 |
| Seznamovací hra Bingo * |
Kvůli klasickým problémům českých drah jsme na místo dorazili až těsně před oficiálním zahájením, takže místo ubytování jsme šli rovnou na uvítání a seznamování se. To naštěstí neprobíhalo vůbec tradičně - žádné představování se v kroužku typu
jak se jmenuji, kolik mi je a co rád dělám. Místo toho jsme se například museli bez mluvení seřadit podle barvy očí, dojezdové vzdálenosti, nebo podle doby, po jakou jsme vegani. Skvělá byla také hra Bingo, ve které jsme museli najít lidi s určitými vlastnostmi a dovednostmi. Tentokrát už s mluvením. Prostě parádní start následujících netypických dní.
Lekce
 |
| Z ranní lekce jógy * |
Od pátku nás čekaly sportovní lekce. Ty probíhaly ve čtyřech blocích denně a v každém bloku bylo možné si vybrat ze 2 - 5 různých aktivit. Velice mě překvapila profesionalita všech trenérů - na první pohled bylo vidět, že se danou činností buď přímo živí, nebo v ní závodí na vysoké úrovni. Oproti jiným seminářům a workshopům, kterých jsem se účastnil byl v tomto ohledu vegan kemp o třídu výše.
Původně jsem se trochu obával, jak budu náročné fyzické lekce zvládat. Tentokrát jsem totiž oproti ostatním sportovcům neměl žádnou "nefér" výhodu v podobě veganské stravy - vegan tu byl v podstatě každý. Takže žádná rychlejší regenerace a vyšší výkonnost jako na klasických závodech, kde se ostatní běžci narvou klobásou, chlebem a zají to sladkým koláčem. Na první pohled bylo vidět, že prakticky každý tu poctivě trénuje. A ti, u kterých to vidět nebylo, na tom často byli fyzicky ještě lépe. Cvičení ale nakonec nebylo nějak extrémně náročné a já tak zvládl odcvičit všechny bloky.
Jóga
 |
| Samé svíčky a jeden pes * |
Hned z rána bylo možné správně se nastartovat jógou. Na tu jsem se moc těšil - konečně zase příležitost zacvičit si venku za probouzejícího se slunce a ne jenom doma podle youtube (na nějaké pravidelné veřejné tréninky jsem se stále nedokopal). Naše instruktorka Terka mi okamžitě sedla. Její hlas byl ještě příjemnější než
Adriene nebo
Cat a skvěle by se hodil do nějaké řízené meditace.
Zjištění, že u většiny pozic jsem vůbec netrpěl (nebo v porovnání s většinou jen trochu), mě potěšilo - pravidelné cvičení je přece jenom znát. Díky tomu se mi Terky líbezný hlas, líně odpočítávající dobu držení každého cviku, nestihl znepříjemnit :) Na druhou stranu balanční a protahování cviky mi ukázaly, že mám stále na čem pracovat.
Box
 |
| Z nedělního boxu * |
Příležitost vyzkoušet si zase jiný bojový sport nebo bojové umění nikdy neodmítám. Pod vedením Ládi jsme se dali do základních technik a kondičního cvičení (sklapovačky, rychlé série úderů) - to bylo bez problémů. Horší to už bylo s pohybovými technikami a různými kombinacemi. Nejhorší ale bylo následující cvičení ve dvojicích, kde jsem se dost neuváženě pustil bez rukavic do bouchání právě s Láďou. Po asi 6 ranách jsem to musel vzdát, protože moje žebra prostě víc nezvládla. A slušně mi o tom dávala vědět po celý zbytek kempu, a ještě o úroveň víc pak po kempu samotném (asi došla veganská energie). S ostatními dvojicemi už to bylo podstatně lepší, jen větší snídaně se občas ozvala. Další rána už jsem pro jistotu snídal méně. Nedělní poslední trénink pak byl naštěstí volnější. Hlavně asi kvůli tomu, že se nás na něm sešlo jen pár. Většina jmen z přihlašovací tabule totiž začala v neděli od rána zvláštně mizet :)
Běh
 |
| Můj nedělní běh |
V pátek se za námi přijel podívat vynikající ultamaratonec Pavel Marek. Ten má za sebou extrémní závody, jako třeba nejznámější
Spartathlon (246 km), různé 24 hodinovky a spoustu náročných klasik typu
Krakonošova 100. Pavel vedl dva výběhy - pro začátečníky a pokročilé. Vyrazil jsem na pokročilejší výběh, ale i v něm se běželo velice pohodovým tempem, takže bylo spoustu času pořádně si popovídat. A bylo o čem. Pavlovy zkušenosti jsou pro normální smrtelníky opravdu jen těžce uvěřitelné. Takové "drobnosti", jako jsou slezené nehty u nohou, halucinace, nebo zvracení Pavel neřeší. Zato nekrytý zip u trička, nebo nepatrný kovový výstupek na běžeckých hodinkách jsou pro něj velmi nepříjemné, protože po 50 či 100 kilometrech mohou způsobit krvavé puchýře. Pavel je navíc neuvěřitelný kliďas a velice skromný člověk. Hrozně se mi líbil jeho přístup k sobě samému - nepočítané množství o samotě strávených hodin během je očividně skvělý způsob poznat sám sebe.
Další dny mě pak čekalo dilema - dát si ráno trénink jógy, nebo běhu? I když běh s Vláďou bych si dal moc rád, zvolil jsem jógu, která mně dávala příležitost naučit se něco nového. Abych se ale neochudil o příležitost prohlédnout si místní okolí, šel jsem běhat sám. Musel jsem to ale stihnout před jógou, takže vstávačka mezi pátou a půl 6 aby to krásně vyšlo na nějakých 12 kilometrů. I s občasným lehkým zablouděním :) Místní příroda byla skvělá a vždy jsem potkával spousty srnek a zajíců. Parádní byl také při návratu pohled na Zbraslavice, které se nacházejí na kopci a v tuto dobu byly vždy osvětleny vycházejícím Sluncem, zatímco okolí se zatím stále schovávalo ve stínu.
Silová vytrvalost
 |
Vláďa s jeho rodinkou - nechtěl bych
si to rozházet ani u jednoho z nich :) * |
Trénink silové vytrvalosti vedl Vláďa - profesionální instruktor karate a neuvěřitelně všestranně zaměřený člověk. Nejen, že mistrně ovládá karate, ale k tomu je odborník na posilování (což je vidět na první pohled). A aby toho nebylo málo, i přes značné množství svalové hmoty si rád zaběhne (a vyhraje) ultramaratony. Nejlépe ty 100 kilometrové. Nechápu, jak to ten člověk dělá. Každopádně cvičení v podobě tabata bylo hodně intenzivní a asi nikdo z nás nedal všechny cviky bez nějakého toho "ulívání". Samozřejmě kromě Vládi. Lahůdkou na závěr pak byla kombinace 10 angličáků - 1 leh-sed, 9 angličáků - 2 leh-sedy, 8 angličáků - 3 leh-sedy. A takto až do 1 angličáka - 10 leh-sedů. To vše bez odpočinku (odpočinek byly ty leh-sedy). Asi do poloviny cvičení jsem pořád věřil tomu, že si Vláďa jen dělá legraci a každou chvíli to utne. Nedělal. Ale dali jsme to všichni.
Core + malé míče + pěnové válce
 |
| Core cvičení * |
Konečně trochu odpočinkovější cvičení pod vedením skvělého fyzioterapeuta Filipa. I přes klidné tempo a převážně statické cviky jsme však řádně procvičili normálně ne moc používané svaly. Dozvěděl jsem se hlavně, že moje chodidla jsou pěkně zatuhlá a prsty u nohou prakticky úplně chromá - uchopit jimi gumový míč bylo pro mě naprosté sci-fi. Balanční cvičení, hlavně na pěnových válcích už mně šlo lépe. Ale se stavem mým zad Filip nebyl spokojen ani trochu a dal mi pár rad, co s tím provést. A také dobrou motivaci - pokud to budu ignorovat, po 30tce budu mít velké problémy. No, moc měsíců mi nezbývá.
Zážitková hra
 |
| Druhé místo v zážitkové hře * |
V sobotu odpoledne nás pak čekala velká zážitková hra. V té jsme si vyzkoušeli všechno možné. Od převracení 400 kilogramové pneumatiky, zdvihů, nebo nesení jednoho našeho člena na další stanoviště. Někteří členové (hlavně členky) našeho týmu musí být převlečení mravenci - jinak nechápu, jak zvládli úplně sami nést podstatně větší váhu, než váží sami. Já to kvůli žebrům ani nezkoušel. Nakonec se ale jako nejefektivnější ukázal "vojenský" přesun, kdy jsme si váhu rozložily mezi 4 lidi. Jako jediný tým jsme se navíc rozhodli zaběhnout si na nejvzdálenější stanoviště. Tím pádem nám nezbyl čas na bližší stanoviště, kde se musel třeba vymýšlet kreativní příběh a k tomu kreslit obrázek. Jsme snad sport club a ne nějaké umělecké sdružení ne? Rozhodnutí se ukázalo jako správné a náš tým skončil v těsném závěsu na druhém místě ze 6.
Brazilské jiu-jitsu
 |
| Vítězné týmy * |
Po páteční přednášce jsem měl také možnost mimo program si vyzkoušet zápas na zemi v podobě brazilského jiu-jitsu. Nebudu chodit kolem horké kaše, na takovéto zápasy jsem totální dřevo a moje rozmlácená žebra tomu vůbec nepomohly. Každé překulení nebo sevření nohama bolelo jako čert, takže jsem toho opravdu moc nepředvedl. Každopádně zajímavá zkušenost. Pořád ale nechápu, jak kluci dokáží, tak rychle rozpoznávat nasazené techniky a účinně se jim bránit. Přirovnání k šachům opravdu sedlo. Jen je potřeba k tomu přidat hodně rychlosti, středně síly a "trochu" bolesti.
Další aktivity
Kemp nabízel spoustu dalších aktivit, ale kvůli překryvům se všechny stihnout nedaly. Mně nevyšel čas na akro jógu, street dance, kondiční přípravu a karate. Mrzelo mě hlavně to karate, ale bohužel se krylo s Pavlovým pokročilým výběhem.
Přednášky
Po večeřích nás pak čekaly přednášky, což byla po velice aktivním programu příjemná změna a zároveň skvělá možnost dozvědět se spoustu zajímavých informací.
Jak trénovat
 |
| Jak trénovat * |
Pavel většině z nás hned na první přednášce nasadil do hlavy pěkného červíka, když nám představil ideální tréninkový přístup. Žádné cvičení typu "
no pain no gain, nebo
odpočívat můžeš v hrobě". Raději lehčí, ale častější tréninky, dostatek spánku (>8 hodin) a velké množství odpočinku. Bylo vidět, že spoustě sportujícím závislákům se tento typ cvičení moc nezamlouval. Pro mě se jednalo o naprosto protichůdné informace ohledně ideálního tréninku.
Suplementace
 |
| This is vegan camp! * |
Přednáška o suplementaci mi naopak mé názory a zkušenosti potvrdila - ani při poměrně intenzivním tréninku není potřeba. Samozřejmě s výjimkou vitamínu B12. V paměti mi pak utkvěly následující zajímavé rady a tipy:
- Dostatečný příjem železa bývá bez problémů, ale zejména u vytrvalců typu Pavla Marka se přece jen může dostavit nějaký ten nedostatek. Je proto vhodné jíst ke každému jídlu dostatek vitamínu C - lepší vstřebatelnost.
- Nepít destilovanou vodu - vůbec ale nevím, proč by někoho napadlo ji pít.
- Příjem omega 3 a jeho poměr k omega 6 a potažmo příjem omega 9 není v praxi potřeba moc řešit, pokud člověk nejí jako prase. Vynechat by se měl hlavně slunečnicový olej a sójové boby. Pojistit to lze lněnými, konopnými, chia semínky nebo vlašáky.
- Při problémech s klouby je na vině často nedostatečný pitný režim. Pomoci také mohou různé oleje - nejlépe lněný. Jde pít i přímo z láhve :)
Cesta na Spartathlon
 |
| Pavel Marek |
Lahůdkou pak byla přednáška, či spíše diskuze s Pavlem Markem ohledně jeho běhání a zkušenostech ze Spartathlonu. O něm mluvil, jako by se jednalo o závod jako každý jiný. Odpovědi na naše všetečné otázky pak většinou také pobavily. Třeba na otázku, jestli si ještě někdy zaběhne maraton. "
Ale joo. Vlastně ho běhám dvoufázově každý den, když běžím do práce a z práce. To dá celkově 45 kilometrů".
Pavel nám dal spoustu tipů, jen nevím, kolik z nás je využije. Každopádně toto je blog o běhání, tak se s těmi perlami podělím:
- 24 hodinový závod začíná až kolem 19 hodiny.
- Při delších závodech je extra důležité pravidelně pít po malých doušcích - neustále u sebe mít malou lahvičku. Jinak to začne žbluňkat v břiše - přesně můj problém, příště musím vyzkoušet!
- Jíst je potřeba co to jen jde, než se člověk dostane do fáze, kdy už to moc nejde - obvykle kolem 17 hodiny (jako vhodnou stravu doporučoval třeba manu, ale to je velice individuální).
- Dobré je mít předem naplánováno, na jakém kilometru do sebe, co dostat - člověk totiž v průběhu závodu hlad mít nebude a jídlo chtít nebude už vůbec, ale je potřeba to do sebe narvat.
Strava
 |
Pro porovnání z minulého ročníku -
takhle to letos opravdu nevypadalo ** |
Konečně se dostávám k tomu nejdůležitějšímu. Na rovinu, žádný zázrak jako minulý rok se nekonal. To je však vzhledem k podmínkám a podstatně většímu počtu účastníků pochopitelné. Tentokrát se o vaření starali kuchaři, kteří normálně vaří stravu klasickou, maximálně nějakou dietu. Rozhodně ne veganskou, takže je obdivuji, že se do toho vůbec pustili. To si samozřejmě vyžádalo značné množství práce z Pavlovi strany (a ostatních organizátorů) - nejen, že museli osobně přijet a kuchaře "vyzkoušet", ale museli také vyladit jídelníček a jednotlivě schválit, jaké suroviny použít lze a jaké ne. A jaký byl výsledek?
Samozřejmě se nedalo očekávat, že se kuchař bude "mazlit" s každou porcí jako v případě palačinky z minulého kempu. Tady se jídla vydávala jako na běžícím páse, takže měla podobu "hromady". Ale pořádné hromady. Pojem "sportovní strava" totiž znamenal velké porce, hlavně co se týče sacharidů. Bílkovin a tuků v jídle obvykle tolik nebylo. Chápu, že účelem obědů bylo rychle doplnit energii, a zároveň umožnit rychlé vytrávení, aby byl člověk připravený na odpolední tréninky. Ale k večeři bych si klidně něco tučnějšího, nebo s více bílkovinami na úkor sacharidů dal. Více mně ale vadila občasná volba nejlevnějších typů surovin (obyčejné špagety, bílá rýže, sójové maso, bílé pečivo) - ale vzhledem k ceně se to dá pochopit.
 |
První jídlo moc nenadchlo - špagety
s rajčaty a tofu |
Co se týče konkrétních jídel, nejvíce mně chutnala ta, na která většina lidí nejvíce nadávala - pohanka s tempehem a čočková sekaná s bramborovou kaší. Pohanku mám prostě rád a také jsem si ji šel přidat. A že tam tempehu vidět moc nebylo (měj jsem tam pár zrníček) mě ani moc netrápilo. Sekanou bych si pak klidně přidal taky, ale dostal jsem tak obří porci, že jsem měl co dělat ji vůbec sníst. Rizoto také nebylo špatné. Ostatní jídla mi ale zapadla do kategorie "
přežít se na tom dá, ale ... ". Polévky byly také průměrné (vodové), snad jen hrachová stála za vyzdvihnutí. Hodně by ale potěšila čerstvá zelenina - 2x sice byl zeleninový salát, ale to bylo prostě málo. Na vtipech o množství vegany spořádané zeleniny je určitě minimálně zrnko pravdy.
 |
| Pohanka s tempehem už byla lepší |
Snídaně pak měly formu švédských stolů, což bylo příjemné, ale bohužel to také znamenalo, že na opozdilce často něco nezbylo. Týkalo se to hlavně povedené ovesné kaše. Ta nebyla moc sladká, takže mizela opravdu rychle. Očividně nejsem jediný, kdo rád snídá kaše. Já si ale užíval hlavně pečivo, které normálně prakticky nejím. To bylo speciálně pro nás domluvené v Kolínské pekárně, takže bylo veganské včetně rohlíků a housek. Po nějakých 2 letech jsem tak opět ochutnal rohlík, mňam. Hlavně ten tmavý. Naprostou novinkou pro mě také byl veganský sýr - ten jsem nikdy předtím nejedl. A chutí i vzhledem mi připadal úplně stejný jako co si pamatuji eidam. Vzhledem k jeho ceně jsem byl ale opravdu překvapený, že zde byl. Jako efektivnější řešení by mi připadalo udělat nějakou domácí luštěninovou pomazánku. Na pečivo by alespoň bylo co namazat (margarín a marmelády opravdu nepočítám).
Shrnuto - s jídlem jsem byl spokojen. Splnilo svůj účel, ale nijak nenadchlo. A nějakou novou inspiraci do vaření jsem si také neodvezl.
|
 |
| Vlastních zásob jsem si moc nebral |
|
 |
| Vydařená snídaně a veganský sýr |
|
 |
| Brambory s lilkem |
|
Závěr
Kemp byl pro mě velice vydařená akce, za kterou bylo vidět extrémní množství odvedené práce. Vše proběhlo bez nějakých problémů, lekce byly výborně organizované a jídlo se dalo jíst :) Ostatní vegani se pak ukázali jako skvělá parta lidí, s kterými čtyři dny utekly, ani nevím jak. Žádní poseroutkové a padavky jako polovina našeho rozpadlého týmu z Vltava Run - trochu jsem se původně obával zda tady na takové typy nenarazím. Obavy byly naprosto zbytečné. S touto bandou bych se nebál jít do jakékoliv akce - takže přinejhorším za rok se znovu uvidíme :)
 |
| Naši trenéři |
Naprostá pecka pak byla profesionalita všech trenérů. Lekce měly promyšlené, takže vše odsýpalo přesně podle plánu. Navíc byly skvěle vybalancované pro začátečníky, i pokročilejší. Jen maličko mi možná chyběl větší přesah lekcí do normálního života - účelem většiny lekcí bylo spíše nám dát do těla, než nás naučit něco, co bychom mohli denně používat. Očekával jsem, že lektoři budou více opravovat techniky a ne, že budou cvičit s námi - ale chápu, že některým by jejich hrdost nedovolila "jen" se dívat na to, jak ostatní dřou a sami necvičit :) To je ale jen drobnost. I přes to jsem se několik zásadních věcí dozvěděl. Třeba, že nutně potřebuji zapracovat na mých zádech a flexibilitě chodidel. A také, že vzhledem k mé postavě už pro mě bojové sporty asi úplně ideální aktivitou nebudou. Na druhou stranu mě potěšilo zjištění, že nejsem jediný závislák na burákovém másle. Nebo, že nejsem nejvíc nenažraný vegan na světě a "trochu" větší porce jsou pro nás prostě normální.
Takže díky za vydařenou akci, a to množství práce a energie a budu se těšit zase na další ročník! A kdo by chtěl běžet příští rok Vltava Run (a pořádně veganům napravit reputaci), určitě mně dejte vědět ;)
Začátkem roku jsem narazil na pozvánku na čtyři dny sportování v přírodě mezi vegany, s plnou penzí, zajímavými aktivitami a odbornými přednáškami. Jet jsem se ale rozhodl až po přečtení reportu z minulého ročníku. Bez okolků přiznávám, že mojí hlavní motivací bylo tolik vychvalované jídlo. Nechat si od veganských profesionálních kuchařů vyvařovat a čtyři dny se nemuset o jídlo vůbec starat znělo prostě skvěle. Navíc vynikající příležitost načerpat novou inspiraci a něco se přiučit. Výběr nabízených sportů a aktivit mi také perfektně sedl. A v neposlední řadě už bylo konečně na čase poznat i širší veganskou komunitu než jen těch pár lidí, co znám ze svého okolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.