrotu" jsem prostě musel ochutnat. Co na tom, že i obsluha posilovny mě varovala: Vážněte to chcete pít? Je to fakt nechutný! Nakonec jsme si připili ve třech. Jednalo se o můj první proteinový nápoj v životě, takže nemám s čím srovnávat. Nebylo to ale špatné. Jen mi přišel špatně rozmíchaný - bylo to jako pít džus s pískem (takže tu omítku chápu). 

Moje hromádka ve Vegg-Go

• Vegg-Go - v Pardubicích nám přibyla další možnost veganského stravování - řetězec Vegg-Go. Normálně podobné typy rychlého občerstvení moc nemusím, ale když byla příležitost ochutnat jejich nabídku, využil jsem ji. Zkusil jsem jejich kung-pao (skvělé až na rýži, která na mě byla příliš suchá), falafelový burger (ten byl vynikající, kolega masožravec si dal sójový a byl z něj naprosto nadšen - prý by ani nepoznal, že se nejedná o maso) a vlastní kombinaci jídla. V té jsem si vybral salát, zeleninu, hummus a zeleninové kuličky. Nevěděl jsem ale, jak funguje systém placení - vše je zváženo za jednotnou cenu. Takže jsem zůstal docela překvapen, když moje "porcička" vyšla na 170 Kč. A to jsem se zase tolik nerozšoupl a určitě bych toho do sebe zvládl narvat více.  

Mňamózní quiche

• Domácí quiche - i přes mé ujišťování, že žádnou zvláštní péči nepotřebuji, mi moje kamarádka (stravující se normálně) připravila veganský quiche. Pěkně mě tím zahanbila - na upečení vlastního se marně chystám už 2 roky. Nějak pořád nemůžu překonat fóbii z mouky, kterou trpím od té doby, co se mi "povedlo" upéci nechutnou pohankovou pizzu. Každopádně quiche byl vynikající a jen se po něm zaprášilo. Z tofu, špenátu a celozrnné mouky. Mňam.  

• Veganský "eidam" - na vegan sport kempu jsem měl možnost si k snídani dát veganský sýr (pravděpodobně tento typ). Jednalo se o příjemné zpestření a v kombinaci s veganským pečivem snídaně vypadala jako v klasickém hotelu. I přes to, že mně sýr chutnal jsem zatím neměl potřebu si ho koupit.  

"Smažák" v Pierre bistro

• Smažák z tavenýru - naše Pardubické Pierre bistro už delší dobu do svého menu zařazuje veganskou variantu smažáku. Brousil jsem si na něj zuby už pěkně dlouho, ale vždycky když ho měli v nabídce, tak se mi to nehodilo. Až nedávno se konečně trefili a já na něj natěšeně vyrazil. Nedočkavě jsem se do něj zakrojil a očekával, jak vyteče z obalu. Vnitřek však zůstal podezřele naprosto tuhý. Nevadí, pomyslel jsem si, chuť je stejně důležitější. Po prvním ochutnání mě ale čekalo další zklamání. Po chuti sýru ani památky, zato to věrně připomínalo uzené tofu. Tavenýr prostě moji oblíbenou surovinou určitě nebude. Ještě, že jsem na to nevzal masožrouty, pěkně by se mi vysmáli. Ne že by mi ale nechutnalo, naopak, rád na jídlo zajdu znovu. Jen tentokrát už s vědomím, že se smažákem to moc společného nemá. Škoda, jinak by to mělo potenciál překonat poslední překážku vegetariánů k přechodu na veganství.    

Pizza s veganskou mozarellou

• Pravá vegan pizza - pizza už mě několikrát zachránila od hladovění. Vždy se ale jednalo o klasickou variantu upravenou tak, aby byla veganská = obsahovala pouze zeleninu. Bez sýru se o žádnou super pochoutku nejednalo, a ne nadarmo jsem proto její konzumaci hodně omezil. V podstatě žádná pizza mě nijak nenadchla, snad kromě pizzy od našeho pravého itala, jehož nakládaný lilek je opravdu dobrota. Nicméně to není nic ve srovnáním s tím, co mi kamarád ukázal v Brně. Tam mají bistro s 6 veganskými pizzami - připravenými s veganským sýrem. Dal jsem si Catarina (pomodoro, vegan mozzarella, špenát, žampiony, kukuřice, česnek) a byla to nejlepší veganská pizza, jakou jsem zatím jedl. Tento sýr byl pro mě úplnou novinkou - nejen, že tekl, ale chutí připomínal klasický sýr rozpuštěný ve smetaně.    

A co jsem naopak stále neochutnal? Ještě mi pořád chybí veganský salám a různé jiné "dobroty" typu párky, klobásy, steaky a jiná veganská "instantní" jídla, speciální veganské zmrzliny atd. Fakt, že ani po dvou letech jsem neměl potřebu se k těmto "prasárnám" uchylovat, jasně dokazuje, že klasická jídla mi opravdu nechybí. 

Nové veganské problémy

Samozřejmě i v tomto roce jsem narazil na několik nečekaných a nepříjemných situací. Bylo to hlavně: 

• Mléko ve wasabi pastě - zjištění, že klasická wasabi pasta obsahuje mléko pro mě byl šok. Netuším, zda ty kvalitnější jsou na tom lépe, wasabi jsem ale kvůli tomu přestal kupovat. Nejprve jsem myslel, jak mi bude chybět, ale vzhledem k tomu, že rýži si moc často nedávám, tak si na něj už ani nevzpomenu.  

Skvělá mango omáčka, ale s rýží

• Indický chléb naan - indická kuchyně je většinou vegan-friendly. Téměř jakékoliv jídlo lze domluvit na veganský způsob. Jen v jedné plzeňské restauraci mě překvapili, když všechny druhy jejich naan chlebu obsahovaly vajíčko. S tím jsem se nikde jinde (včetně Asie) nesetkal. Je vidět, že neustále se ptát a ujišťovat je opravdu potřeba. Rýže to vyřešila. 

• "Vegetariánské" menu v čínské restauraci - největším zklamáním a zhnusením pro mě byla návštěva nejmenované Pardubické čínské restaurace. S kamarády jsme něco slavili, a tak jsme zvolili restauraci, kterou jsem do té doby považoval za to nejlepší, co se v Pardubicích dá ohledně čínského stravování sehnat. Omyl. Po mém dotazu na to, jaký z vegetariánských pokrmů je zároveň veganský mě čekala studená sprcha - žádný. Do každé omáčky totiž přidávají masový vývar. Tedy žádné jídlo tím pádem nebylo ani vegetariánské! Jasně, jsme v Čechách, takže na "vegetariánská" jídla v podobě smažáku se šunkou, nebo haluškami se slaninou musí člověk myslet, ale tohle jsem opravdu nečekal. Obsluha o tom očividně ví a s klamáním zákazníků nemá žádný problém. Po menší diskuzi mi bylo nabídnuto rizoto - mastná rýže s kukuřicí, hráškem a tofu. Už ani nevím, kolik přesně tenhle instantní "zázrak" stál (určitě hodně přes 100 Kč), ale rozhodně to byla moje poslední návštěva. 

Došlo tofu? (Skoro) žádný problém

• Došlo tofu - v Pardubicích jsem si oblíbil thajskou restauraci Surasak, která nabízí tři druhy kari pokrmů, které lze objednat s tofu a pak jsou veganské. Jednou se mi ale stalo, že jim tofu došlo. Servírka mě málem vyhodila s prázdným žaludkem. Vůbec nemohla pochopit, že mi to nevadí a že si jídlo dám klidně bez tofu - třeba s extra zeleninou. Vstřícnost nulová, ale nakonec jsme se domluvili. Že na to nemají ceník a bude to stát stejně mě vůbec netrápilo. Kolegyně si stejné jídlo objednala také a jako vždy nám chutnalo - a tofu tomu opravdu extra nechybělo. 

• Nasi lemak - toto asijské jídlo (rýže vařená v kokosovém mléce) je pro mě synonymem k veganskému stravování. Když jsem proto na hotelové snídani uviděl tento název a balíčky rýže zabalené v banánových listech, hned jsem se na něj vrhl. Po rozbalení a prohrábnutí rýže mě ale čekalo nemilé překvapení. Uvnitř bylo vajíčko a kousky nějakého masa připomínající slaninu. A to mě obsluha ujišťovala, že je to vegetariánské. Takže bohužel, tentokrát jsem byl za rozmazleného Evropana nechávající zbytky jídla. 

Splnění plánů z minulého roku

Před rokem jsem si stanovil následující cíle, které se mi myslím podařilo slušně splnit: 

• Zaměřit se na nestravovací aspekty veganství - to se mi rozhodně podařilo hlavně v oblasti drogerie - gel na praní, čistící prostředky, hygiena, to vše kupuji jen veganské, případně používám ekologicky šetrné a pokud možno české produkty. Oblečení jsem zatím stále řešit nemusel - v rámci minimalismu jsem svůj šatník spíše redukoval. Tak třeba příští rok :) 

Celková návštěvnost stránek

• Podporovat lokální produkci - tady je určitě stále prostor pro další zlepšování, každopádně banány jsem až na opravdu výjimečné situace jíst úplně přestal. Přišlo to tak nějak samo - začaly na mě být moc sladké. Letos jsem se snažil co nejvíce využít naši zahrádku, takže o lokální ovoce nouze nebyla (jahody, maliny, švestky, jablka).  

• Začít propagovat stránky - to se mi v rámci běhání rozhodně také povedlo. Asi nejvíce pomohla registrace na webu behej.com (tímto děkuji Štefanovi za nápad a nakopnutí :)), kde se v sekci blogy automaticky sdílí mé články. Dále pak uvádění stránek v klubu při registraci na každém závodě a občasné nošení trička. Toto všechno podstatně zvedlo návštěvnost stránek. Pro zvědavce - měsíční počet zobrazení stránek je teď okolo 1200 s tím, že ty nejlepší dny (vydání nového článku) dosahují až 100 zobrazení. 

Plány na třetí rok 

A jaké plány mám na další rok? Tentokrát to nejsou žádné pecky, ale spíše drobnosti. 

• Darovat krev - s veganstvím to sice úplně moc nesouvisí, ale je to další dobrá věc. Vždycky jsem obdivoval lidi, co pravidelně chodí darovat krev. Bohužel pro mě je to problém. Z odběru krve se mi vždy dělalo špatně. Nicméně poslední odběr krve jsem zvládl, tak bych rád zkusil i víc. Proč si nedat od sportování den - dva pauzu a nevěnovat radši "energii" dobré věci? Jen doufám, že pokud omdlím, tak mě proberou až bude odběr hotový.   

• Účast na veganské akci - vegan sport klub kemp mi dokázal, že vegani jsou převážně příjemní lidé. Tedy pokud jsou mezi "svými" :) Rád bych se proto zúčastnil nějaké další masovější akce, ať už to bude další ročník kempu, nebo nějaký sraz.  

"Nenápadná" propagace

• (Ne)propagace veganství - i další rok chci samozřejmě propagovat veganství. Ukázat, že je to správná cesta ve všech ohledech, a že klasické stravování opravdu normální není. Nicméně stejně jako do teď, chci to dělat nenásilně. Zatím se mi stále osvědčuje postup "nic neříkat, dokud se mě někdo nezeptá". A k tomu být velice tolerantní, co se týče stravování ostatních. Jak mě kamarádi i okolí několikrát upozornili, na vegana by mě vůbec netipovali. Většinou je mají zaškatulkované jako "veganisty" - lidé přesvědčující o své pravdě každého ve své blízkosti. Bez ohledu na to, zda o to ten druhý má zájem, či ne. Takový přístup pak spíše odradí. Myslím, že nic neříkat a po závodu se postavit na bednu ve veganském tričku a případně potom zodpovědět nějaký ten dotaz je ten správný způsob propagace ;)     

• Více experimentovat s jídlem - prostě zkoušet nové recepty a dávat ochutnávat ostatním. Hrozně abstraktní cíl, vím, ale mám plán, jak ho konkrétně dosáhnout - brzy by se měl objevit jako překvapení na blogu, tak sledujte ;) Aktualizace: tady to je! 

Oslava

Mars dort

Druhé veganiny jsem samozřejmě opět musel oslavit pořádným dortem. Minulý rok to byl snickers dort, který mě lákal, ale zrovna mi došla zásoba arašídů. Navíc nové typy dortů zkouším vždycky rád. Začal jsem proto pátrat po podobných dortech a do oka mi padl kokosový Mars dort. Jeho zvláštností byla podstatně jiná receptura, než mé klasické dorty - mnohem méně oříšků a zato spousta kokosu ve všech podobách - kokosového oleje, kokosového másla, kokosového mléka, strouhaného kokosu, kokosových plátků a kokosového sirupu. Spodní vrstvu jsem trochu zaimprovizoval a oproti receptu vynechal vlašáky a místo toho použil osvědčené vločky se strouhaným kokosem. Kešu vrstva pak byla asi moc tuhá a její rozmrzání pak trvalo trochu déle než vrchní datlové vrstvy. Čokoláda s kokosovým sirupem pak byla luxusní a při krájení ani moc nepraskala. A ozdobení v podobě římské II.? Někdo si to vyložil jako písmeno "D" - doktor, takže dort zastoupil dvojí funkci. Kromě mých veganin posloužil i k oslavě mé promoce :)

A sám jsem si pak mohl můj den oslavit pořádně. Jak jinak než během? Na nic speciálního bohužel nebyl čas, tak alespoň ranní proběhnutí ne úplně tradiční cestou:

Mé druhé veganiny