V pondělí 13.11. jsem slavil mé první veganské výročí. A jak lépe to oslavit než nepečeným dortem ala Snickers a návštěvou japonské restaurace? Abych ale nepředbíhal, můj první rok utekl jako voda a rozhodně nemám nejmenší chuť nebo potřebu s veganstvím přestat. Co se týče běhání, maximálně se mi dařilo a cítím se lépe než kdy předtím. Jak už to ale bývá, ani můj rok rozhodně nebyl bez nějakých těch přešlapů. Navíc mě teď čekají velké změny, ale motivace pokračovat a dál se zlepšovat je stále silná. Jaké jsou tedy mé plány na další veganský rok?
Když jsem se před rokem odhodlal stát se veganem, nebyl jsem si jistý, jak dlouho mi to vydrží. Ekologické a etické důvody byly silné a představa, že bych se měl vrátit k vegetariánství, nebo snad k normálnímu stravování byla strašná. Přes to jsem si nebyl jistý, jaký vliv veganství bude mít na mé zdraví a zda vše zvládnu správně zkombinovat a připravovat. A samozřejmě jsem se také bál, že mi bude chybět smažený sýr a brynza.
 |
| Oříškové čtverečky jako možné cukroví |
Většina mých kuchařských pokusů pak byla chválena, což vždycky hrozně potěší. Samozřejmě ne vždy se zadařilo a některá jídla šla jíst opravdu jen těžko - například extrémně těžká pizza z pohankové mouky - blé. Naopak raw dorty, cukroví a dezerty měly úspěch vždy. Takže je jasné, jak bude vypadat letošní cukroví.
Vliv veganského stravování
 |
| Ukazatel fyzické kondice (Garmin) |
V běhání jsem se pak i přes nesrovnatelně nižší naběhanou kilometráž oproti minulému roku slušně posunul. Garmin mi nyní ukazuje VO2 Max 63 (ukazatel kondice - aerobní kapacita organismu zpracovat kyslík), což je sice totálně mimo, ale je to nejvíc, co jsem kdy měl. Tomu odpovídá i zlepšení mého času na půlmaratonu z 1:33 (na rovinatém pardubickém) na 1:27 (na trailovém Saar s asi 400 metrovým převýšením). A zlatý hattrick (mé 3 poslední závody jsem všechny vyhrál) je příjemný bonus. Očividně na veganském stravování nijak nechřadnu.
 |
| Tři zlaté medaile z posledních závodů |
Jediným problémem tak pravděpodobně zůstávají citlivější zuby - sladké sice moc nejím, ale podle paní zubařky jím moc ovoce a měl bych omezit citrón :)
Veganské přešlapy a problémy
Samozřejmě ani můj první rok veganství nebyl bez chybičky. Omylem jsem tak určitě snědl něco neveganského. Těžko říci, o kolika věcech jsem třeba ani nevěděl (v restauraci si člověk nemůže být 100% jistý, i když se u obsluhy ujistí, že jídlo je opravdu veganské). Každopádně vím o několika věcech:
- Instantní vločková kaše - měl jsem doma nějaký zbytek přesypaný v neoznačené nádobě, takže nevím, co přesně to bylo za kaši, nicméně při jednom z pozdějších nákupů jsem zjistil, že i ty neochucené často obsahují sušené mléko.
- Olivy obsahující kyselinu mléčnou - až později jsem zjistil, že tato kyselina může být živočišného i rostlinného původu.
- Kysaný zeleninový salát - jedno z mála jídel na svatební oslavě, co vypadalo vegansky, zelenina však zřejmě byla naložená v nějakém vývaru, což jsem se dozvěděl až pozdě.
- Antibiotika - kvůli abnormálnímu fleku po klíštěti jsem pro jistotu dostal antibiotika, které obsahovaly mléčnou laktózu, nicméně prioritou pro mě byla jistota, že se nenakazím boreliózou, takže v tomto případě jsem vůbec neriskoval.
 |
| Sladké může být i bez cukru |
Oslava
 |
| "Snickers" dort - kokos, arašídy a datle |
A teď z té příjemnější stránky - jak jsem svůj první rok oslavil? Samozřejmě nemohl chybět dort. Ani už nevím, kde jsem narazil na tento recept, ale hned mě zaujal a schoval jsem si ho na speciální příležitost. Recept se jmenuje veganský snickers koláč - nejedná se tedy o klasický dort, ale já v tom rozdíl nevidím. Každopádně kombinace arašídového másla, kokosu (strouhaného, kokosového másla a kokosového mléka), datlí, kakaa a dalších dobrot je pro mě dokonalá. I když můj dort rozhodně nevypadal jako z obrázků receptu (stále mám na čem pracovat), chuťově byl vynikající. I konzistence byla tentokrát povedená a dort tak netekl, ani nebyl příliš tuhý.
 |
| Moje první opravdové sushi |
Kromě dortu také nemohla chybět nějaká ta slavnostní večeře. Pro tu jsme zvolili návštěvu nově otevřené japonské restaurace, kde jsem měl možnost poprvé v životě ochutnat pravé sushi. Do té doby jsem jedl jen doma připravené. Musím říci, že to byl zážitek, který rozhodně stál za to. V restauraci neměli žádný problém poradit veganské druhy jídel, takže jsem ochutnal miso polévku, "obrácené" sushi uramaki a jako dezert pak vynikající rýžové knedlíčky daifuku plněné pastou z červených fazolí. Jídlo bylo dokonale připravené a podávané s typicky japonskou precizností (obsluha restaurace je japonská), takže návštěvu nejen pro pardubáky rozhodně doporučuji - King Yo.
A co dárek? Sám pro sebe jsem si dal předsevzetí, že při mém výročí se zaregistruji na stránkách Vegan sport club. To jsem také splnil, takže můj vegansko - sportovní profil budete již brzy moci najít i na stránkách: sportuj.veganka.cz (článek je zatím stále ve schvalovacím procesu).
Předsevzetí na další rok
A co plánuji na druhý rok? Více se zaměřit na nestravovací aspekty veganství. Hlavně na veganskou drogerii - šampóny, sprchové gely, prací prášky, prostředky na nádobí a úklid a tak dále. A důvody? Etické a ekologické. Testování na zvířatech opravdu není v pořádku. Je snad normální opakovaně stříkat takovéto prostředky psům do očí a testovat tak, zda potom neoslepnou? A ekologicky šetrnější, přírodní suroviny pak méně zatěžují životní prostředí. Navíc už jsem zjistil, že například prací gel z mýdlových ořechů úžasně voní.
A co se týče jídla, určitě chci více podporovat lokální produkci - omezit dovážené suroviny a místo toho podporovat české farmáře. Nejen, že to dává smysl, ale takové suroviny často i lépe chutnají. Takže méně banánů a více jablek! :)
 |
| Veganství není jen o stravování |
A v neposlední řadě začít konečně více propagovat tyto stránky. S tím už jsem pomalu začal na posledních dvou závodech, kde jsem je při registraci uvedl jako můj klub.
Do budoucna mě pak rozhodně čeká začít si více hlídat různá "éčka" a také oblečení a věci na sebe. O tom ale zase příště.