29. narozeniny

Narozeniny jsem letos oslavil naprosto luxusně. Tím, co dělám nejraději, tedy během. A navíc na mém oblíbeném místě - v Toulovcových Maštalích. A samozřejmě jak jinak slavit narozeniny během než podle věku. Díky tomu, že už nejsem nejmladší, jsem si tak po dlouhé době mohl vyzkoušet trochu delší běh. Kromě této oslavy mě pak čekaly i nějaké ty "méně" tradiční - slavnostní, i obyčejné obědy a večeře a také klidné posezení u arašídovo-banánového opičího dortu. Ten jsem vyrobil podle receptu, který jsem si schovával speciálně pro mé narozeniny.  

Oslava

Stoupání k Maštalím

Oslavit mé narozeniny během podle počtu kilometrů mě napadlo předešlý víkend, když jsem plnil květnovou půlmaratonovou výzvu (a nějak se mi podařilo ji protáhnout na skoro 25 kilometrů). Vymyslet prostředí také nebylo nic těžkého. Mé nejoblíbenější místo - Toulovcovy Maštale byly první, co mě napadlo. Pátek jsem si udělal volný, takže stačilo jen se sbalit a vyrazit.

Zaparkoval jsem v obci Zderaz, ze které jsem měl naplánovaný 29 kilometrů dlouhý okruh. Ten začal opravdu jednoduše - po široké cestě, která první 4 kilometry klesala podél Pivnické rokle do údolí Novohradky. Pak následoval rovný úsek až k chatě Polanka a teprve od ní to začala být ta pravá zábava - stoupání, nějaké to bahýnko, přeskakování potoků, skály, kořeny, písek, prostě parádní trail. Běh jsem si hrozně užíval a kilometry ubíhaly neuvěřitelně rychle. Úplně jsem zapomněl, že tohle je vlastně ten pravý důvod, proč mám běhání tak rád. Ne ty monotónní ranní výběhy stále stejnými trasami. Ani závody, po kterých se sice člověk cítí skvěle, ale při kterých trpí. Jen tak si běžet krásnou přírodou, do kopce přejít do chůze, neřešit čas, klidně se někde zastavit, něco si vyfotit, prostě pohodička.

Skalní město

Ale zpět k trase - po proběhnutí Borem u Skutče už jsem se dostal do blízkosti Toulovcových Maštalí, kde jsem křížem krážem proběhl všechna údolí. Terén tady mám zmáknutý prakticky do poslední skály a kamínku - přeci jenom tu za sebou mám celé dětství, nespočet výletů, návštěvy na chatě tety, několik pravých táborů (pěkně spaní ve stanu, žádná elektřina, zato služby, hlídky a mytí v potoce), spaní pod širákem, slaňování, hromadu her (včetně nočních) atd. Příjemnou změnou tak pro mě byla akorát skála Velké hradisko v Budislavi, kterou už jsem si vůbec nepamatoval a pak cesta zpět po červené značce. Ta je sice pro klasickou chůzi poměrně fádní, ale o to lépe se po ní běží.

Domácí tyčinka a fíky

Přímo ve skalním městě Toulovcových Maštalí jsem se pak zastavil na rychlou sváču - chtěl jsem otestovat mé nové tyčinky, které plánuji použít při delších závodech, kde na občerstvovačkách nemusí být nic veganského. Tyčinky jsem vytvořil maximálně prostě z pečlivě otestovaných surovin :) Ovesných vloček a přes noc namočených mandlí v poměru 1:1 a k tomu trochu soli. Nic víc. Něco sladkého (fíky) jsem si dal raději zvlášť - kdybych na sladké náhodou neměl chuť. Musím říci, že sváča sedla perfektně. Ani posledních 8 kilometrů zpět k autu tak nebyl žádný problém. Snad jen první kilometr po přestávce jsem cítil, že nohy trochu zatuhly, ale rychle se zase rozeběhly. Pár kilometrů před cílem jsem si ještě odběhl ke skále Kolumbovo vejce, aby mi počet kilometrů vyšel přesně. Tam se projevily mé silniční boty, když mně v prudkém kopci ujely a já se tak pěkně natáhl. Naštěstí nic hrozného a hned se běželo zase dál. No a poslední kilometr jsem věnoval videu - kvalita sice nic moc (technologie jako je OIS nebo fullHD mému foťáku nic neříkají), ale atmosféru si myslím, že vystihuje skvěle.

Krásný trail

Měl jsem štěstí, že jsem mohl vyrazit ve všední den. Díky tomu jsem na celé trase (kromě vesnic) nepotkal ani živáčka (v lese jsem na jednom místě slyšel nějaké trampy a cítil kouř, ale jinak opravdu nikde nikdo). Počasí vyšlo také naprosto ideálně - žádné vedro, ale ani moc zima. Dost mě také překvapilo, jak málo jsem byl na konci unavený. Když se běží takhle na pohodičku, pomalým tempem, nohy to skoro ani nepoznají :) Původně jsem si myslel, že následující dny si budu muset dát od běhání pauzu, ale nakonec to nebylo potřeba. Naopak, hned druhý den jsem si dal skoro 13 kilometrový běh - příležitost protáhnout si nohy při návratu z chaty se neodmítá :)  

A to je všechno?  

Arašídovo-banánový dort

Kromě mé soukromé běžecké oslavy mě samozřejmě čekaly nějaké ty další. Vzhledem k tomu, že rodinná oslava bude až tak za měsíc, zatím mám za sebou akorát oslavu s kamarády a nějaké ty příjemné obědy a večeře. Konečně jsem také mohl vyzkoušet nový dort, jehož recept jsem si šetřil na mé narozeniny - hutný arašídovo-banánový (oficiálně raw chunky monkey banana cream pie). Tentokrát to byla celkem změna. Kešu oříšků bylo v dortu minimum, zato o to více arašídů. Takže dort chutnal, jako by byl vyrobený z arašídového másla. Dobrota přímo pro mě jako dělaná - ne nadarmo považuji arašídové máslo za moji největší závislost. To dokazuje má průměrná spotřeba hlavně v Lancasteru, kde kilové kyblíky mizely v rámci maximálně dvou týdnů. Díky převaze arašídů byl pak dort proteinová bomba, což po běhání přišlo vhod.

RUNVEG.cz! 

A co se týče dárků, čekala mě opravdová překvapení. Návštěva lanového parku v Říčkách tématicky krásně navazuje na opičí dort a veganské dobroty hlavně v podobě půl kila čokoládových kousků opravdu potěšily. Hlavní dárky mně pak konečně dorazily o něco později, ale za to čekání stály. Trička a čepka s motivy mých stránek! Potisk na obyčejném tričku se sice nevyvedl úplně podle mých představ, ale zbytek vypadá parádně. S mojí reprezentací na závodech to tak začíná vypadat vážně :)

Záznam trasy