RUNVEG.cz: Běhání 2015

Finish první Kunětické devítky.

Rok 2015 byl v mém běhání přelomový. Začal jsem být schopný běhat zajímavé vzdálenosti, což mi dalo možnosti proběhnout si krásné tratě v různých přírodních lokacích. Ať už se jednalo o ranní běhy po horských stezkách v Rakousku, dlouhé výběhy v okolí Železných hor, nebo prosté objevování nových míst v okolí Pardubic. Navíc jsem si zaběhl svůj první závod v životě - Pardubický vinařský půlmaratón.

Pardubický vinařský půlmaratón

Můj první závod v životě. Před ním jsem si vzdálenost půl maratonu zaběhl asi 4x, takže jsem věděl, že v závodě bych neměl mít problém. Proto jsem si ho mohl maximálně užít. Neměl jsem stanovený žádný konkrétní cíl, v jakém čase bych chtěl doběhnout. Jen jsem na základě mých běhů tušil, že to bude někde okolo 1:45. Nikam jsem se proto nehnal, a raději využil každé příležitosti plácnout si s přihlížejícími lidmi, nebo poděkovat za povzbuzující slova. Atmosféra byla úžasná a závod jsem bez problémů dokončil v rozumném čase 1:39:18.

Rakousko

Běhání v Rakousku.

Na dovolené v Rakouském Bad Mitterndorf jsem měl možnost vždy ráno před tím, než jsme vyrazili na výlet si jít zaběhat. Bohužel počasí bylo mizerné, vždy pršelo a jednou jsem zmokl opravdu hrozně. Přesto těch několik kilometrů v okolí vesničky Bad Mitterndorf stálo za to. Na pomezí lesa totiž vedla krásná pěšinka, která by s přehledem šla označit za cyklostezku - ale s přírodním povrchem. Podobné ranní výběhy mám moc rád - ještě před tím, než se ostatní probudí. Trochu mi to připomínalo dovolenou v Krkonoších, kdy jsem běhal podobné běhy v okolí Velké Úpy, včetně části trasy horských nosičů.

Mých prvních 30 kilometrů

Z naší chaty v Raškovicích jsem si zaběhl moje první 30 kilometrové běhy - poprvé v okolí Železných hor a o pár týdnů později trasu na zámek Žleby, odkud jsem měl domluvený odvoz. Zatímco běhy do vzdálenosti kolem 25 kilometrů se pro mě staly celkem rutinní záležitostí, 30 kilometrů byla úplně jiná výzva. Posledních zhruba pět kilometrů bylo řádově náročnější, než do té doby uběhnutá vzdálenost, ale ten pocit překonání sám sebe stál za trochu té bolesti. Navíc trasy, kterými jsem běhal byly nádherné.

Kunětická devítka

Kromě půlmaratonu jsem si také dvakrát zaběhl 9 kilometrové závody v okolí Kunětické hory. První mě opravdu zaskočil - bylo neuvěřitelné vedro a tempo závodu bylo divoké. Šel jsem do toho naplno, i když jsem po náročném dni byl trochu (víc) dehydratovaný. Výsledkem bylo, že zhruba od půlky závodu jsem se soustředil jen na to neomdlít a doběhnout. Moje průměrná tepová frekvence v celém závodu proto byla těžko uvěřitelných 190 tepů / minutu. Byť o více než o polovinu kratší závod oproti půlmaratonu, byl pro mě rozhodně mnohem náročnější. Pro pobavení přikládám odkaz na záznam ze závodu.

Okolí Pardubic

S tím, jak jsem běhal stále častěji jsem začal objevovat nová místa v okolí Pardubic. Kunětická hora už nebylo hlavní lákadlo, mnohem více jsem si oblíbil například běhy do Mnětic přes Nemošickou stráň, či opuštěný vojenský prostor, kde jsem po ránu několikrát zahlédl jeleny.