Běhání v zimě jsem si letos konečně užil - na rozdíl od minulého roku, kdy jsem kvůli zranění běhat nemohl. A jaké to bylo? Na rovinu musím říci, že nic extra. Těch pár dnů, kdy napadlo hodně sněhu bylo parádních, ale mráz a vítr v těch ostatních dnech nestály za nic. Kolikrát jsem se proto musel docela nutit, abych šel hned ráno běhat. A jak jsem se motivoval, když jsem se ani neúčastnil žádných závodů? Pomohl mi hlavně běžecký portál Strava, ve kterém jsem se zapsal do měsíčních výzev - Strava Challenges.
Za první tři měsíce roku 2018 mám za sebou 59 výběhů a přes 600 kilometrů. Z toho většina běhů byla brzy ráno, takže při těch nejnižších teplotách. A musím přiznat, že občasné silné mrazy mě opravdu nebavily. Nevadí mi promrzlý obličej, studený vzduch, nebo mrznoucí chodidla, ale co mě opravdu vadí jsou promrzlé ruce. Nezáleželo na tom, jak silné rukavice jsem si vzal, po 10 kilometrech jsem ruce vždycky přestal cítit a pak jsem jen doufal, že budu schopný si odemknout dveře. O bolesti při postupném ohřívání po návratu ani nemluvím.
No ale z té pozitivnější stránky: dařilo se mi běhat v jakémkoliv počasí, dokonce i při -15 °C, při silném větru, ať už byl sníh, nebo led. V těchto podmínkách se mně skvěle osvědčily hlavně boty NB Leadville v3, které díky vibram podrážce drží opravdu na jakémkoliv povrchu. Dokonce i když jsem si na ráno naplánoval tempový trénink a on se mezitím přes noc udělal led :)
Kromě klasických běhů v Pardubicích jsem měl také možnost jedno mrazivé ráno vyrazit v Brně podél zamrzlé řeky Svitavy Těsnohlídkovým údolím. A byl to určitě jeden z mých nejhezčích běhů této zimy. Sice byla hrozná zima, ale opuštěné nábřeží, místní "stonehange", zamrzlá studánka, nebo příjemná cyklostezka údolím to více než vynahradily. O zvukovou kulisu také nebyla nouze - občasné zapraskání ledu zamrzlé Svitavy znělo opravdu hrozivě. Lahůdkou pak byl vycházejícím Sluncem ozářený Husovický kostel při mém návratu "domů".
Kromě klasických běhů v Pardubicích jsem měl také možnost jedno mrazivé ráno vyrazit v Brně podél zamrzlé řeky Svitavy Těsnohlídkovým údolím. A byl to určitě jeden z mých nejhezčích běhů této zimy. Sice byla hrozná zima, ale opuštěné nábřeží, místní "stonehange", zamrzlá studánka, nebo příjemná cyklostezka údolím to více než vynahradily. O zvukovou kulisu také nebyla nouze - občasné zapraskání ledu zamrzlé Svitavy znělo opravdu hrozivě. Lahůdkou pak byl vycházejícím Sluncem ozářený Husovický kostel při mém návratu "domů".
Strava Challenges
Jako každý nový rok jsem si tradičně nedal žádná předsevzetí. Ani žádné běžecké cíle. Běh si chci hlavně užívat, a závody tak jdou trochu stranou. V průběhu ledna jsem si ale na běžeckém portálu Strava všiml nových výzev. A ty mi hned padly do oka.
Strava Challenges, neboli výzvy mohou být různé. Od uběhnutí určité vzdálenosti v daném čase, přes "štafetové" běhy, až po nastoupání daných výškových metrů. Mně se zalíbily hlavně dvě výzvy - uběhnout v jednom měsíci alespoň 200 kilometrů a zaběhnout si alespoň jeden půl maraton.
Strava Challenges, neboli výzvy mohou být různé. Od uběhnutí určité vzdálenosti v daném čase, přes "štafetové" běhy, až po nastoupání daných výškových metrů. Mně se zalíbily hlavně dvě výzvy - uběhnout v jednom měsíci alespoň 200 kilometrů a zaběhnout si alespoň jeden půl maraton.
200 km za měsíc
Taková přiměřená výzva. Od letošního Lancasteru jsem totiž v průměru běhal okolo 50 km týdně, takže přesně akorát. Nic extra náročného, ale na druhou stranu vzdálenost, kterou už je problém dosáhnout při jakémkoliv zranění nebo nemoci. Tuto výzvu jsem si dal hlavně kvůli tomu, že pokud se mi podaří běhat takto celý rok, bude to znamenat, že jsem běhal bez zranění a delších nemocí. Takže skvělá motivace se neoddělat.
A protože kyčel se přes zimu občas ozvala, snažil jsem se běhat co nejméně, ale tak, aby to na těch 200 km vyšlo. A dařilo se. Tady jsou získané "medaile":
A protože kyčel se přes zimu občas ozvala, snažil jsem se běhat co nejméně, ale tak, aby to na těch 200 km vyšlo. A dařilo se. Tady jsou získané "medaile":
205 km v lednu |
203 km v únoru |
220 km v březnu |
1/2M měsíčně
Druhá výzva - uběhnout půl maraton měsíčně také nezněla nijak složitě. Tedy bez ambicí na nějaký slušný čas. Při průměrném týdenním náběhu kolem 50 kilometrů nebývá problém uběhnout najednou minimálně 25 kilometrů (vždy polovina týdenního náběhu). Jedinou komplikací tak byla nutná trocha plánování - běh jsem musel zařadit o víkendu, takže jsem se vždy snažil odhadnout to nejméně špatné počasí.
Leden a únor byly běhy "na pohodu", i když v únoru jsem kvůli silnému větru dost mrzl a těšil se domů. V březnu jsem běh pojal jako trénink na Pardubický půl maraton - a s výsledným časem 1:28 jsem opravdu spokojen a za podobný výsledek při závodu bych se vůbec nezlobil. Tak uvidíme, jak se za dva týdny zadaří. A tady už jsou další získané "medaile":
Půlka v lednu za 1:48 |
Půlka v únoru za 1:41 |
Půlka v březnu za 1:28 |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.