Pardubický vinařský půlmaraton 2018

Závod, který je pro mě jako rodilého pardubáka prostě povinností. Dvě kolečka centrem města, které je při této akci úplně uzavřené pro veškerou dopravu. K tomu pravidelná účast přes 1 000 běžců a neuvěřitelné množství fandících lidí. Letos jsem závod běžel po třetí. A jaký byl můj cíl pro tento ročník? Konečně ho dát pod 90 minut! Nijak speciálně natrénováno jsem sice neměl, ale po závodech z minulého roku to vypadalo, že je to cíl reálný. Tedy pokud vše vyjde, jak má. Takže tentokrát žádná užívačka, kochání a plácání si s fandícími dětmi, ale pěkně makat.

Po pravdě, kdybych závod neměl pár kilometrů od domu, účast bych letos klidně vynechal. Neuvěřitelně masová akce a běh po asfaltu už mě prostě v porovnání s ostatními závody, kterých jsem se účastnil moc nelákají. Na druhou stranu je pro mě tento závod trochu srdeční záležitost - byl to jednak můj úplně první běžecký závod a vzdálenost 21 kilometrů pro mě v té době byla velká výzva. A atmosféra hlavně při průběhu Třídou Míru a cílového úseku opravdu stojí za to. Takže proč se nezúčastnit i letos? Zvlášť, když minulý rok mi to kvůli Malajsii nevyšlo.

Atmosféra na Třídě Míru*

Mým cílem při první účasti v roce 2015 bylo doběhnout. Tou dobou jsem si párkrát vyzkoušel sám pro sebe zaběhnout půlmaraton, ale se závodem jsem neměl žádné zkušenosti. Povedlo se a závod jsem si maximálně užil. O rok později už jsem měl i nějaké ty ambice. Tajně jsem doufal v čas 90 minut, ale věděl jsem, že to moc reálné není. Výsledek 1:33 ale také potěšil. Další ročník nevyšel a místo něj jsem si běhal v Malajsii. No a je tu letošek. 

Tentokrát mám za sebou několik půlmaratonů s časy pod 90 minut, jenže ... Trutnovský půlmaraton byla spíše 20tka a Saar podle mě musel být také o něco kratší - jinak si můj čas v tak kopcovitém terénu neumím vysvětlit. Za můj opravdu oficiální a nejlepší čas tak považuji jeden z mých tréninkových běhů, který jsem si dal před 3 týdny a při kterém jsem 21,1 km zaběhl za nějakých 1:28. Takže to by mělo vyjít, nebo ne?

Příprava

Ověřená snídaně

Kromě zmíněného tréninkového půlmaratonu jsem si v několika předcházejících víkendech vyzkoušel hlavně několikrát vyběhnout ve 13 hodin. Možná to vypadá jako maličkost, ale určitě je dobré si před závodem zažít co možná nejvěrnější podmínky. Člověk pak ví, jak se najíst a napít tak, aby to co nejlépe sedlo. Já to vyřešil klasickou snídaní v podobě jáhlové kaše s mandlemi a následnou svačinou kolem půl 11 (ovesné vločky, mandle a goji). A samozřejmě jako večeři před závodem osvědčené těstoviny se špenátem, kukuřicí a houbami. Ty prostě nezklamou.

Co se týče fyzické přípravy, tu jsem nijak zvlášť neřešil. Fyzička prostě nějaká byla, ale tempo jsem nějak trénovat nestihl. Převážná většina mých běhů tak byla hlavně pohodové klusání rychlostí okolo 5 min / km s náběhem nějakých 50 km týdně.

Závod 

Na závod jsem vyrazil podle plánu 20 minut před startem. Tak akorát na to, abych si na místo startu pohodově přiklusal s asi 10 minutovou rezervou :) Než jsem se pak protlačil mezi ostatní běžce někam do první poloviny pole, zbývalo mi 5 minut. I tak mi přišly dlouhé a už jsem chtěl vyrazit. Sluníčko svítilo a dělalo se nepříjemně teplo. Naštěstí alespoň ustal vítr, který v posledních pár dnech pěkně řádil. Konečně se odstartovalo a po pár rychlejších krocích jsme klasicky museli přejít do chůze, dokud se dav před námi pomalu nerozběhl. Hned jsem si říkal, že mé plánované tempo 4:10 min / km tady dostane pěkně na frak. No, co se dá dělat, snad se to podaří dohnat.

Před Zelenou bránou*

Za zvuků hudby a komentářů moderátora jsme se prohnali kolem Zelené brány a směřovali k Tyršovým sadům. Hned za první zatáčkou jsme reproduktorům utekli a nastalo ticho. Tedy ticho rušené pouze klapotem neskutečného počtu bot dopadajících na asfalt. Hned jsem si uvědomil, jak moc tenhle zvuk nemám rád. A to ticho také ne. Donutí totiž člověka totálně vypnout a mysl začne přemýšlet o všem možném. Naštěstí se hned probíhalo zpátky po Třídě Míru - novinkou letošního ročníku totiž bylo úvodní krátké kolečko centrem města. To bylo příjemné zpestření, protože fandící lidé zde člověka vždy neuvěřitelně nakopnou. A hlavně mě donutí přestat přemýšlet a místo toho si závod užívat.

Po prvním kilometru jsem byl překvapen tempem - 4:15 nebylo na pomalý start vůbec špatné, a hlavně mi tempo takhle rychlé vůbec nepřišlo. Čekal jsem spíše něco kolem 5:00. Paráda. Další kilometry pak ubíhaly podobně příjemně, jen tempo se mi podařilo zvýšit na 4 min / km, i přes neustálé předbíhání ostatních. Do toho se po asi 5 kilometrech začali mísit poslední závodníci z 10tky, která startovala jen 15 minut před námi. O neustálé kličkování a změny tempa tak nebyla nouze. Alespoň to ale nebyl stereotyp a předbíhání mi naopak pomáhalo makat.

Tradiční vítěz závodu - alespoň mě
ale nedal o kolo *

Letošní trasa mi sedla více, než minulé ročníky a nudný úsek do Starého Hradiště mi vůbec nechyběl. První kolo uteklo, ani nevím jak a další průběh Třídou Míru jsem si moc užil. Hlavně zdravení známých - děkuji za podporu! :) Plný sil jsem ve stejném tempu pokračoval do dalšího kola. Lehčí krizička na mě přišla až na 13. kilometru, kdy mi začalo být pěkné horko hlavně na hlavu. Můj čerstvý sestřih očividně moc nefungoval. Ale aerodynamickými vlastnostmi mi určitě pár setin sekundy ušetřil :) Každopádně jsem začal přemýšlet, jestli se nebudu muset na příští občerstvovačce napít. Moje klasické dilema ale bylo, zda bych to v sobě v tomhle tempu udržel. Riskl jsem to a rozhodl se pokračovat. Naštěstí horko jsem za chvíli přestal vnímat. Možná to bylo tím, že začalo lehce foukat, ale najednou se běželo zase skvěle a do cíle zbývalo už jen 5 kilometrů.

Radost v cíli

Nějak podezřele rychle to utíkalo a já navíc stále předbíhal další a další běžce, včetně několika atletů účastnících se mistrovství republiky. Na otočce na Cihelně (3 kilometry do cíle) jsem do toho chtěl dát vše. Pocitově jsem zrychlil, co to jen šlo, ale tempo podle hodinek zůstalo prakticky stejné. Buď za to mohl vítr, nebo se nohám už prostě nechtělo. Každopádně jsem v tu chvíli tipoval, že bych mohl mít skvělý čas 1:25 a něco. Maličko mě mrzelo, že pod kulatou hranici 1:25 to nepůjde. Počítal jsem totiž s tím, že pod tuto hranici bych musel běžet tempem 4 min / km celý závod, ale vypadalo to, že běžím o pár sekund pomaleji. Na začátku Třídy Míru jsem však začal pochybovat. Do cíle už to byl jen kousek a já měl stále nějaké 3 minuty k dobru. Že bych to špatně spočítal a mohlo to vyjít? Makal jsem, co to jen šlo. Pod Zelenou bránou se mi pak naskytl úžasný pohled na cíl a oficiální hodiny ukazující čas závodu - 1:24:30. To dám! Na posledních asi 10 metrech mě sice neuvěřitelným tempem předběhl jeden závodník, ale to mi radost nezkazilo ani maličko. Výsledný čas 1:24:47 (čipový 1:24:23) je pro mě naprosto maximální spokojenost a samozřejmě můj nový rekord!

Následující procházka po Třídě Míru pro mě byla hodně emotivní a stále jsem nemohl uvěřit mému času. Poté už jsem se s mým doprovodem rozloučil a spokojeným výklusem se vydal domů. Tedy mých prvních pár kroků muselo vypadat na nějaké postižení - nohy totiž při procházce trochu ztuhly. Ale než jsem dorazil domů, tak se vzpamatovaly.

Takže všechna negativa závodu zapomenuta a těším se na další ročník.

Oficiální výsledky
Strava flyby (aneb jak se deru dopředu)

Oficiální video z celé akce

Případně krátká verze.

* Obrázky převzaty z oficiální galerie závodu