Malajsie 2018

Při mé druhé pracovní návštěvě Malajsie jsem musel vyměnit písčité pláže Penangu za husté přelidněné ulice velkoměsta. Konkrétně jsem zavítal do hlavního města Malajsie - Kuala Lumpur a poté se přesunul do podstatně menšího přístavního městečka Melaka. To sice na první pohled vypadalo jako totální díra, kde vůbec nic není, ale nakonec se z něj vyklubalo jedno z mých nejoblíbenějších míst v Asii. A to hlavně proto, že Melaka často připomíná spíše nějakou známou evropskou destinaci než asijské město. Takže z fotek to občas může vypadat, že jsem vlastně zase tak daleko nebyl.  

Pobyt jsem měl tentokrát opět slušně nabitý. Noční přílet do Kuala Lumpur, následující přesun do Melaka, konference s prezentací sedmi článků, přesun zpět do Kuala Lumpur, návštěva mých kolegů na univerzitě UPM a konečně cesta domů. I tak jsem ale stihl nějaké ty výlety, byť opravdu v rychlosti.

Po první sekci konference

Pro Malajsii stále platí, co už jsem psal v článku o Penangu - jedná se o poměrně levnou zemi (což platí zejména pro ubytování, byť často je lepší si připlatit), o skvělé jídlo (i veganské) všech kultur není nouze (hlavně čínské a indické) a domluvit se anglicky se dá skoro s každým (s trochou trpělivosti).

Na lety jsem měl tentokrát štěstí. Cestou tam jsem v Dubaji čekal necelých 5 hodin, které jsem využil klasicky přípravou na konferenci a psaní článku. Pojížděním po dráze jsme pak klasicky ztratili asi půl hodinu - nezáleží na čase, v Dubaji je při odletu zácpa opravdu kdykoliv. Cestou zpět jsem pak měl pouze 2 hodiny, které utekly neskutečně rychle. V podstatě jsem si stihl jen dát sváču, nakoupit obvyklé dobroty a už jsem šel rovnou do letadla. Méně času na přestup bych mít určitě nechtěl. Zvláště, pokud by bylo nutné měnit terminály. I když jsme přiletěli na stejný terminál a náš let do Prahy odlétal hned z vedlejšího gate, dojít k němu včetně klasické kontroly bylo minimálně na hodinu.

Pracovní povinnosti zkrátím - konference se vydařila a opět jsem se viděl s několika známými tvářemi, což mě velice potěšilo. Jen slečny zajišťující zázemí konference už mě mají beznadějně zaškatulkovaného jako "pool boye". Tentokrát jsem ale nic neprošvihl, bazén totiž nebyl tak dobrý jako posledně :) Návštěva univerzity UPM v Kuala Lumpur pak dopadla nad očekávání dobře a vypadá to, že se z toho vyklube nějaká budoucí spolupráce.

Rychlé intro máme za sebou, tak můžu přejít rovnou na to zajímavější - místa, výlety, ubytování, běhání a samozřejmě veganské stravování. 

Klasická fronta v Dubaji

Na návštěvě za mými kolegy

Jeden z druhů železnice - Monorail

Kuala Lumpur

Některé vagóny jsou pouze pro dámy

Kuala Lumpur je extrémně různorodé město, takže tu člověk narazí na směs všech kultur. A to, jak co se týče místního obyvatelstva, turistů, tak různých čtvrtí. Já se ubytoval poblíž hlavního transportního hubu - KL Sentral. Jeho obrovskou výhodou je, že kombinuje všechny typy železnice nacházející se ve městě - mimochodem jsou asi 4 a jízdné mezi nimi není kompatibilní. Na druhou stranu tento způsob dopravy je extrémně levný (lístek okolo 3 RM tedy asi 16 Kč), rychlý a spolehlivý. Jen expres z letiště do centra vyjde dráž - na 50 RM, ale s dobou jízdy 28 minut se stále jedná o nejrychlejší způsob dopravy (zhruba o polovinu rychlejší než jakékoliv taxi). Jen klimatizace je ve všech vlacích opět brutální, takže mikina se mi vždy hodila. KL Sentral se pak nachází v těsné blízkosti indické čtvrti. To znamená spoustu vegetariánských restaurací, kde většina jídel je zároveň veganských.

Zkratka přes přechod

Pěší pohyb po Kuala Lumpur pak nebyl tak hrozný, jako v jiných částech Asie. Pravda, občas to také stálo za to - ale nějaké přeběhnutí mnohaproudové silnice, skákání přes chybějící kus "chodníku" nebo chůze po kanalizaci už mě nepřekvapí. Ale taková aplikace pro pěší navigaci by se tu opravdu hodila, musím to místním kolegům navrhnout jako tip na další výzkum :) Většina lidí ale nejsou takoví blázni jako já a raději zvolí nějaký druh místní dopravy. Já měl ale vždycky trasu naplánovanou tak, abych pořád viděl něco zajímavého - různé památníky, kostely, chrámy, mešity a další památky. To hlavní z Kuala Lumpur jsem tak stihl navštívit dohromady během dvou celých dnů (z toho jen jeden jsem měl celý, a k tomu jedno volné dopoledne a jedno odpoledne). A stálo mě to tak v podstatě jen několik kusů totálně propoceného oblečení.

Budova Sultan Abdul Samad

Koupaliště v parku KLCC

Národní mešita

Mešita Al-Bukhary

Čínská Petaling Street

Před indickým chrámem

Batu Caves

Socha před chrámem Ganesh

Batu Caves jsou vápencové jeskyně nacházející se asi 10 kilometrů severně od Kuala Lumpur. Dostat se k nim je možné pohodlně přímým vlakem KTM KOMUTER z KL Sentral. Jen nejezdí moc často - zhruba jednou za hodinu. Jednosměrný lístek vyjde ale jen na něco přes 2 RM. Před hlavními jeskyněmi je několik dalších menších chrámů a dvě menší jeskyně.

K hlavním jeskyním pak vede nepřehlédnutelné a velice výživné schodiště, které poctivě prověří fyzičku (hodně tomu pomáhá teplota a pražící slunce). Ne nadarmo mi později kolegové na místní univerzitě přiznali, že byť na tomto místě byli několikrát, vyjít schody se nikdy neodhodlali. Každopádně odměnou je návštěva jednoho z nejznámějších Hinduistických chrámů v zemi. Ten je zdarma přístupný a jedná se o opravdu nevšední pohled. Chrám je vnořen do jeskyní, které jsou provoněné vonnými tyčinkami, nad hlavou se prohánějí netopýři a okolo pobíhají opice.

Opice jsou všude okolo

Ještě lepší zážitek jsem si ale odnesl z návštěvy přilehlé klasické jeskyně - Dark Cave. Ta už je přístupná jedině s průvodcem (a také helmou a svítilnou) a prohlídka trvá necelou hodinu. Já ale potřeboval odejít po 45 minutách, abych stihl vlak zpět do centra. Moc jsem to nečekal, ale průvodkyně mně v posledním nejvzdálenějším místě dovolila skupinu opustit a samotnému se vrátit jeskyní zpátky. Musím říci, že jít sám s malou baterkou jeskyní, ve které je slyšet pouze pískání neskutečného množství netopýrů (prý jich jsou v jeskyni snad desetitisíce) se těžko popisuje. Prohlídka samotná ale byla také povedená a místo krápníkové výzdoby (které tu moc není) nám průvodkyně ukazovala hlavně místní zvířátka. Takže hlavně různé brouky a pavouky. Poslední část prohlídky mi pak připomínala nějaký ráj jako z Pirátů z Karibiku - oknem v horní části jeskyně prosvítalo slunce na zelený palouček. Jen škoda, že foťák to moc zachytit nezvládl.     

Hlavní schodiště - Batu Caves

Chrám uvnitř jeskyní

Závěr Dark Cave

Petronas Towers

Petronas Towers

Hlavní atrakcí Kuala Lumpur pro mě samozřejmě byla budova dvou propojených věží Petronas Towers, známých třeba z filmu Past. Online lístky byly ale vykoupené, takže návštěvu jsem ani zvažovat nemusel. Stejně bych ji ale při mém programu nestihl. Každopádně Petronas Towers byly až do roku 2004 nejvyššími mrakodrapy na světě a se svojí výškou 451 metrů se stále řadí mezi top 20. I když nahoru jsem se nepodíval, jakýkoliv pohled z města na mrakodrapy je prostě impozantní. Pod samotnými budovami se pak nachází asi nejoblíbenější park ve městě - KLCC Park. V něm je možné se vykoupat v otevřeném koupališti, zaběhat si na přes kilometr dlouhém tartanovém okruhu nebo si odpočinout u obří fontány u jezera Lake Symphony. 

Tato fontána pak vždy ve 20:00 předvádí světelnou show za doprovodu hudby - v podstatě obdoba naší Zpívající fontány v Mariánských Lázních. Ehm, skoro :) I když hlavní program trval jen asi 10 minut (dvě písničky), za to čekání a tlačenici mezi spoustou lidí to stálo. I mimo tento program však fontána předvádí, co umí (po setmění i s osvícením). Jen je to bez hudby a trochu méně dynamické.  

Park Perdana Botanical Garden

Jezero v parku Perdana

Všechna rána a jedno dopoledne jsem strávil v parku Perdana Botanical Garden (dříve nazývaným prostě Lake Gardens). Zatímco ráno jsem tam chodíval běhat, během jednoho dopoledne jsem měl čas navštívit i některé z jeho velkého množství atrakcí. Park samotný se rozkládá kolem rozlehlého jezírka a je zároveň obřím arboretem. Uvnitř se pak nachází několik menších parků. Nejvíce oblíbené parky - s jeleny a ptáky jsem vynechal a místo toho jako správný vegan navštívil zahrady s ibišky a orchideji. Jen parku s motýly jsem neodolal. Ale nezdálo se mi, že by se měli špatně. Jen fotit se moc nechtěli.

Upravené okolí jezera

Ze zahrady s orchideji

V butterfly parku

Ze zahrady s ibišky

Další ibišek

V hlavním parku

KL Tower

KL Tower

KL Tower je 421 metrů vysoká věž, která je 7. nejvyšší samostatně stojící budovou na světě. Přístupná jsou dvě patra ve výšce téměř 300 metrů. Jen lístky na místě nejsou vůbec nejlevnější (vrchní otevřené patro 100 RM a spodní zasklené 50 RM). Protože jsem do poslední chvíle nevěděl, zda mně na návštěvu zbude čas, online předem jsem si je nekoupil (to by vyšlo podstatně levněji). Každopádně výhled na město i ze zaskleného patra byl slušný a bylo to pro mě parádní zakončení mé návštěvy. Už jsem totiž znal všechna podstatná místa ve městě, takže jsem se dokázal zorientovat a věděl jsem, na co a kam koukám.

Pod věží se pak nachází KL Forest Eco Park, který je jediným dochovaným deštným pralesem ve městě. Po několikahodinovém trajdání po městě se jednalo o příjemnou procházku ve stínu. Jen kvůli značnému převýšení jsem se u toho zapotil snad ještě více. V parku je několik visutých mostů, na kterých jsem narazil na spoustu opic. Ty se vůbec nebály a jedna si se mnou chtěla hrát na plácanou - přiběhla, plácla mě po noze, uskočila a znovu.

Deštný prales ve městě

Petronas Towers

Pohled směrem na KL Sentral

Melaka

Řeka Malacca river

Melaka nebo také Malacca City je přímořní město nacházející se asi 150 kilometrů jižně od Kuala Lumpur. Zatímco v minulosti byla nejdůležitějším přístavem Malajsie a centrem obchodu v celém východu, po jejím obsazení Portugalci, Holanďany a později Brity její sláva upadla a nahradila jí města Penang a Singapore. Melaka je ale jedno z historicky nejdůležitějších míst Malajsie, což dokládá obrovské množství zájezdů, které se do ní pořádají z Kuala Lumpur a Singapore.

Před návštěvou jsem ale nechápal, proč byla právě Melaka zvolena za místo konání konference. Vždyť není ničím zajímavá, dostat se do ní je komplikované a ani koupat se tam nedá. Jak jsem se mýlil... 

Evropa nebo Asie?

Melaku jsem si oproti očekávání oblíbil hned v prvních minutách. Na rozdíl od typické Asie je totiž mnohem více evropská. Toho si člověk všimne hned při prvním nadechnutí. Vůně moře, řeky a kvetoucích rostlin dávají zapomenout na jinak typické pachy asijských měst. Melaka navíc není tak nahuštěná, jako ostatní města. Všude je tak dostatek prostoru, dokonce i pro chodníky, takže pohyb po městě je příjemný. Centrem protéká řeka, originálně pojmenovaná "Malacca river". Ta připomíná benátské kanály, a proto se Melace také přezdívá "Benátky východu". Kolem řeky pak po obou stranách vede promenáda a asi 10 km dlouhý okruh pro chůzi či běhání. Ten je značený po každém kilometru cedulemi informující o počtu právě spálených kalorií, občas přepočítaných na porce místních jídel. Cedule také upozorňují na zdravotní přínosy chůze, či lehkého běhu. Takový důraz na zdraví obyvatel jsem v Asii ještě neviděl. Do teď jsem měl spíše pocit, že vzhledem k množství obyvatelstva jdou takovéto věci stranou.

Kostel Sv. Francis Xavier

Zejména v centru města se pak na promenádě nachází velké množství kaváren, restaurací a barů. V těchto místech se pak pohybují prakticky výlučně evropští turisté, nebo Číňané. Obecně Evropan v Melace nepůsobí žádné pozdvižení. Tedy pokud se neprochází bez trika jednou z nejchudších čtvrtí Melaka - to na mě z auta mávalo několik teenagerů (když jsem zamával zpátky, měli z toho Vánoce), pár aut troubilo a vyjeveně koukal úplně každý. Zpátky v centru jsem se raději oblékl (i když nerad).

Atrakce

Námořní muzeum

Melaka je turistickým cílem z několika důvodů. Na relativně malé ploše se nachází spoustu monumentů a památek z minulosti. Na kopci je tak možné vidět ruiny kostela nebo zbytky pevnosti. V centru se nachází slavné holandské náměstí, kostel a malá replika větrného mlýnu. Vedle náměstí pak ústí nejznámější ulice Jonker Street plná barů, kaváren, restaurací a obchodů. Kromě toho všeho je hned u centra velké množství muzeí. Jen ty námořnické jsou vedle sebe tři. Já chtěl akorát do toho v replice staré lodi, ale lístek rovnou zahrnoval vstup do všech tří. Mnohem více mě ale zaujala přístupná dieselová ponorka, která se ale bohužel od centra nachází asi 8 kilometrů. Ten výlet za to ale pro mě stál, protože pro ponorky mám prostě slabost už od té doby, co jsme u bratrance mastili snad prvního Silent Huntera. Vidět vše na živo tak byl zážitek. I když jsem byl překvapený, jak poměrně luxusní "moderní" ponorky jsou. Oproti těm z druhé světové války se jimi člověk nemusí skoro plazit, ale místo toho jsem měl dost podobný pocit jako z letadla - hlavně kuchyňka mi tu v letadlech hodně připomínala. Akorát postele mají námořníci určitě pohodlnější :)

Dutch square

Chrám Cheng Hoon Teng

Ponorka přístupná jako muzeum

Ubytování a zvířátka 

Záchod s výhledem v 21. patře

Celkem jsem vyzkoušel 3 hotely. První z nich byl Prescott hotel v Kuala Lumpur. Ten se nacházel asi 8 minut chůze od KL Sentral a byl to takový klasický hotel. Nic extra, ale ani žádné větší nedostatky. 

V Melaka jsem pak využil oficiální hotel, kde se pořádala konference - Swiss-Garden Hotel. Na to, jak levný pokoj byl, to byl naprostý luxus. Jen záchod a sprchový kout by opravdu nemusel mít výhled do pokoje, potažmo až ven. I když ranní pohled z 21. patra má něco do sebe :) Jeden večer jsem ale na stěně zahlédl obří ještěrku, která urychleně zmizela za skříně. Uklidňoval jsem se, že přítomnost takové ještěrky určitě znamená čistotu. Stejně se mi ale neusínalo nejlépe.

Poslední ubytování opět v Kuala Lumpur ale bylo tragické. Indický hotel Check-In, byl sice hned před vchodem do KL Sentral (proto jsem si ho vybral), ale to byla jeho jediná pozitivní vlastnost. Má "cela" měla tak 2,5 x 1,5 metru a sotva se do ní vešla postel. Pokoj byl samozřejmě bez okna. Že mi nedoplnili lahev s vodou ani toaleťák bych překousl (ve skutečnosti mi druhý den sebrali i ten zbyteček, co jsem tam měl a nechali jen prázdnou ruličku - to opravdu nepochopím). Děravé a trochu špinavé prostěradlo také neřeším. Octový smrad už byl horší. Hluk z probíhající rekonstrukce a celou noc cinkající výtah také moc nepotěšily. Ale opravdu mě vytočili až mravenci, kteří ke mně proudili z pode dveří. Naštěstí se drželi jen u těch dveří.

Slušný standard v hotelu Prescott

Bazén v 9. patře v Melaka

Kobka v hotelu Check-In

Běhání

Motivační banery v Melaka

Kvůli pohmožděným žebrům jsem si musel dát od běhání týden pauzu, tak jsem jen doufal, že v Malajsii už si trochu zaběhám. Šance běhat na nových místech, a navíc v extrémním horku a vlhkosti se prostě neodmítá. První běh bolel ne že ne. Hlavně tedy po doběhu jsem u snídaně myslel, že už se od stolu vůbec nezvednu. Do večera se ale žebra celkem vzpamatovala a každý další den už byl lepší a lepší. Díky tomu jsem tak zvládl běhat každý den, jen kvůli nedostatku času jsem musel většinou vyrážet ještě za tmy, takže bez fotek. Zatímco v Kuala Lumpur jsem běhal v parku Perdana, v Melaka jsem pak běhal hlavně podél řeky. A obojí trasy byly skvělé. Navíc jsem měl štěstí na počasí a ani jednou jsem tentokrát nezmokl.

Promenáda kolem řeky

Výběhy za tmy mně nakonec ani tolik nevadily, hlavně kvůli velice slušnému pouličnímu osvětlení (což vůbec nebývá pravidlem). Hlavně v parku Perdana jsem pak rozhodně neběhal sám. Opět v něm už od rána spousta Číňanů praktikovala různá pohybová cvičení a ostatní lidé kroužili kolem jezera převážně rychlo-chůzí, nebo opravdu pomalým během. Já byl mezi ostatními suverénně nejrychlejší. A to i přes můj zombie plouživý styl - kvůli žebrům. Připadal jsem si jako jednooký mezi slepými. První ráno jsem dokonce v parku narazil na probíhající závod - on to tedy vlastně nakonec nebyl závod, ale jen společný výběh skupiny běžců KL Runners. Ti prý podobné 7 kilometrové výběhy pořádají vždy každý měsíc. Většina účastníků ale zvolila naší ultramaratonskou strategii - indiánskou spíše chůzi. Takže i mezi nimi jsem byl nejrychlejší. 

Co mně ale vadilo byla opět nemožnost usušit mokré věci. Po týdnu jsem myslel, že některé kousky se snad rozloží. A to jsem je měl pověšené všude možně - což se očividně nelíbilo uklízecí službě v hotelu v Melaka, kde mi radši jednu skříň s rozvěšenými věcmi zavřeli, aby se v pokoji dalo alespoň trochu dýchat. No, okolí to s námi běžci občas nemá lehké...

Východ slunce po doběhu

Po doběhu

Nejlépe osvětlená stezka

Vegan

V menu přibyl veganský sýr

V letadle mě čekalo překvapení. Emirates nejen že přejmenovali typ stravování z Vegan na Western Vegan, ale také obměnili menu. Na rajčatové ravioly jsem se těšil, ale novinka v podobě rýže a kari omáčky (ala dhal) také nebyla špatná. Se svačinou na mě tentokrát zapomněli jenom při jednom letu. Nabídli mi sice alternativně vegetariánský sandwich s tím, že je v něm "jen" mozzarella, ten jsem ale samozřejmě odmítl a raději zůstal o hladu. A nakonec se z toho vyvinula pěkná diskuze se slečnou doktorkou sedící vedle mě. Ta pocházela z Keni a její rodina vlastní stádo asi 40 krav, které se ale pasou na otevřených pastvinách, jsou ručně dojeny a mláďata jim odebírána nejsou. I přes to (nebo právě proto) byla veganským názorům otevřená a veganství ji upřímně zajímalo (nebo se tak alespoň velice přesvědčivě tvářila :) ).

Seeds Garden

Oproti tomu na snídaně v hotelích jsem měl celkem smůlu. Ne, že bych se vyloženě nenajedl, ale žádné vegetariánské koutky jako minule se nekonaly. V prvním hotelu mi alespoň speciálně připravili smaženou rýži se zeleninou, když jsem si z bufetu nic moc nevybral. K té jsem si pak přihodil akorát klasické evropské fazole v rajčatové omáčce (zajímalo by mě, zda používají stejné konzervy jako já na čundrech - rozhodně tak chutnají). V Melace byl pak výběr mnohem pestřejší, ale s veganskou nabídkou to nebylo o moc lepší. Obsluha mně navíc připravila několik podpásovek, a i přes ujišťování, že nudle jsou opravdu veganské se v nich "objevila" slanina, nebo po rozbalení banánového listu s rýží z ní vykoukl kus vajíčka. V posledním hotelu jsem pak pro jistotu neměl snídaně žádné, takže jsem vyrazil do indických ulic velkoměsta. A s obsluhující slečnou měl celkem dlouhou diskuzi, kterou jsem podpořil kartičkou "vegan passport" vysvětlující, co veganství znamená. Tvářila se hrozně nechápavě, ale nakonec jsem dostal dvě placky indického chleba a čočkový dhal s brambory.

Indický bufetový oběd - Chapati Hut

Ostatní restaurace už byly bezproblémové. A protože jak Kuala Lumpur, tak Melaka jsou směsí různých kultur, také jsem to pěkně prostřídal. Od smažených indických prasáren, přes čínské klasiky až po restaurace s opravdu zdravou stravou. Mým naprostým favoritem se stala restaurace Seeds Garden, což byl extrémně příjemný rodinný podnik. Zatímco paní vařila, pán s dvěma syny obsluhovali. A jídlo bylo opravdu skvělé. Menší porce byly vyváženy pečlivou přípravou a kvalitními surovinami. Trochu opak byl pak indický Authentic Chapati Hut, kde jsem si mohl z bufetového pultu naložit, co jsem jen chtěl. Jídlo bylo tak skvělé, že jsem si ještě šel přidat a narval se tak naprosto k prasknutí. Dost jsem se potom bál, jestli vůbec zvládnu následující dvou hodinovou jízdu autem do Melaky. Naštěstí žádný problém nenastal a indickou veganskou kuchyni považuji i dál za bezpečnou :) V obou těchto restauracích nebyl se slovem "vegan" žádný problém a obsluha ihned věděla, co můžu a co ne.   

Yam kotlík - Vege Good

Vyzkoušel jsem také řetězec Simple Life, kde mě naprosto učarovalo smažené tofu, které mi hrozně připomínalo náš smažený sýr. Jen tak neteklo. Navíc bylo lehce polité nějakou sladkou omáčkou. K němu pak byl povedený zeleninový salát, variace na miso polévku a přírodní rýže se zeleninou, takže to nakonec nebyla úplně taková prasárna, jako náš smažák s hranolkami.

V Melaka jsem pak také zabloudil k podniku jedné starší paní (Vege Good), která mi doporučila jejich specialitu v podobě "yam kotlíku". Yam je zelenina velice podobná sladkým bramborám (často se zaměňují). Z něj byl vytvořený obal, který byl naplněn omáčkou se zeleninou a sójovými kousky. Dobrota. Jen porci paní neodhadla (prý že je toho hodně). Zblajzl jsem to jako nic a mohl tak ještě ochutnat klasický satay (sójové maso s arašídovou omáčkou). Chtěl jsem ještě zkusit tempeh, ale ten už se fakt nevešel.

Fake kuře - VegTalk

Zpět v Kuala Lumpur jsem se pak stal pravidelným návštěvníkem čínského veganského bistra (vajíčko nabízeli jedině na extra vyžádání) s rychlým občerstvením - VegTalk. Nabídka byla tak pestrá, že jsem vždycky dlouho dumal nad tím, co si dát. Ať už to bylo pálivé tofu kung pao, smažené houby ve sladko-kyselé omáčce, nebo yam závitky, všechno bylo vynikající. Vyzkoušel jsem také "kuře" z falešného masa (mock meat). O tom jsem vedl v Seeds Garden diskuzi s jedním ze synů - ti totiž upozorňovali na to, že tento typ suroviny zásadně nepoužívají, protože ho nepovažují za zdravý. Jenže ti Asiaté ho umí tak dobře připravit, že jsem prostě neodolal. Konzistence opět naprosto věrně připomínala jak maso, tak kůžičku. Tentokrát naštěstí ale byla bez falešných kostí. A k tomu navíc bez utrpení, antibiotik a dalších sajrajtů.

Tofu smažák, natural rýže, salát, polévka - Simple Life

Nasi Kerabu v Seeds Garden - hlavně nejlepší sezamová omáčka!

Kampong curry rice a tofu s řasy - opět v Seeds Garden

Snídaně - přežíval jsem hlavně na fazolích a arašídech

Vyzkoušel jsem i různé ovoce (názvy už jsem zapomněl)

V indické restauraci Chapati Hut jsem si z bufetu dobře naložil

Video