Saar Challenge 2016

Plný sil na 30 kilometru. *

Léto strávené v Anglii jsem po návratu do ČR chtěl završit maratonem. Nicméně pro mě vhodný, který by se mi líbil (u Slatiňan) byl pouhý týden po mém návratu do ČR. To bylo dost na rychlo a nebyl jsem si jistý, zda bych stihl dostatečně zregenerovat po náročném každodenním běhání. Volba proto padla na Saar Challenge a jeho half variantu - 39 km (další nabízené trasy byly 21 kilometrový short a 64 kilometrový long). Half sice nebyl celý maraton, ale zato v hezčí lokalitě (okolí Devíti skal) a hlavně byl pořádaný dva týdny po mém návratu, což mi vyhovovalo více ...

Start half varianty byl klasicky v 11 hodin, ale já na místo dorazil s hodinovým předstihem, abych viděl start hlavní kategorie na 64 km. Bylo neuvěřitelné vidět ty odvážlivce vyrážet na tak dlouhou trať. Po jejich startu jsem se chvíli rozklusával a hodinka utekla opravdu rychle a už tu byl náš start.

Vyrazilo se poměrně poklidným tempem, já spíše v zadní řadě, ale brzy jsem se dostal na konec vedoucí skupinky. V této pozici jsem se bezpečně držel asi do 20. kilometru. Závod probíhal příjemně hlavně díky relativně pohodovému tempu. Nebyl jsem si ale jistý, jak moc sil budu mít v závěru závodu, a tak jsem se raději držel skupinky. Na jednom rozcestníku mě trochu zarazil ukazatel na Devět skal se vzdáleností snad 16 kilometrů. Když jsem si představil, jak dlouho trvá ujít 16 kilometrů, a že to vlastně není ani půlka toho, co dneska poběžím... Každopádně trasa ubíhala pěkně, počasí bylo super a příroda okolo nádherná. Malý problém nastal před Devíti skalami, kde se mi v prudkém stoupání zapletly kolena a trochu jsem si proto zalezl po zemi rukama. Naštěstí se mi nic nestalo a mohl jsem běžet dál. Tou dobou se naše pole trochu roztrhalo a já odhadoval, že jsem tak na 5. místě. Hned za první kontrolou na Devíti skalách následoval pořádný sešup dolů, kdy hlavně v první části moc běžet nešlo. To mě trochu zklamalo. Ale rozhodně lepší než kluk, který se musel v tomto kopci vracet, protože kontrolu přeběhl bez označení. Další část už byla po asfaltu až do Křižánek. To byl úsek, který jsem mohl běžet na plno. Následovala první občerstvovačka, kde jsem si kromě vody dal i kousek musli tyčinky a hned jsem vyrazil dál. Těsně za mnou běžel další závodník, tak jsem se snažil, aby mě nepředběhl. Před rozcestím u nebožtíka jsem trochu zrychlil a závodníkovi jsem tak utekl. Trochu jsem se bál, abych nepřeběhl další kontrolu, ale bylo to bez problémů. V kopci před Svratkou jsem doběhl Pavla a následující asi tři kilometry jsme běželi spolu. Při seběhu do Svratky to chvílemi vypadalo, že mi uteče, ale ve stoupáních jsem měl zase navrch já. Za Svratkou jsme se proto oddělili s Pavlovými slovy ať mu v cíli pohlídám pivo. Říkal jsem si "to určitě, stejně mě za chvíli doběhne". Ale cítil jsem se fajn a začal jsem proto přidávat. Nijak jsem neřešil, kolik lidí je přede mnou, prostě jsem jen běžel, co to šlo. A šlo to dobře. Za chvíli jsem byl na poslední kontrole a druhé občerstvovačce, kde jsem se opět na chvíli zastavil - opět na vodu a nějakou tyčinku. Zeptal jsem se, jestli neví, kolikátý jsem a odpovědí mi bylo, že druhý. Waw. Možnost skončit druhý mi přišla neuvěřitelná. Rychle jsem proto vyrazil dál na posledních 9 kilometrů.

I přes to, že jsem běžel na mé poměry dost rychle, a že jsem začal předbíhat účastníky půl maratonu (kteří startovali o hodinu později a poslední část trasy měli společnou), jsem stále čekal, kdy mě doběhne Pavel a ostatní. Stále jsem nemohl věřit tomu, že bych mohl být druhý. Následovalo příjemné klesání v lese před Hlinskem a já už věděl, že do cíle je to jen pár posledních kilometrů. Sil jsem měl stále dost a jsem si jistý, že podobné tempo bych klidně udržel i ty další tři kilometry, co mi chyběly do maratonu.

První místo v kategorii. *

Do cíle jsem doběhl v čase 3:22:26 a trochu zmátl pořadatele, když se mě ptal, z které vzdálenosti běžím. Poté jsem se dozvěděl, že budu na bedně na celkovém druhém místě. Nádherný pocit. S vítězem jsme si potřásli rukou a chvíli si povídali. Že prý kdyby to bylo o trochu delší, určitě bych ho doběhl - chybělo mi na něj nějakých 5 minut. Čekal jsem, kdy doběhne Pavel, abych mu mohl také pogratulovat. Ale Pavel nikde. Nechápal jsem to. Kde je a kde jsou ostatní? Po nějakých 15 minutách konečně doběhl další závodník. Takový náskok jsem nečekal. Přišlo mi to jako věčnost. S Pavlem jsme si později popovídali a on se rozhodl strávit čekání na vyhlášení v bazénu - výborný nápad, škoda, že jsem sebou neměl plavky. Já se mezitím byl projít po Hlinsku, abych pořádně rozchodil nohy. Nijak zvlášť jsem je ale necítil, ani únavu, prostě pohodový závod. Když to porovnám v jakém stavu dobíhali někteří závodníci, cítil jsem se skvěle.

Stylová dřevěná medaile.

Asi hodinu po doběhnutí, když už jsem začínal mít chuť k jídlu, jsem se stavil pro oběd. Tentokrát z naší Pardubické firmy - Pohanka. Klasicky jsem se zeptal, zda je jídlo vegetariánské (v té době jsem ještě jedl jako vegetarián) a odpovědí mi bylo, že dokonce veganské (byl to indický dhal). Byl jsem nadšený, bylo to opravdu moc dobré. 

Následující čekání bylo celkem dlouhé, s Lukášem jsme si říkali, že příští rok musíme běžet plnou variantu, abychom pak nemuseli tak dlouho čekat :) Rád bych a určitě se o to pokusím, pokud to půjde. Čekání ale stálo za to. Vyhlašování bylo po kategoriích a já tak dostal medaily s prvním místem. Krásný závod v úžasné přírodě, tak za rok snad na long verzi!

* Obrázky převzaty z oficiální galerie závodu.