Podzimní běh 2018

Podzimní běh je 6. ročník závodu pořádaným Běžeckým klubem Heřmanův Městec. Celá akce je hodně zaměřená na malé děti, kterým nabízí možnost vyblbnutí v několika různých mini-závodech nebo třeba ve skákacím hradě. Hlavním programem je však běh na 5 a 10 kilometrů. Trasa vede zámeckým parkem a lesíkem se slušným 100 metrovým kopcem nazývaným Palác. Podle délky trati se pak běží jedno, nebo dvě kola. Popravdě, závod jsem chtěl směle ignorovat, ale když mi od oficiálního organizátora přišla osobní pozvánka včetně rezervace startovní pozice v první řadě, odolat prostě nešlo. Jediný problém tak bylo chybějící auto. Ale "Heřmaňák" je kousek, tak proč si konečně nevyzkoušet dojet si na závod na kole? 

Aktualizace 25.9.2018: přidány oficiální fotografie.

"Zahřátí" před závodem

Posledních sedm dní jsem toho neměl úplně málo. V sobotu 41 km trénink na Saar Challenge, ve středu 9. Kunětická devítka a ve čtvrtek jsem si v rámci fyzioterapeutické návštěvy vyběhl na Suchý vrch. Ten se v porovnání s Kunětickou horou ukázal jako o trochu větší oříšek, ale do chůze jsem přejít nemusel ani jednou. Trénink schodů na Kunětické hoře má asi něco do sebe :) Na další závod se mi ale opravdu nechtělo. Nicméně běhat bych v sobotu šel tak jako tak, tak proč si prostě na pohodu nezaběhnout 10 kilometrů? Neřešit nějaký závod, ale jen se vidět s lidmi a podpořit dobrou věc? To znělo jako dobrý plán.

Ráno jsem tedy na kole bez velkého (jakéhokoliv) přemýšlení vyrazil. Že mi bude v kraťasech a tričku trochu zima jsem tušil, ale zhruba 12 stupňů pro mě bylo opravdu brutálních a já se hodně přemlouval, abych jel dál a nevrátil se radši (s brekem) domů. Konec konců, žádná registrace předem nebyla a Pájovi bych to určitě nějak vysvětlil. Samozřejmě mi to ale nedalo a já šlapal dál.

Konečně na startu už bylo líp - vítr na kole dělá své. Hned jsem narazil na známé tváře, takže o zábavu bylo postaráno. A to včetně registrace, kde se mě zvědavě ptali, které řeznictví sponzoruje můj klub Vegan sport club. Jeník se mě ale hned zastal s tím, že kvůli veganství běhám tak rychle. 

Závody pro děti*

Asi 10 minut před startem jsem se tentokrát šel opravdu rozběhat - zamrzlé svaly mně dělaly starosti. Jako na povel ale asi 5 minut před startem začalo svítit sluníčko a najednou bylo příjemně. Na startovní čáru mě Pája opravdu doprovodil a postavil do první řady s radou, ať začátek pořádně napálím, protože hned následuje úsek, kde předbíhat nelze. Mé brblání o plánovaném pohodovém tempu očividně ignoroval. Kolem mě stály děti, takže jsem čekal, že snad do tempa zapadnu i v první řadě. 

To jsem se hodně spletl. Že zároveň s námi startuje i 5tka jsem věděl, ale nějak mi to nedošlo. Každopádně ihned po výstřelu nastal takový úprk všech okolo, že start Kunětické je proti tomu jako zpomalená scéna z Matrixu. Pája, který startoval za mnou se určitě musel přemístit, protože najednou byl asi 50 metrů přede mnou. Snažil jsem se nedělat moc velkou brzdu a pálil to, co to šlo, ale takhle jsem běžet opravdu nechtěl. Každopádně už ve zúženém místě začaly děti odpadávat a pár jsem jich i tam předběhl. Pája zůstal na dohled a můj cíl byl jasný - držet se tak nějak za ním a prostě si užít trať. 

Doběh*

To ale rozhodně nebyla žádná pohodička a o tréninkovém tempu nemohla být ani řeč. Abych se ho udržel, musel jsem běžet na plno. Jeho tajný tréninkový recept (čerstvě narozená Amálka) opravdu funguje, protože tohle byla fakt forma! První 2 kilometry poctivě stoupaly na vrchol Palác, ale Páju to očividně vůbec nezpomalovalo. Tentokrát mně kilometry vůbec neubíhaly a už asi na 1,5 km jsem toho měl plné zuby. Trasa se naštěstí brzy obrátila a nekonečnou rovinkou se běželo dolů. To už bylo mnohem příjemnější a problémem tak bylo jen pár nerovných úseků s dírami a kameny, kde se mi trochu zapletly nohy - ale bez pádu. 

V posledním úseku prvního okruhu jsem Páju doběhl a asi ho trochu znervóznil mým "metalovým" projevem. V kapse mi totiž cinkal poctivý svazek klíčů - nevýhoda toho přijet na kole a mít vše u sebe. Za povzbuzování fanoušků jsme se vydali do druhého kola - takže opět 2 kilometry stoupání. S Pájou jsme hned dole doběhli ještě jednoho jeho stájového kolegu, a mně z legrace hlavou proběhla myšlenka "tak, trasu už znám, tak už můžu běžet". Fakt jsem to ale víc hnát nechtěl, jenže Pája s kolegou nějak zpomalili, tak jsem prostě zabral, ať už mám ten kopec za sebou. 

Vyhlášení, já odpočívám vzadu*

A protože nerad slyším někoho za zády, zase jsem běžel, co to jen šlo. Dokonce jsem se i nadechoval pusou, což normálně nedělám - jsem totiž tak zásadový, že minimalizovat utrpení zvířat pro mě znamená i maximálně omezit počet spolknutých mušek :) Chvíli jsem ještě kluky slyšel, ale pak už nic. Na otočce nahoře jsem znejistěl. Za mnou nikdo a přede mnou také ne. Opravdu běžím dobře? Byl vůbec někdo přede mnou? Kvůli hromadnému startu s pětkou těžko říci. Na nějaké přemýšlení ale nebyl čas a raději jsem se soustředil, abych někde nezakopl. Při tempu 3:21 min/km by to mohlo bolet. Fotografové už na trati také nebyli a kluci na křižovatkách také ne. Na 9. kilometru jsem ale začal předbíhat poslední běžce z pětky, tak to mě alespoň trochu uklidnilo. Posledních pár set metrů už byla maximální užívačka, když jsem probíhal okolo fandících diváků a ani nestíhal děkovat. Cílem jsem proběhl bramborově čtvrtý v čase 41:13.  

A jízda domů

Na vyhlášení jsem tedy čekat nemusel, ale protože už svítilo sluníčko a atmosféra v cíli byla neuvěřitelně pozitivní, rád jsem počkal. Klukům se opět povedlo zorganizovat parádní akci, kterou žil celý Heřmanův Městec i široké okolí. Cesta na kole domů mi pak přišla jako za odměnu. Vítr v zádech, sluníčko, žádný spěch a k tomu jsem musel jet snad na samé endorfiny. Prostě naprostý opak ranní jízdy. Počasí to opravdu vystihlo - zatímco na závod se mi většinou vůbec nechce, ty pocity po něm to více než vynahradí a vždy odjíždím maximálně spokojený.

Oficiální výsledky
Strava Flyby

* Obrázky převzaty z oficiální fotogalerie závodu