VyKing Trail ½ Marathon

Stoupání na Karlštejn. *

Závod o krále Vysočiny, na který jsem se těšil hned od Saar Challenge, kdy jsem se o něm dozvěděl. Původně jsem si pohrával s myšlenkou běžet variantu maratonu (na výběr byly celkem čtyři vzdálenosti - 5, 10, 21 a 42 km). Nakonec jsem však hlavně kvůli zimě, nejistému počasí a změně ve stravování (z vegetariánského na veganské) vyměkl a zvolil si ověřenou vzdálenost 21 km.

Ráno opět vstávání v 6 abych se stihl nasnídat a dostat na start okolo 9 hodiny. Podařilo se o pár minut dříve, takže jsem měl možnost vidět start maratonské vzdálenosti v podobě asi 40 statečných. My startovali o hodinu později. Počasí nic moc, mlha hustá, že by se dala krájet, z počátku mrholilo a teplota okolo 6 stupňů. Startoval jsem v první řadě a kluci okolo nasadili neuvěřitelné tempo. Cítil jsem se ale výborně a tak jsem se držel v cca druhé pětici. Prvních asi 2,5 km na rozehřátí pěkné stoupání na Karlštejn, a pak už následoval běh v lese.

Zkamenělý zámek. To jsem ještě
netušil, že si ho vyběhnu  dvakrát. *

Stále jsem se držel vepředu, i když tempo mi přišlo dost vysoké. Hlavně seběhy kluci valily, že jsem se občas bál abych nezakopnul. Ale běželo se stále krásně. Až zhruba do 6. kilometru, kdy naše skupinka minula odbočku na Čtyři palice a místo toho jsme pokračovali po trase 10 kilometrového krosu. Kluci si po chvilce uvědomili, že jsme špatně, ale někdo říkal, že to tu zná, a že to proběhneme a za chvilku se napojíme zpátky na modrou značku. Po asi dvou kilometrech následovalo pekelné stoupání, kdy jsme si mysleli, že stoupáme na Čtyři palice. Nahoře jsme však zjistili, že jsme zpátky na Zkamenělém zámku. Následovalo několik minut, kdy jsme se dohadovali, kudy dál. Mezitím kolem nás probíhali ostatní běžci. Konečně jsme se opět rozeběhli původní trasou, ale tentokrát už se nám podařilo trefit odbočku.

Postupně jsme začali míjet jednoho běžce za druhým (přeci jen ztratili jsme zhruba 15 minut a propadli jsme se tedy někam ke konci). Motivace běžet na plno byla ta tam. Začal jsem bojovat s pocity závod úplně vypustit a prostě si ho užít. Na druhou stranu mi ale nedalo pustit se "mojí" skupinky, a tak jsem se prostě snažil udržet jejich tempo. Kluci vypadali, že chtějí dohnat celou ztrátu, ale dařilo se mi s nimi držet. Následovaly krásné pasáže závodu, kdy z mlhy vykukovaly skály jako Milovské perníčky, Čtyři palice (první kontrola, hodinky mi ukazovali asi 9,5 km, což mělo odpovídat téměř druhé kontrole). Pak následovalo dlouhé stoupání na Devět skal, které už jsem znal ze Saar Challenge (ale z opačného směru). Tady jsem měl asi největší krizi. Jednak protože jsem věděl, jak dlouhé to stoupání ještě bude, a jednak proto, že už jsem měl za sebou kolem 15 km (vrchol měl přitom podle plánu být na 11 kilometru). Stehna mě pálily a měl jsem co dělat udržet se skupinky. Nahoře rychlá občerstvovačka (trocha čaje a půlka banánu) - byla výzva to v sobě kvůli tempu udržet. Při seběhu jsme ještě ztratili pár minut špatným odbočením "U žida". Pár dalších kilometrů jsem nějak přetrpěl a od poslední kontroly (podle hodinek na 20 kilometru) jsem začal běžet na plno. Na posledních 4 kilometrech se mi proto podařilo předběhnout asi 8 lidí. Největší užívačka byl seběh do Svratky, kdy mi hodinky ukazovaly tempo 3:30.

Nakonec jsem si trasu prodloužil o téměř 3 kilometry a doběhl v čase 2:00:11, ve své kategorii na 5. místě. Kdybych býval nebloudil, čas mohl být o takových 15 minut lepší, což by s přehledem stačilo na druhé místo! I přes bloudění (nebo právě proto) jsem si ale závod moc užil a těším se na příští ročník!

Veganský oběd. 

#Vegan

Po doběhnutí, protažení a sprše jsem se šel podívat ke stánkům s občerstvením. Dle propozic jsme si měli moci vybrat z možností: klobása, polévka, nebo koláče. Moc nadějně jsem své možnosti proto neviděl. Stánek s klobásami a koláči jsem vynechal rovnou, zato stánek s polévkou vypadal nadějněji. Už z dálky byly vidět misky s nakrájenou zeleninou. Při bližším pohledu jsem zjistil, že se jedná o jakousi vietnamskou polévku s masem. Obsluhujících slečen jsem se přesto zeptal, zda náhodou nemají i něco veganského. Slečny nejprve trochu znejistěly, ale hned začaly vymýšlet možnosti, co mně dát. Dostal jsem rýžové nudle s mixem vařené a čerstvé zeleniny a možnost si přidat - které jsem využil, protože to bylo výborné :) A ještě se mi moc omlouvaly, že to bylo studené a bez vody (což mi vůbec nevadilo, pálivé papričky tomu stejně dávaly dostatečnou ostrost). Bylo fajn vidět snahu a zájem vymyslet očividně naprosto nečekané jídlo. Jen nabídka rybí omáčky byla vtipná - tu prý můžu, že není vůbec vařená. Načež ji druhá slečna začala opravovat, že ryba opravdu veganská není :)

* Obrázky převzaty z oficiální galerie závodu VyKing.