Thajsko 2017

Na mojí letos poslední konferenci jsem se opravdu těšil. Hlavně kvůli místu konání - Thajsku, konkrétně ostrovu Phuket. Thajsko pro mě byla zase nová země, ale díky minulým cestám jsem už měl poměrně přesnou představu, co od Asie čekat. Těšil jsem se tak hlavně na tropické počasí, které by mi vynahradilo "léto" v Lancasteru, výborné veganské jídlo, po kterém se mi vždy podaří přibrat, návštěvu několika zajímavých ostrovů a běhání v novém prostředí. To, že v říjnu je v Thajsku období dešťů jsem nijak neřešil - že by mohlo i pršet mi přišlo nemožné.  

Thajsko

Do Dubaje opět s A380

Na ostrov Phuket jsme letěli tradičně přes Dubaj, tentokrát však s 10 hodinovým nočním čekáním na přestup - naštěstí tentokrát jediným. Čekání mně nakonec rychle uteklo, místo spánku jsem si dodělal mé prezentace na konferenci a dopsal článek na blog. Nikterak mě proto nerozhodilo hlasité svolávání na modlitbu v 5 hodin ráno. Pro většinu ostatních to však rozhodně nebyl příjemný budíček.

Přistání na letišti v Phuketu dávalo tušit, že na sezóně dešťů něco bude. Přistávali jsme totiž v silné bouřce a pohled z přední kamery nebyl moc příjemný. Letadlo letělo nad dráhu kvůli větru pod značným úhlem a vítr s námi pěkně pohazoval. Když pak pilot těsně nad zemí přistání přerušil, motory se zase rozjely na plný výkon a my začali stoupat, nebyl to dobrý pocit. Po asi 20 minutovém kroužení nad letištěm a čekání na lepší počasí se už druhý pokus vydařil - byť dosednutí patřilo k těm nejtvrdším, co jsem zažil. 

Patong

První dojmy z Thajska z asi hodinové jízdy taxíkem na ubytování byly maximálně pozitivní. A to i přes to, že už byla tma a moc jsem toho tak neviděl. Ze všech Asijských zemí, co jsem navštívil mi po Číně přišlo Thajsko "nejcivilizovanější". Rozumná doprava, používání blinkrů, téměř žádné troubení (na Asijské poměry - používá se hlavně k "pozor jedu"), kanalizace pod zemí, chodníky, normální záchody a čistota - dokonce prakticky žádný "pouliční smrad" (kromě ranního sběru odpadků).

Problém nebyl ani s bankomaty, kterých bylo všude plno. Všechny však prý mají speciální poplatek pro výběr ze "zahraniční" karty (klasická visa) - asi 220 Baht. V Thajsku je ale příjemně levně, vše od hotelu, dopravy i jídla stojí mnohem méně než u nás. To samozřejmě neplatí pro pivo, což mě však netrápí. A také celodenní výlety by mohly být levnější, ale nejedná se o nic hrozného. Na druhou stranu s obchodníky se moc nesmlouvá. Jasně, třeba u oblečení se dá něco málo usmlouvat, ale navržené ceny obvykle celkem sedí a pokud člověk zkusí jít s cenou moc dolů, klidně vás nechají odejít. Lidé jsou ale převážně féroví a třeba v restauraci mně automaticky naúčtovali nižší cenu, když jsem chtěl v jídle místo masa tofu.

Patong Beach

Thajsko je pak vyhlášené divokým nočním životem. Ani Patong nebyl výjimkou - plný barů a nočních klubů s tančícími Thajkami (nebo snad Thajci? :)) a všude postávajících dívek lákajících k návštěvě převážně různých erotických show včetně známých "ping pong show". Ne díky, nemusím vidět všechno :) 

Na Thajsku mi tak vadilo asi jen počasí. Hlavní problém ani nebyl déšť - vzhledem k teplu člověku moc nevadí, ale fakt, že ve vysoké vlhkosti bez sluníčka pak věci nelze usušit. Po pár dnech tak začaly být pěkně cítit a myslím, že kdybych neodletěl, brzy by zplesnivěly. To se bohužel týkalo i nepoužitých věcí v kufru, které nepříjemně navlhly.

Noční život v Patongu

Konference

Můj hlavní důvod cesty byla prezentace článků na konferenci SYMINTECH, kde jsem byl klasicky určen i jako "chairman" a měl jsem tak na starosti první sekci. Tu nepochopitelně zařadili hned v úterý od 8 hodin ráno ještě před oficiálním zahájením konference. O to méně lidí pochopitelně přišlo. Místnost byla obrovská a vychlazená přesně podle očekávání - mrznout tam déle, než bylo nutné jsem rozhodně neplánoval. Po minulých zkušenostech jsem věděl, že tohle je opravdu o nastydnutí.

S účastníky mé sekce

Sekci jsem začal svými dvěma prezentacemi a vzhledem k tomu, že několik lidí nepřišlo, podařilo se nám skončit asi půl hodiny před plánem. Čekat přes hodinu na oficiální zahájení se mi vůbec nechtělo, takže jsem to vzal přes pokoj rovnou k bazénu, užít si po té ledárně trochu tepla a sluníčka.

To jsem si opravdu užil, akorát těsně před obědem mě (asi za trest) do nohy štípl místní velký mravenec. Takový typ bolesti jsem ještě nezažil. Prst mě asi čtvrt hodiny pálil tak, jako by u něj někdo neustále držel rozžhavený kov. Pak to postupně ustalo, ale stejně jsem o tom věděl ještě celý zbytek dne. Rozhodně píchnutí od vosy bolí mnohem méně. Nechtěl bych narazit na celé mraveniště.

Cena za nejlepší článek

Na konferenční oběd jsem oblek opravdu neřešil, takže nás málem ani nechtěli pustit dovnitř - dokud jsem neukázal odznáček, že opravdu ke konferenci patříme. Uvnitř jsem se od kolegy dozvěděl, že jsem dostal ocenění za nejlepší článek a na zahájení jsem zmeškal předávání ceny. Po obědě jsem proto v mých kraťasech a obnošeném tričku vyrazil cenu si vyzvednout.

Slečna organizátorka mě hned oslovila jménem a prý, jestli jsem náhodou nebyl u bazénu - raději jsem přiznal barvu a dobře jsem udělal - prý mě tam viděla, ale nechtěla mě rušit. Odpověděl jsem, že to klidně mohla :) Cenu jsem však jen tak nedostal - nejprve kvůli mně museli nachystat prostor pro nafocení a sehnat oficiální představitele, kteří mě prý chtěli vidět. To už mi nedalo a pro oblek jsem si raději zaběhl - i přes jejich ujišťování, že to opravdu nutné není. Zase takovou ostudu ale dělat nemůžu :) 

Cestování

Prvních pár dnů jsme měli vynikající počasí, které se ale poté dost zkazilo. I přes to jsme však měli možnost podniknout několik zajímavých výletů. 

Freedom Beach

Freedom Beach

První odpoledne jsme vyrazili na pláž Freedom Beach, o které jsme se dozvěděli, že patří mezi nejlepší na ostrově. Dostat se tam je však trochu problém. Nejlevnější taxík se nám poblíž hotelu podařil sehnat za 300 Baht. Taxikáři se vymlouvali tím, že je to hodně do kopce. Myslel jsem, že přehánějí, ale když jsem cestu viděl, divil jsem se, že jim to za ty peníze stálo. Problém nebyl převýšení, ale kvalita cesty. Ta totiž hned za městem odbočovala ze silnice na neudržovanou cestu, na kterou bych si netroufl ani na kole (maximálně nějakém opravdu horském), natož autem. Otevřené vozítko to však minimálně tam zvládlo (zda se mu podařilo i vrátit už nevíme). Na konci cesty pak následovalo malé parkoviště, kde samozřejmě nikdo neparkoval a u něj chatrč hlídající oplocený přístup k pláži. Místní obyvatelé vybírali poplatek 200 Baht za osobu a k pláži bylo potřeba slézt příkrou cestičku s asi 130 metrovým převýšením. Pláž však za to stála a určitě to na ostrově byla nejlepší pláž, kterou jsme navštívili.

Odvoz lodí

Palčivou otázku, jak se dostat zpět, se nám podařilo vyřešit tím, že jsme se přidali k anglickému páru, který na pláž přijel lodí a měl domluvený odvoz zpět. Domluvili jsme se s nimi a na pláži si užili několik hodin, než se loď vrátila. Do lodi se pak kromě nás bez jakýkoliv slov nacpali ještě dvě dívky - všichni jsme ale samozřejmě museli zaplatit, i když angličané už za loď platili. Plavba okolo ostrova byla rozhodně příjemnější než taxi, a navíc jsme nemuseli znovu do kopce. Také jsme si mohli prohlédnout i ostatní pláže v této části ostrova - Paradise Beach a Tri Trang Beach, na které jsme viděli mladé slony vozící lidi. Pokud se člověk rozhodne pro dopravu lodí, vyhne se tak i poplatku za vstup na pláž (loď ale stejně vyjde o něco dráž). 

Big Buddha 

Big Buddha

Volné odpoledne po konferenci jsme se nechali odvést taxíkem na kopec Nakkerd Hill, na jehož vrcholu se nachází 45 metrů vysoká mramorová socha Buddhy. Pod ní pak právě probíhala buddhistická meditace s tradičním recitačním zpěvem. V areálu se pak nachází několik menších sošek Buddhů a také dvě vyhlídky - na jižní a severo-východní část ostrova. Bohužel na náš domovský Patong vidět nebylo. V okolí kopce je pak možné navštívit další atrakce, jako třeba jízdu na slonech - těch nám ale bylo líto, pohled na slony v řetězech nebyl moc příjemný. Raději jsme se tak nechali odvézt zpět do Patongu, kde jsme si na pláži užili krásný západ slunce.

Vyhlídka na východní část ostrova

Jižní část ostrova

Na Patong Beach

Phi Phi Islands

Naše speedboat

Na slavné ostrovy Phi Phi, na kterých se natáčel i film "Pláž" jsme vyrazili se společností Vitamin Sea. Program vypadal více než zajímavě. Při zařizování nás však úplně "zapomněli" upozornit, co vlastně znamená jízda rychlou lodí (speedboat) na otevřeném moři. Při briefingu v přístavu začínalo jít do tuhého, když průvodkyně upozornila, že loď skáče na vlnách tak moc, že u těhotných žen to může vyvolat potrat - výlet proto mají zakázaný, stejně jako lidé po operaci páteře, nebo problémy se srdcem. Dále se rozdávaly prášky na nevolnost - ty jsme si pro jistotu do batohu vzaly, ale protože jsme nechtěli celý den prospat, cestu jsme riskly bez nich (což se ukázalo jako dobrá volba - asijská dívka, která si je vzala, pospávala opravdu celý den).

Bamboo Island

Už při výjezdu z přístavu s několika prudkými zatáčkami v plné rychlosti jsme pochopili, proč se lodi říká speedboat. Ta pravá zábava však začala až na otevřeném moři.  Loď nadskakovala tak, že se člověku občas "zhoupl" žaludek a nikomu, kromě posádky už do smíchu nebylo. A už vůbec ne poté, co přítel od spící asiatky začal plnit jeden blicí sáček za druhým - to však nebyl důvod ke zpomalení. Posádka mu ale alespoň neúnavně podávala čisté sáčky. Vedle sedící slečna pak měla namále, ale jízdu nakonec statečně ustála, byť celá zelená a se sáčkem připraveným v ruce.

Náš první cíl byla pláž na ostrově Bamboo, kde jsme měli hodinu na vykoupání. Vzhledem k množství turistů se nejednalo o nic extra, ale čas i tak neuvěřitelně utekl a k lodi jsme dorazili poslední.

Laguna Phileh

Následovala zastávka poblíž jednoho z dalších ostrovů, kde jsme měli příležitost si zašnorchlovat. To byl naopak jeden z nejlepších zážitků celého pobytu - okolo nás plavaly barevné rybky, které se vůbec nebály a člověk měl téměř možnost si je pohladit. Voda byla naprosto průzračná a pod námi se nacházely korálové útesy s mořskými ježky. Prostě jako z reklam na vysněnou dovolenou. Následoval bufetový oběd už na ostrově Phi Phi (měli jsme domluvený veganský) a potom už dvě krátké zastávky u vikingské jeskyně a útesu s opičkami. Tedy spíše opicemi - prý jsou pěkně nebezpečné, koušou a k tomu mají vzteklinu. Dalších asi 30 minut jsme měli na koupání v laguně Phileh. Tady prý měl Leonardo DiCaprio ve filmu Pláž skákat z vodopádu. Ten se v laguně však ve skutečnosti nenachází - do filmu byl přidán digitálně. Laguna je ze všech stran obklopená vysokými skálami a má krásně průzračnou vodu, takže koupání bylo opravdu příjemné.

Pláž na Rang Yai Island

Po odjezdu však následovalo zklamání. Prý kvůli silným vlnám není možné se dostat na pláž Maya Beach, na kterou jsme se nejvíce těšili. Místo toho jsme tak strávili poslední hodinu koupáním na ostrově Rang Yai Island. Do teď netušíme, zda to byla pravda, nebo nás prostě odbily, aby za nás nemuseli platit vstupné na pláž. Celkově to však byl vydařený výlet, a i tu loď jsem si nakonec užil - člověk si asi zvykne, takže část cesty zpět jsem už zkušeně prospal. Jediné, co mi tak vrtalo hlavou, bylo použití toalety na lodi, která se kupodivu na tak malém plavidle nacházela. Toaletě se prý ale říká dancing room, protože při tom, jak moc sebou loď hází, si tam člověk v sedě pěkně zatancuje. Vůbec si neumím přestavit, jak by to v realitě vypadalo, určitě by to však byl solidní kaskadérský kousek.

Šnorchlování

Opičí útes

Plavání v laguně Phileh

James Bond Island 

Útes ostrova Panak

Druhý celodenní výlet lodí, jsme podnikli tentokrát se společností BB Sealion, která má přístav až na severo-východním cípu ostrova. Díky tomu probíhá celá plavba v zátoce a je tudíž bez vln. Oproti prvnímu výletu to tak bylo jako poklidná vyjížďka na nějakém jezeře. Bohužel počasí už tak pěkné nebylo a celý den s různou intenzitou pršelo - naštěstí v našem programu moc koupání nebylo, takže to tolik nevadilo. Mně se počasí naopak docela líbilo - všudypřítomné vysoké útesy zahalené v mracích vypadaly úplně jako z filmu Avatar.

Po krátké zastávce u útesu se stalagnáty na ostrově Panak jsme dorazili k ostrovu Hong, kde nás po dvojicích vzali do nafukovacích kánoí, ovládaných místními "domorodci". Asi půlhodinová vyjížďka jeskyněmi a lagunami ostrova byla jedním z nejlepších zážitků z celého Thajska, i přes neustávající déšť. Na jednom z útesů jsme také měli možnost vidět nespočet krabů - od malých až po pořádné kusy.

Na kánoích u ostrova Hong

Další zastávka byla jeskyně Ice Cream Cave se skalními útvary připomínající zmrzlinu. Našeho průvodce však očividně mnohem více zajímal netopýří trus, na který pořád upozorňoval. A nezapomínal dodávat praktickou radu neotvírat pusu, když se člověk dívá nahoru. Netopýrů v jeskyni opravdu bylo poměrně dost, a když na ně člověk posvítil neklidně se začali "převalovat".

Následovala hlavní atrakce výletu - slavný ostrov Khao Phing Kan. Tomu se však dnes neříká jinak, než James Bond Island. Podle filmu "Muž se zlatou zbraní" z roku 1964, který na tomto ostrově obsahoval několik scén. Ostrov je však extrémně vyhlášeným turistickým místem a množství lidí a stánků se suvenýry tak trochu kazí jinak skvělou atmosféru.

Ostrov James Bond

Poté jsme se přesunuli na ostrov Panyee Island, což je vlastně menší vesnička tvořená stovkami chatrčí postavených nad mořem poblíž skalnatého útesu. Lidé zde žijí velice prostý život - bez tekoucí vody a s jedinou možností, jak se dostat na pevninu asi 15 minutovou jízdou lodí. Hlavním zdrojem obživy je tak turismus - vesnička žije z prodeje suvenýrů a několika obrovských restaurací, kde jsme i my měli domluvený oběd (opět veganský). Po něm jsme vyrazili do uliček mezi chatrčemi, kde jsme chtěli navštívit místní školu. Každé obydlí tu má v přízemí obchůdek se suvenýry, takže náš postup byl opravdu pomalý. Hlavně poté, co jsme se zasekli u jedné paní - tu jsme prostě museli podpořit a nakoupili jsme si tak nějaké to nádobí z kokosových ořechů.

Panyee Island

Školu jsme nenašli, zato cesta zpět na loď byla napínavá. Neměli jsme už moc času a v uličkách jsme se naprosto ztratili. Naštěstí místním lidem podle našich nálepek došlo, ke které lodi patříme a začali nás směrovat správnou cestou. Zůstat tam, tak nevím jako co bych se uživil.

Naše poslední zastávka byla na ostrově Lawa, kde jsme měli asi hodinu na odpočinek a vykoupání se. Kvůli počasí se však téměř nikomu koupat nechtělo, takže tady čas tolik neutíkal. Podařilo se nám alespoň nasbírat velké množství různých mušlí. Celkově to byl i přes špatné počasí velice vydařený nenáročný výlet.

Ostrov Hong

Ice Cream Cave

Téměř jako z filmu Avatar

Bang Pae Waterfall

Vodopád Bang Pae

Poslední den jsme si objednali taxi k vodopádům Bang Pae, které jsou s výškou asi 10 metrů nejvyššími vodopády v Phuketu. Od parkoviště to k nim je jen asi 500 metrová procházka a po cestě je možné navštívit záchranou stanici pro opičky Gibbon. Veškeré opičky pocházejí z nelegálních chovů a obchodů. Většina jich tak byla zachráněna ve značně zbídačelém stavu. Vidět jsou však jen asi 4 opičky, které jsou chovány v oddělených klecích. To jsou případy, které už nelze zaintegrovat zpět do přírody. Ostatní klece s celými rodinami jsou schválně umístěné zvlášť, aby nebyli rušeni. Ti jsou pak po dostatečném přizpůsobení vypuštěny do nedaleké husté džungle, kde mají klid.

Huntsman Spider

Trasa k vodopádu je nenáročná a vede pravou džunglí. Po cestě jsme viděli největší pavouky na světě - Huntsman Spider. Jejich velikost je zhruba jako otevřená dlaň. Naštěstí se nejedná o jedovatý druh, ale kousnutí prý bolí. Mnohem větší nebezpečí prý ale představují místní hadi, ty jsme ale neviděli. U vodopádu jsme byli sami, ale ani jsme se nevykoupali, po chvíli začalo zase pořádně pršet, takže se nám hodila jednoduchá pláštěnka, kterou nám řidič cestou koupil. Celkově nám tak výlet vyšel na dopoledne a celé odpoledne jsme tak mohli strávit balením - na válení u bazénu bohužel počasí opravdu nebylo. 

Běhání

Jižní část Patong Beach

Program jsme měli náročný, takže jsem nečekal, že se mi podaří běhat každý den. Nakonec se to však podařilo. I když to znamenalo, že kromě prvního dne jsem vyrážel vždy za tmy (a párkrát ještě za šera dobíhal). První den jsme měli volnější, takže jsem vstával později a už ve slušném horku vyrazil prozkoumat okolí. Hned na pláži mě překvapilo množství lidí - hlavně těch sportujících. Běhalo nebo cvičilo tu opravdu hodně turistů - z místních asi nikdo. Já pokračoval až na jižní část pláže a pak pěkně do kopečka. Takové převýšení jsem nečekal, takže mé tempo opravdu nebylo vysoké. Při klesání na druhou stranu jsem pak doběhl svalnatého afroameričana, s kterým jsem se dal do řeči a spolu jsme poklidným tempem běželi následující asi 3 kilometry. Frank z Kalifornie už tu byl pár dnů a doporučil mně hlavně návštěvu nočního Patongu a výlet na ostrovy Phi Phi. Frankovi jsem utekl až při závěrečném stoupání - kde už začal dost zpomalovat a očividně chtěl přejít do chůze - běh měl hlavně jako doplňkové kardio cvičení (přednost dává posilovně). To jsem však ještě netušil, že na Franka ještě večer narazím při večeři ve městě. 

Brzký běh

Další dny už byl program nabitý od rána, a proto jsem musel vyrážet brzy. Na jednu stranu to bylo příjemnější, protože ještě nebylo takové teplo. Nejvíce jsem si oblíbil běhání po pláži Patong Beach. Nikdy jsem si však neriskl, běhat na ní na boso. A to i přes to, že neporušený písek vypadal opravdu lákavě. Bál jsem se ale malých krabů, kterých na pláži bylo neuvěřitelně moc. Všichni přede mnou sice utíkali do všech směrů, ale kvůli tmě moc vidět nebylo a nechtěl jsem riskovat šlápnutí na nějaký ten kámen, mušli, či něco horšího.

Od středy jsem pak při každém běhu více či méně zmokl. Déšť samotný mi nevadil, pokud jsem tedy sebou zrovna neměl foťák. Naopak, byl příjemný, protože i ráno muselo být přes 25 stupňů a samozřejmě 100% vlhkost, takže ze mě brzy lilo, jako bych právě vylezl z vody. Takže když jedno ráno přišel takový slejvák, že než jsem se stihl schovat pod stříšku jednoho z obchodů, byl jsem mokrý na kost, nebyl to žádný problém. 

Patong Beach ze severní části

Ráno mě také vždy zdravily thajské masérky, okolo kterých jsem pravidelně probíhal. Poprvé mě jedna dokonce doběhla, chytila za ruku a snažila se mě zastavit, ale další dny už si asi zvykly, že já rozhodně nezastavuji, tak jen zdravili :) V hlavní ulici s nočními kluby ně mě pak pokřikovali ještě více spoře oblečené dívky, značící, že kromě masáží nabízí i jiné služby. Stejně tak nabídek na marihuanu jsem zaslechl několik. Ta ulice mě po ránu prostě bavila - člověk vždy viděl něco nového z náročného nočního života - hlavně tedy ty nejvíce "unavené" poslední kaliče vracející se domů. 

Vegan

Plněné ravioly v rajčatové omáčce

Objednané veganské jídlo v letadle nezklamalo - tedy až na "snídani" cestou zpět, kdy dušená zelenina mi ve dvě hodiny ráno opravdu nesedla a špatně mi bylo až do Dubaje. Jinak to byla naprostá klasika - od mé cesty do Malajsie se nic nezměnilo, takže jsem už znal všechny chody. České občerstvení tak stále nechápe, že Rama ani tavený sýr opravdu do veganského jídelníčku nepatří. Jinak to však bylo bez problémů, a hlavně plněné ravioly nebo veganský mufin byly opět vynikající.

Jídlo v Thajsku pak odpovídalo klasické Asii. Užíval jsem si tak hlavně smažené rýže, nudle, tofu a různá sojová "masa". Na večeře jsme chodili do jedné z mála čistě veganských / vegetariánských restaurací - Yo Green, kterou jsme měli hned za rohem hotelu. Obsluha byla příjemná, jídlo vynikající a ceny rozumné. Jediným problémem tak byla opravdu slabá úroveň angličtiny, takže občas došlo k nějakému tomu nedorozumění (ledový milkšejk ze zeleného čaje místo teplého čaje, příliš kořeněné jídlo apod.). Vždy jsme se ale nakonec nějak domluvili. 

Yo Green - veganská restaurace

Jednu večeři jsme pak zkusili i v tradiční restauraci, kde jsem vyzkoušel místní specialitu - plněný ananas rýží. Zde jsem použil moji připravenou kartičku "jsem vegan" s popisky, co vše nejím (v thajštině). Obsluha byla opět maximálně ochotná a domluvili jsme se tak na nahrazení masa a vejce tofu a žampiony. 

Snídaně na hotelu pak patřili také k tomu nejlepšímu. Vegetariánský koutek nabízel vždy alespoň čtyři různá jídla a k tomu byla vždy možnost dát si fazole, rýži, arašídy a občas pečené brambory, nebo rýžovou kaši. Takže jsem si vždy nakombinoval minimálně dva pořádné chody.

Opravdu mi chutná

Na druhou stranu mě proto opravdu zklamal konferenční oběd ve stejném hotelu, kde veganský chod nebyl ani jeden a na můj dotaz mi prostě odpověděli, že nic veganského nemají. Nezbylo mi tedy nic jiného než se spokojit se suchou rýží, zeleninou a ovocem jako dezertem.

Jediným problémem Thajska je tak rozpoznávání rozdílu mezi vegetariánským a veganským jídlem. Vegetariánské jídlo je obvykle chápáno jako veganské, ale je dobré se ujistit, že opravdu neobsahuje vejce - někde se na to rovnou ptají. S mléčnými výrobky tradičně problém nebývá.

A jeden cestovatelský tip na závěr - tentokrát jsem risknul vzít si sebou při zpátečním letu na palubu 100 gramové patifu "paštiky". Prošli kontrolou jak v Thajsku, tak v Dubaji (samozřejmě jakožto "tekutiny" v uzavíratelných sáčcích), takže pokud vás čeká někde na letišti delší čekání a chcete mít jistotu, že nezůstanete ohladu, patifu například se suchary je ideální trvanlivá kombinace.    

"Kachna" v kari omáčce

Plněný ananas

Sladkokyselá omáčka a satay

Video z pobytu

Můj první běh v Patongu